Článek
Vážní covidoví pacienti se neliší od jiných pacientů, kteří se dostanou na toto oddělení. Tady jsou vždy jen lidé ve vážném stavu.
„Problém je v jejich množství,“ říká Marie Klatovská, staniční sestra z urgentního příjmu na Klinice anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny VFN.
Minulé pondělí rozšířili kapacitu oddělení z maximálních šesti na sedm lůžek. Podle sestry je drtivá většina pacientů neočkovaná. „Když mi někdo řekne, že na JIP leží i očkovaní, ptám se kde? U nás totiž ne.“
Trendem letošní podzimní vlny jsou neočkované těhotné ženy ve vážném stavu. „Těhotenství zahajovaly na jaře a už se nechtěly očkovat,“ říká sestra z oddělení, které přebírá vážné případy i z jiných nemocnic.
Občas sem pro pozůstalosti chodí děti rodičů. Nemá cenu jim cokoli říkat. Odmítají uvěřit, že jejich táta umřel na covid. „Někteří jsou nepřesvědčitelní. Myslí si, že záběry na fotkách inscenujeme. Budou to říkat i o této reportáži.“
Zdravotníci zde pracují ve dvanáctihodinových směnách, vždy od sedmi do sedmi. Ráno začíná předáním pacientů, kteří se často nacházejí v takzvané pronační poloze. Aby se jim lépe dýchalo, leží na břiše.
Mnoho z nich udržuje při životě mimotělní oběh na přístroji ECMO.
Prakticky nikdy se nestane, že by se nic nedělo. Dopoledne probíhá vizita, po ní přichází hygiena.
Od rána se podávají léky a dělají náběry. Z krve se zjišťuje krevní obraz a koagulace. Snímek zachycuje neurologické vyšetření.
I v umělém spánku je každý pacient pořád především člověk se všemi svými potřebami. Mytí pacientů v umělém spánku je náročné, protože o sobě nevědí, nespolupracují a mají v sobě mnoho vstupů, které zdravotníci musí kontrolovat.
Všichni pacienti mají trubičku k dýchání, sondu do nosu, sondu do žaludku, kterou se krmí nebo se jim odvádí žaludeční obsah. Všichni mají centrální žilní katétr pro podávání léčiva a arteriální katétr, kterými se dělají náběry a měří krevní tlak.
U nemocných napojených na ECMO je vstup na krku a výstup v tříslech. U pacientů v tomto stavu většinou dochází k selhání ledvin, takže mívají také katétr na umělou ledvinu. Pacienta na fotce kontroluje neurolog.
Pacienti s poškozenými plícemi mají zavedený hrudní drén na odvod výpotku, krve nebo vzduchu.
Ranní hygienu – tedy omytí pacienta – zvládne jeden člověk s tím, že někdo druhý s pacientem otáčí. U váhově těžších pacientů je dobré, když při manipulaci někdo třetí hlídá hadičky, aby se některá nevytáhla.
Je sporné, jestli si pacienti uvědomí dění kolem sebe. Sestry na ně přesto mluví, jako by byli při vědomí.
Zdravotníci se snaží využívat bazální stimulaci, která stimuluje pacientovy smysly, aby vnímal svoje tělo i okolní svět.
Na sedm pacientů je momentálně šest lidí. Léčba jednoho pacienta vychází na stovky tisíc denně. Za každým docházejí specialisté. Zde neurolog vyšetřuje reflexy.
Uspaným lidem tady pouští oblíbenou hudbu od myslivecké až po rock. Příbuzní také posílají nahrané vzkazy a obrázky na nástěnku k posteli pro ty, co se probudí.
Mimo léky podávané automaticky z lineárních dávkovačů se další léky podávají každé dvě hodiny.
„Nemyslím si, že bychom byli naštvaní. Spíš jsme unavené z toho, že ti lidé pro to mohli něco udělat a neudělali to,“ říká staniční sestra.
Za férový argument nepovažuje tvrzení, že je to jejich práce. Že si nemají co stěžovat. „My si nevybrali práci v přetížené nemocnici od podzimu do jara tři roky v kuse,“ vysvětluje Marie Klatovská. „Ale děláme, co můžeme, abychom pomohli.“
„Když to začínalo, lidé byli ochotni udělat cokoli, aby to zastavili. A když je konečně metoda, jak předejít nejhoršímu, jsou tací, co to odmítají. A někteří končí tady u nás. Nikoho nesoudíme, ale už jsme z toho vyčerpaní.“
Z covidových pacientů na tomto oddělení se zhruba dvě třetiny uzdravily a třetina zemřela. „Z poslední vlny dva lidé přišli a poděkovali nám. Bylo milé vidět je naživu,“ říká sestra.
