Největší menšina u nás. Jak Češi vnímají Ukrajince

Mladá zdravotní sestřička Alex v táborském domově pro seniory G-centrum radostně popisuje, že má zdravotnictví ráda.

Její ukrajinský přízvuk je hůře postřehnutelný. „Kolikrát řeknu, že jsem z Ukrajiny, a klienti se diví a ptají se ‚jakože fakt?‘ a třeba se mě zeptají i na něco dál,“ popisuje.

Zároveň ale vypráví, že právě kvůli zvládnutí zkoušky z českého jazyka se nejvíce protáhlo uznání jejího zdravotnického vzdělání z Ukrajiny, které ji nyní opravňuje pracovat jako zdravotní sestra v českém domově pro seniory. „Byl to proces. Trvalo mi to přibližně rok. A pak než jsem dala do kupy potřebné papíry, to taky trvalo,“ líčí zdravotní sestra.

Ředitelka a zároveň i vrchní sestra G-centra Tábor Jana Svačinová popisuje, že aktuálně zaměstnávají 18 Ukrajinců. „Jsme jedni z mála, co měli pracovníky z Ukrajiny hned od začátku války,“ říká. Nejčastěji podle ní působí na pozici ošetřovatelek a pečovatelek, tedy v přímé péči o klienty domova. V organizaci ale pracují i dvě ženy původem z Ukrajiny na pozicích zdravotních sester. Další dvě si dodělávají nostrifikaci, aby na tuto pozici mohly nastoupit.

Zvládat plynně češtinu je podle ředitelky nutný požadavek. „Mladí lidé jsou zvyklí si pomoct, přejít na angličtinu, ale se seniorem si potřebujete rozumět. Ze začátku byli i někteří klienti nastaveni dost nepřátelsky. Šlo o ojedinělé případy,“ říká Svačinová.

Seniorům ale vedení domova zaměstnávání Ukrajinců vysvětlilo. Ředitelka trvá na tom, že tyto pracovníky nemají kvůli tomu, že by o práci Češi neměli zájem, ale protože jsou podle ní kvalitní.

„Není to tak, že bychom neměli zaměstnance a těmi z Ukrajiny si vypomáhali. Češi mají o práci pečovatele pořád zájem. Bereme ale ty, kteří se nám zdají osobnostně nejvíc vhodní,“ vysvětluje Svačinová. V této souvislosti poukazuje na to, že zájemci o práci často zmiňují zkušenosti s péčí o blízké, to ale podle ní neznamená, že budou zvládat starat se o klienty domova.

Z exkluzivního průzkumu společnosti Ipsos pro Seznam Zprávy vyplývá, že Češi se čtyři roky od začátku války s Ukrajinci nejčastěji potkávají v obchodech či službách, kde příslušníci menšiny pracují, například jako prodavači či číšníci. Uvedlo to 60 procent respondentů.

Přes 46 procent lidí zmínilo, že Ukrajince vídají jako pečující právě v sociálních službách nebo ve zdravotnictví. Jako kolegu či kolegyni v práci pak vídá Ukrajince více než třetina Čechů. A každý čtvrtý se s menšinou setká například jako se sousedy.

Zároveň se přitom velká část Čechů potkává s Ukrajinci denně. V průzkumu to uvedlo 39 procent respondentů, dalších téměř 29 procent zmiňovalo, že Ukrajince vídá vícekrát během týdne.

Redakce Seznam Zpráv se ve spolupráci s výzkumnou společností Ipsos v rámci projektu Jak se žije v Česku zaměřila i na vývoj soužití Čechů s největší tuzemskou národnostní menšinou mezi roky 2023 a 2026.

Reprezentativnímu vzorku 1022 respondentů společnost Ipsos položila během března stejné otázky jako před dvěma a půl lety.

Obecně platí, že pohled na ukrajinskou menšinu se příliš nezměnil. Podobně jako na konci roku 2023, i nyní zhruba 60 procent respondentů vnímá Ukrajince jako problematické. Ovšem mírně vzrostl i podíl osob, které naopak uvádějí, že příslušníci této menšiny problematičtí nejsou – a to z 15 na 17 procent.

„Přestože asi 60 procent lidí považuje ukrajinskou menšinu za problematickou, tak osobní zkušenost má negativní pouze necelá třetina. Často bude tedy názor na ukrajinskou menšinu přenesený, buď z médií, nebo od okolí,“ konstatuje analytik Ipsosu Michal Kormaňák.

Na otázku týkající se konkrétní zkušenosti s Ukrajinci téměř 37 procent dotazovaných uvedlo, že je jejich zkušenost neutrální. Podobný podíl respondentů - lehce přes 20 procent - poté odpověděl, že má buď pozitivní, nebo negativní zkušenost.

Analytik si všímá toho, že hodnocení ukrajinské menšiny je v Česku hodně provázané se vzděláním – vysokoškoláci jsou vůči Ukrajincům přívětivější.

„Očividně se nám ukazuje, že vzdělání do velké míry definuje vztah k Ukrajincům. Hodně se to láme u vysokoškolského vzdělání, kdy je častěji považují za neproblémové, častěji je považují za přínos a častěji uvádějí pozitivní přínosy,“ říká Kormaňák.

Podobně jako u Ukrajinců, i u dalších vybraných menšin zůstává vztah v porovnání s výzkumem z roku 2023 téměř neměnný. Rusy a Romy nadpoloviční většina respondentů hodnotí jako problematické (60 a 80 procent). Naopak Slováky a Vietnamce považuje výrazná většina za bezproblémové (65 a 70 procent).

„Očividně existuje na menšiny silný názor, ať už pozitivní, nebo negativní,“ podotýká Kormaňák.

Výzkum se zaměřil i na důvody, proč je podle respondentů ukrajinská menšina problematická, nebo naopak přínosná.

Platí stále výhrada, že ukrajinskou menšinu živíme na dávkách. Letos to v rámci průzkumu uvedlo bezmála 68 procent respondentů, kteří na předchozí dotaz odpověděli, že Ukrajince považují za problematické.

A to navzdory veřejně dostupným datům i dalším tvrzením z průzkumu společnosti Ipsos, že Ukrajinci berou Čechům práci – v minulosti už Ministerstvo práce a sociálních věcí několikrát informovalo o tom, že příjmy do státního rozpočtu přesáhly výdaje na podporu ukrajinských uprchlíků.

Stejně tak nově dostupná data MPSV ukazují, že v lednu bylo vyplaceno uprchlíkům z Ukrajiny 44 800 humanitárních dávek v hodnotě 654,7 milionu korun. Reálně ovšem v Česku bylo podle dat Ministerstva vnitra na konci ledna téměř 400 tisíc osob s dočasnou ochranou. A podle dat Úřadu práce ke konci roku 2025 pracovalo 198 593 Ukrajinců.

Polovina respondentů, kteří je považují za problematické, ovšem uvedla, že jsou nesnášenliví a nezapadli. Třetina pak uvádí, že Čechům berou práci.

Právě za přístup k práci je naopak část respondentů, která vnímá Ukrajince jako bezproblémové, chválí.

Nejčastěji vyzdvihují, že pracují na pozicích, které většina lidí nechce dělat a tam, kde je nedostatek zaměstnanců.