Článek
Revize seznamu povolených materiálů v Evropské unii by mohla Evropanům naordinovat studené sprchy. Materiály nezbytné pro výrobu bojlerů a dalších zásobníků či ohřívačů teplé vody v domácnostech totiž EU nezahrnula do aktualizovaného seznamu povolených látek, které se mohou používat při zpracování pitné vody.
Jde například o kovy hafnium nebo zirkonium, které se využívají ve smaltovaných výrobcích. Pro bojlery je přitom smaltování klíčové, bez něj se totiž snižuje odolnost spotřebičů proti korozi a tudíž jejich životnost.
V případě, že by se materiály, které EU neoznačila jako bezpečné pro použití v domácnostech, přestaly využívat, od roku 2027 by se nesmělo prodávat více než 90 procent stávajících zásobníků teplé vody. Tvrdí to lobbistická skupina APPLiA, která zastupuje výrobce domácích spotřebičů.
Ačkoliv je podle některých expertů možné tyto prvky při smaltování nahradit třeba mědí nebo ocelí, jejich využití může vyjít až pětkrát dráž, což pocítí především spotřebitelé.
Podle generálního ředitele APPLiA Paola Falcioniho přitom využití hafnia nebo zirkonia nepředstavuje žádné nebezpečí. Hafnium se podle Falcioniho využívá ve smaltovaných zásobnících teplé vody už přes 100 let, protože bez využití těchto kovů smaltovaný povrch praská. Stejný postup se navíc používá i při smaltování zásobníků pro tepelná čerpadla, kterými domácnosti čím dál častěji nahrazují plynové kotle.
Odtrženi od reality
Zákaz hafnia a dalších látek představuje problém i podle českého výrobce ohřívačů vody DZ Dražice. „Často ověřujeme nejnovější směsi a trendy na trhu a jsme pro naše strategické dodavatele ze západní Evropy většinou první adresa, na koho se obrátí. Antikorozní ochrana a hygienická nezávadnost jsou pro nás klíčové. Proto jsme byli také osloveni v rámci této problematiky pro testování nové směsi plnící přísnější legislativu,“ uvedl pro SZ Byznys technický ředitel společnosti Lukáš Formánek.
„To, co však rezonuje celým naším průmyslem a netýká se pouze smaltu, je odtržení Evropské komise od průmyslové reality. Není možné zakázat určitou technologii a nemít pro ni na trhu připravenou a odzkoušenou náhradu, která bude pro zákazníka cenově přijatelná. To je bohužel i tento konkrétní případ,“ míní Formánek.
Ačkoliv společnosti kritizují rozhodnutí Bruselu, podnikat kroky, kterými by zákazu předešly, se jim podle všeho nevyplatí. Výrobci nyní sice mohou například požádat o toxikologické posouzení, aby získali povolení některé látky nadále používat, zástupci odvětví se tomu ovšem vyhýbají. Proces by podle nich trval příliš dlouho a mezitím už by firmy musely provést nákladné změny na svých výrobních linkách.
Účinněji by mohly zasáhnout členské státy, jejichž úsilí by mohlo prvky ponechat v seznamu povolených látek, zatím se ovšem žádný stát s takovou žádostí na Evropskou komisi neobrátil.
Členské státy také mohou povolit využití hafnia a zirkonia na národní úrovni, proces je ale podle Financial Times ještě časově náročnější než povolování na úrovni EU. Nejasnosti kolem pravidel by podle Falcioniho mohly také odradit zahraniční investory.
