Žádná formalita, ohrožují životy. Nelegálních domovů pro seniory jsou desítky

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Bez kontroly, odborného dohledu a často i bez potřebné kvalifikace. V neregistrovaných zařízeních mnohdy o seniory a další osoby odkázané na pomoc druhých pečují lidé, kteří k tomu nemají odpovídající vzdělání ani zkušenosti.

Na závažné nedostatky nedávno narazili pracovníci kanceláře ombudsmana při kontrole Domova u sv. Marušky v jihomoravském Bzenci. Senioři tam podle jejich zjištění nedostávali vyváženou stravu, neměli možnost chodit ven a léky jim podávali laici. Zařízení navíc fungovalo bez povolení, tedy nelegálně.

Podle odhadů jde jen o jeden z desítek podobných případů v Česku. Tato zařízení operují mimo systém sociálních služeb, bez jakékoli státní kontroly, a ohrožují lidi, kteří jsou na péči plně odkázaní.

„Neodborná péče může vážně zhoršit zdravotní stav klientů, v krajních případech ohrozit jejich život,“ varuje v rozhovoru pro Seznam Zprávy právnička kanceláře ombudsmana Cristina Boušková.

Případ nelegálního Domova u sv. Marušky obletěl česká média. Ombudsman ale upozorňuje, že nejde o výjimku. Dá se vůbec odhadnout, kolik podobných neregistrovaných zařízení u nás funguje?

Bohužel to nejde přesně zjistit. Tato zařízení fungují nelegálně, mimo systém, v registru je nenajdeme. Existuje pouze zhruba deset let starý odhad – mluví se v něm o asi 70 takových zařízeních v České republice. Aktuálnější čísla nejsou, máme ale za to, že jich dnes může být i více.

Vaše kancelář může provádět namátkové kontroly. V kolika případech odhalíte nějaké prohřešky?

Co se týká neregistrovaných zařízení, ombudsman od roku 2012 navštívil celkem 19 míst. Šest zpráv zatím není veřejných, protože jde o nové případy a zprávy publikujeme až po komunikaci s daným zařízením. Z předchozích třinácti případů ale v deseti ombudsman konstatoval špatné zacházení. Jen ve třech případech nikoliv. Zbylé zatím nemohu komentovat.

Jak je vůbec možné, že taková zařízení vznikají? Neexistuje mechanismus, který by je automaticky zastavil?

Zákon samozřejmě požaduje, aby se poskytovatelé registrovali, splnili materiální podmínky, měli kvalifikovaný personál a podobně. Ale reálně – pokud má někdo prostředky, prostor, pečující osoby a sežene klienty, kteří jsou ochotni službu přijmout – pak mu fyzicky nic nebrání.

Je to jako kdyby někdo řídil bez řidičského průkazu. Je to nelegální, ale žádná fyzická překážka mu nebrání.

Jak vážný problém to je? Ptám se, jestli v některých případech nejde „jen“ o administrativu.

Registrace by klidně někomu mohla připadat jako formalita. Ale o klienty pečují zpravidla laici bez jakékoli průpravy nebo kvalifikace.

Velmi často přistupují i k náročným zdravotnickým úkonům. Setkávali jsme se s tím, že třeba mění močové katétry, kanyly, ošetřují rány a proleženiny. Někdy mají přístup k velkému množství tlumicích léků, které mohou zneužít, pokud se klient nechová podle jejich představ.

Neodborná péče tak může vážně zhoršit zdravotní stav klientů, v krajních případech ohrozit jejich život.

A co takovým zařízením hrozí?

Pokud poskytují sociální službu neoprávněně, jde o přestupek – za ten může padnout pokuta až dva miliony korun. Vážnější jsou případy, kdy dochází k porušování práv klientů – například pochybení v péči, fyzickému omezování, neposkytování pomoci nebo péče. V takových případech může jít i o trestné činy – například ublížení na zdraví či omezování osobní svobody. Může jít také o neoprávněné podnikání.

Jak se to daří řešit?

Kontrolu nad dodržováním registrace mají krajské úřady. Pokud navštívíme zařízení, kde máme podezření na neoprávněné poskytování služeb, podáváme jim zpravidla podnět i my jako kancelář ombudsmana.

Jak často pak skutečně padne pokuta nebo jiný trest?

Z mé zkušenosti krajské úřady kontroly provádějí. Ale záleží na tom, jak zařízení reaguje. Může využít opravné prostředky, může se o pokutu soudit, může to být běh na dlouhou trať.

Záleží i na tom, jestli zařízení v nelegální činnosti pokračuje, jak moc odporuje systému. Některá zařízení svou činnost ukončila, víme o dvou, která ji zlegalizovala a získala registraci. Jsou ale i taková, která v ní pokračují dál.

Je mi jasné, že řešení bude složitější. Přesto – co by podle vás šlo s problémem dělat? Kde jsou potřeba změny?

Jsou v podstatě tři oblasti. První z nich je prevence. Blízcí, opatrovníci, sociální pracovníci anebo třeba léčebny dlouhodobě nemocných by tato zařízení neměli doporučovat.

Pokud někdo zvažuje nějakou pobytovou sociální službu, měl by si ověřit, že je legální. A jde to velmi jednoduše – na webu Ministerstva práce a sociálních věcí je dostupný registr, kde každý může snadno zjistit, jestli v něm dané zařízení je.

A ty další?

Nelegální činnost je potřeba vyhledávat, postihovat a netolerovat. Protože z naší zkušenosti tato zařízení klienty skutečně ohrožují. To je úkol právě pro krajské úřady a orgány činné v trestním řízení. Jsou zde i další problémy například v oblasti danění příjmů nebo může docházet k výkonu nelegální práce. I pro samotné pečovatele je situace poměrně riziková z pohledu odpovědnosti, kterou nesou.

A nakonec – ta neregistrovaná zařízení naplňují nějakou poptávku po péči. Nemůžeme tedy jenom rušit a zavírat. Je potřeba podporovat terénní a ambulantní služby, které umožňují klientům zůstávat v péči doma. Ze všech výzkumů vychází, že klienti chtějí dožívat doma. Proto je potřeba posilovat služby, které jim to budou umožňovat. Případně, pokud už péče doma nestačí, budovat pro klienty služby komunitního charakteru.

Co můžu dělat, pokud jsem blízký klienta takového zařízení? Jaké mám možnosti?

Úplně nejbezpečnější je, když tam ten člověk nezůstane – ideálně mu hledat jinou službu. Můžete to udělat sama přes registr ministerstva, nebo požádat o pomoc. Využít můžete sociální práci na obcích s rozšířenou působností. Ty mají povinnost pomoci vám najít vhodnou službu a také řešit situace, kdy klient žádnou službu nemá.