Článek
Před volbami jde v opozičních kruzích o stále oblíbenější tvrzení. „Pokles kupní síly je nejvýraznější ze zemí Evropské unie,“ tvrdil nedávno na síti X předseda SPD Tomio Okamura a upřesnil, že ve srovnání s rokem 2019 jsou „české mzdy reálně o deset procent nižší“.
„Jiné země na tom takhle špatně nejsou, čili to je špatná politika této vlády,“ komentovala údajný desetiprocentní propad v televizi Nova předsedkyně poslanců ANO Alena Schillerová. Za „největší pokles reálných mezd v Evropské unii“ pranýřuje vládu na facebooku také její kolega Karel Havlíček.
Opoziční politici se obvykle odvolávají na data Eurostatu, ovšem jeho databáze ukazuje něco jiného.
Čistá mzda bezdětného pracovníka s průměrným platem vyrostla v období let 2019–2024 o 41 procent, proti tomu ovšem stojí pětiletá inflace ve výši 41 procent. Jinými slovy, reálné čisté mzdy loni dosáhly v Česku úrovně z roku 2019, a tím se jejich vývoj neodchýlil od evropského průměru.
K jinému výsledku mohli politici dojít pouze v případě, pokud namísto údajů o čisté mzdě využili statistiku o „nákladech za práci“ (ta ovšem zahrnuje kromě čistého výdělku zaměstnance také daně a pojistné, které odvádí jeho zaměstnavatel. Náklady za práci vyrostly za pět let jen o 27 procent, protože se v letech 2021 a 2022 snížila daň z příjmů).
Tím tvrzení o nejvýraznějším propadu příjmů v Evropě ztrácí na zajímavosti.
Společnost jako celek totiž ve skutečnosti vyrovnala propad z let pandemie a zdražování energií už loni. Potvrzují to nejen data o čisté mzdě. Například šetření o příjmech obyvatelstva SILC od Českého statistického úřadu (ČSÚ) se každoročně účastní 11 tisíc občanů a při loňském průzkumu vyšlo, že se během posledních pěti let zvýšily reálné příjmy o dvě procenta. Není divu vzhledem k tomu, že se důchody zvyšovaly rychleji než mzdy.
SILC na druhé straně potvrdil, že zvláště propad v roce 2022 musel být hodně nemilým překvapením. Češi si předtím mohli zvyknout, že se jejich finanční situace zlepšuje každoročně o dvě až čtyři procenta, před třemi lety však příjmy reálně o pět procent klesly. Až loni se situace vrátila k normálu.
Ještě příznivěji vyzněla bilance účtu domácností od Ministerstva financí, podle níž příjmy populace během pěti „krizových let“ dokonce o sedm procent vyrostly. Přitom experti ministra financí Zbyňka Stanjury odhadují, že letos se zlepší o další tři procenta.
Rozdíl proti SILC lze vysvětlit tím, že v uplynulých letech rychleji rostly také příjmy z podnikání, pronájmů nebo z výnosu cenných papírů, tedy položky, které lidé v dotaznících od ČSÚ přiznávají jen neochotně. „Pokles obvyklých reálných příjmů mohl být vyvážen spotřebou rezerv,“ potvrzuje verzi Ministerstva financí také sociolog Karel Čada z Vysoké školy ekonomické.
Sociologové několika institucí se během krizových let přednostně věnovali hledání sociálních skupin, které skutečně mohly během těžkého období upadnout do finančních potíží. Detailní databáze SILC tuto snahu zpochybňuje tím, že popisuje, jak se zmenšily rozdíly v příjmech mezi bohatými a chudými. Tím se potvrzuje zkušenost z minulých krizí, že časy ekonomické stagnace v první řadě komplikují cestu k vyšším výdělkům. Chudším rodinám tedy mohla inflace způsobit větší šok, větší nespokojenost však nakonec pociťují lidé z vyšších příjmových tříd, jejichž rozpočty utrpěly relativně větší škody.
Není pochyb, že stovkám tisíc domácností pomohl sociální systém, v první řadě obvyklé i mimořádné zvyšování důchodů. Zkušenost, že se nevyplatí příliš spoléhat na stát, však znovu udělaly rodiny s dětmi.
Před příchodem krize rostly díky levicovým vládám rodinné dávky i daňové slevy na dítě – to vedlo podle SILC mimo jiné k tomu, že rodiče omezovali své pracovní aktivity. Ovšem po příchodu inflace se na rozdíl od penzí či platů rodinné dávky zvyšovaly jen málo. Rodiny s dětmi tím skutečně během pěti uplynulých let splnily kritéria „cesty do chudoby“, když jejich příjmy o desetinu poklesly. To platí především pro samoživitelky vzhledem k tomu, že ani otcové jejich dětí nechtěli zvyšovat výživné.
SILC nabízí dokonce tipy, které kraje nedávnými poryvy ekonomického počasí nejvíc utrpěly. Případnou cestu za chudobou by bylo nejlépe zahájit v zemědělských regionech Olomoucka a jižních Čech, případně v centrech automobilového průmyslu ve Středočeském a Královéhradeckém kraji. Rovněž tamním rodinám reálné příjmy v průměru o desetinu poklesly.
Příběh o zbídačení Česka přesto může mít volební potenciál, pokud si lidé opravdu tak rádi stěžují, jak se o nich říká. Kupodivu však z dlouhodobého „Indexu finanční situace domácnosti“ či „Indexu dobré nálady“ od společnosti STEM vyplývá, že si dnes nestěžují o nic víc než dříve.
Svou odolnost rodinné rozpočty prokázaly už během krize. Reálné příjmy sice tentokrát poklesly víc než při minulých výpadcích v roce 1998 nebo po roce 2009, index dobré nálady je však tak hluboko nenásledoval. Měřeno spokojeností, české rodiny na tom nebyly nikdy finančně lépe než v letech 2024 a 2025, pouze s výjimkou vrcholu prosperity v letech 2017-2020.
Rétorika o rychlém chudnutí Česka může opozičním stranám ve volbách pomoci, z průzkumu však vyplývá, že příliš mnoho si od ní slibovat nemohou.
