Článek
„Stěhovali jsme se snad patnáctkrát, skoro každý rok. Bylo to šílené. Kdybych teď byt nezískala, museli bychom znovu do azyláku, asi až v Brně nebo Praze. Kdybych ani tam nesehnala, sebrali by mi děti,“ líčí Seznam Zprávám své peripetie Monika z Břeclavi.
Matka tří dětí nyní jako první získala pronájem bytu ve startujícím programu Housing LED.
Za projektem stojí nezisková organizace IQ Roma servis, která ohroženým rodinám hledá střechu nad hlavou. A během dvou let chce sehnat 30 bytů v Brně, Břeclavi, Bučovicích a Zastávce.
Housing LED cílí na lidi, kteří jsou pro pronajímatele rizikoví. Nachází se ve složité životní situaci, mají historii potíží s bydlením, neplacením nájmů, ale i další problémy, které se s bytovou nouzí pojí. Fond představuje pro vlastníky nemovitostí záruku.
To je i případ dlouhodobě nezaměstnané Moniky, která nezvládala platit nájmy, a tak většinu bytů musela chvíli po nastěhování opustit. S dětmi tak postupně skončila v sociálním bytě a nakonec v azylovém domě.
Nový podnájem bude platit ze sociálních dávek. Pokud by platby vypadly, pokryje je garanční fond, který organizace zřídila. „Konečně máme zase soukromí, svobodu a prostor, azylák byl hrozný. Teď žijeme zase jako normální lidé,“ pochvaluje si žena nové bydlení.
Pomoc sociálního pracovníka
Rodiny v programu získají spolu s bytem i sociálního pracovníka. Společně poté pracují na zotavení se a zařizování dalšího života tak, aby si i po skončení projektu zvládly byt udržet.
„Nejdřív jsme pomáhali se zabydlováním, ještě zbývá sehnat doktory a získat výživné od otce dětí, poté budeme hledat práci,“ naznačuje další postup u Moniky sociální pracovnice Simona Osičková.
Právě zaměstnání bude podle ní v daném případě nejpodstatnější. „Vlastně nikdy nepracovala, chybí jí tak takové ty klasické pracovní návyky, které jí teď musíme pomoct získat,“ říká o mladé ženě.
Soudí, že další zabydlené domácnosti můžou být problémovější. „Ona je velmi samostatná a schopná. Nemyslím, že s každým to budeme mít do budoucna takto jednoduché.“
Žádné podmínky
U složitějších případů, o nichž Simona Osičková mluví, bude péče o klienty ještě důležitější.
„Problémy, které mohou vyvstat, jsou závislosti na lécích nebo alkoholu, domácí násilí. Krize jsme připraveni řešit, ale abstinence nebo léčení není podmínka pro získání bytu. Diskvalifikovali bychom ty, kteří pomoc potřebují nejvíc,“ přibližuje Jan Milota z brněnské pobočky IQ Roma servisu.
Stabilní domov je přitom nutným předpokladem pro návrat do běžného života. „Odborné přístupy, ze kterých vycházíme, vnímají bydlení jako nezpochybnitelné. Lidé ho musí mít, aby mohli dál řešit cokoliv dalšího,“ vysvětluje Milota s tím, že jde navíc o cenově nejefektivnější přístup, jelikož lidé na ulici přijdou stát mnohem dráž, než kolik stojí zajistit pro ně bydlení.
Za důležitý má i vhodný přístup k jednotlivým klientům, začlenit je do okolí a dbát na jejich možnost volby a samostatnost, kterou v minulosti často neměli. „Lidé v blázinci jsou zvyklí na život v blázinci, pokud je z něj chceme úspěšně dostat, musíme jim pomoct vytvořit si vazby na okolí, aby jim umělo pomáhat a rozumělo jim,“ říká.
Program zabydlovaní se podle něj snaží o něco obdobného - uvést lidi v bytové nouzi zpět do standardního života. Jejich okolí a zejména pronajímatelům bytů poskytují záruky. „Říkáme, že víme, že naši klienti nesou riziko, ale my ta rizika zvládneme vyřešit fondem a na byt každý týden dohlédne sociální pracovník,“ dodává Jan Milota.
Brněnská stopa
Podobným směrem se v minulosti vydalo bývalé vedení Brna, které v roce 2016 spustilo v Česku první programy stavící na tomto přístupu. Housing First a Rapid Re-housing, zacílený specificky na rodiny s dětmi, běžely v Brně do roku 2018.
Rapid Re-housing se následné vedení města rozhodlo neprodloužit, přestože podle studie Ostravské a Masarykovy univerzity veřejnému systému ušetřil okolo 1,5 milionu korun.
S přístupem Housing First ale Brno stále pokračuje. „Projekty zabydlování osob v bytové nouzi nyní v Brně fungují dva – jeden pracuje s metodou Housing First a druhý s metodou Critical Time Intervention. V obou projektech je cílem zabydlet šedesát domácností,“ uvádí Zdeňka Obalilová z tiskového oddělení města.
Současná snaha města je však podle opozičního zastupitele Matěje Hollana (Žít Brno) nedostatečná. „Projekty z let 2016–2018 měly sloužit jako pilotní. Navazovat měly výrazně širší projekty, které by bezdomovectví řešily systémově, k tomu ale nedošlo. Současné vedení města stále řeší jen malé množství individuálních případů,“ tvrdí.
Podobný názor zastává i Martin Freund, bývalý zastupitel za Žít Brno, který stál za přípravou pilotních projektů. „Podle mě je dobře, že práce se zabydlováním ohrožených rodin přechází k nezisku. Ono nic jiného nezbývá, protože od Brna dnes nejde čekat pomoc, spíš házení klacků pod nohy,“ míní.
Kritika se na primátorku Markétu Vaňkovou (ODS) a její kolegy snesla letos začátkem května, kdy při požáru unimobuněk uhořelo v brněnské Plotní ulici osm lidí bez domova.
Freund, který se bydlením zabývá dlouhodobě, věří, že pronájem od soukromníků, kteří dostanou záruku garantující organizace, je pro český trh s bydlením vhodný. Chybí ale podle něj legislativa. „Dnes nemáte možnost uzavřít trojstrannou smlouvu, kde by figuroval majitel bytu, organizace jakožto garant a nájemník. Lepší nastavení legislativy by udělalo smlouvy v takovém vztahu přehlednější a tím pádem pro pronajímatele důvěryhodnější.“
Situaci Česku má změnit chystaný zákon o podpoře v bydlení, který má motivovat obecní i soukromé vlastníky, aby každý rok pronajali 3200 volných bytů – 2000 soukromých a 1200 obecních -, které mají přednostně sloužit lidem v bytové nouzi. Pokud půjde vše podle plánu, platit by měl od poloviny roku 2025.
