Článek
Ve věku 102 let zemřel v noci na sobotu čestný předseda Konfederace politických vězňů František Wiendl. Za druhé světové války se účastnil protinacistického a po roce 1948 i protikomunistického odboje a pomohl uprchnout za hranice několika desítkám lidí, které režim pronásledoval. Desítku let kvůli tomu strávil v komunistických vězeních včetně jáchymovských uranových dolů. O Wiendlově úmrtí informovala Paměť národa. Wiendlův syn Jan na sítích uvedl, že otec zemřel v pátek před půlnocí ve střešovické nemocnici.
Rodák z Klatov vystudoval průmyslovou školu stavební v Plzni a po vojně nastoupil u stavební firmy Virth a Mašková. Za druhé světové války se jeho rodina zapojila do boje proti okupantům. „Otec byl ve skupině Úvod, kterou se ale podařilo Němcům rozbít. Pozatýkali spoustu lidí v celém protektorátu. Otec měl tehdy štěstí, že zatčení unikl, a tak později založil v Klatovech skupinu Lidice. Ta byla spolu s dalšími skupinami počátkem roku 1945 sloučena pod skupinu Niva, jejímž členem jsem byl také. Měl jsem za úkol sehnat mládež. Právě zde jsem se setkal s lidmi, s nimiž jsem po válce spolupracoval,“ vzpomínal jednou Wiendl.
Po únoru 1948 pomohl k ilegálnímu přechodu československé státní hranice na Šumavě 28 lidem, spolupracoval i s později popraveným agentem–chodcem Aloisem Suttým.
V listopadu 1949 zradil převaděčskou skupinu bývalý partyzán a umožnil StB nastražit past, do které byl Wiendl chycen. Za tuto svoji činnost byl v roce 1950 spolu s dalšími 13 lidmi odsouzen za velezradu k 18 letům vězení.
Po únoru 1948 pomohl k ilegálnímu přechodu československé státní hranice na Šumavě 28 lidem, spolupracoval i s později popraveným agentem–chodcem Aloisem Suttým.
V listopadu 1949 zradil převaděčskou skupinu bývalý partyzán a umožnil StB nastražit past, do které byl Wiendl chycen. Za tuto svoji činnost byl v roce 1950 spolu s dalšími 13 lidmi odsouzen za velezradu k 18 letům vězení.
„Vězení znamenalo naději na život. Bál jsem se jen trestu smrti,“ vzpomenul v minulosti pro Paměť národa Wiendl, který šest let prožil na nucených pracích v jáchymovských uranových dolech, čtyři roky pak strávil ve vězeňské projekční skupině na Pankráci. V roce 1960 byl podmínečně propuštěn.
Po roce 1989 byl on i jeho otec rehabilitováni a založili v Klatovech Konfederaci politických vězňů.
