Článek
Venezuelan Rafael Paredes vždy tvrdil, že bude první, kdo na březích v La Guaira přivítá „mariňáky“ s americkou vlajkou nad hlavou.
Tento muž mnoha dovedností, kterým se naučil, aby přežil venezuelskou sociální krizi, odkazuje na přímořský federativní stát Venezuely - La Guaria. Kdysi tu k břehům přirazili španělští dobyvatelé, aby na druhé straně údolí položili základy dnešního Caracasu.
Rafael cítí, že se možná „dočkal“. Americký prezident Donald Trump totiž agentům CIA povolil, aby uvnitř Venezuely prováděli „smrtící“ akce proti členům drogových kartelů. Na mušce má být přitom i sám prezident Nicolás Maduro a jeho nejbližší spolupracovníci, mají být totiž členy takzvaného Kartelu Sluncí.
Jako první o tomto plánu informoval list The New York Times, který na základě několika anonymních zdrojů z okolí prezidenta napsal, že cílem USA je „svržení Madura“.
„Jsem nadšený. Tohle může být začátek konce tohoto zrůdného režimu. Madura a jeho narkostát můžeme odstranit jedině silou. A když říkám my, tak mám na mysli Američany,“ řekl Seznam Zprávám rozjásaný Rafael, který se za posledních deset let živil jako automechanik, kuchař, fotograf, výrobce sýrů či jako politický konzultant a aktivista.
Co všechno Maduro přežil
Venezuelský vůdce za dvanáct let své autoritativní vlády dokázal ustát řadu krizí, během kterých to vypadalo na jeho sesazení. Zde je výčet těch nejdůležitějších:
- Březen 2016 - snaha o legislativní odvolání z funkce prezidenta. Madura zachránili jemu oddaní soudci Nejvyššího soudu, kteří parlamentní opoziční většinu označili za nelegální a nechali parlament de facto rozpustit.
- Duben - srpen 2017: krvavé pouliční protesty, které stály život nejméně 140 demonstrantů, tisíce zraněných a neupřesněný počet zatčených a následně ve věznících mučených Venezuelanů.
- Srpen 2018: nezdařený pokus o atentát na Madura a vládní špičky za pomocí dronů naložených výbušninami. Stroje ale explodovaly ještě předtím, než „našly“ svůj cíl.
- Leden - duben 2019: Prozatímní prezidentství opozičního lídra Juana Guaidóa, za nějž se postavilo na 60 zemí světě včetně České republiky. Guaidóva revolta skončila na konci dubna, kdy se tento mladý politik pokusil o neúspěšný armádní převrat.
- Duben 2020: operace Gideon. Několik venezuelských disidentů pod vedením tří bývalých členů amerických speciálních komand se pokusilo o námořní invazi s cílem Madura zatknout a odletět s ním do USA. Skupinu venezuelské jednotky dopadly už při vylodění, část z nich postřílely, jiné zajaly.
Venezuelský socialistický vůdce kromě toho čelí tvrdým ekonomickým sankcím, a to především ze strany USA.
Nicolás Maduro
Americký útok podporuje i současná šéfka venezuelské opozice María Corina Machadová, která minulý týden získala Nobelovu cenu míru. Politička už léta stejně jako velká část opozice prohlašuje, že Madurova vláda nemá nic společného s politikou. „Je to drogová mafie, narkostát,“ prohlašuje.
Někdejší vysoce postavená venezuelská diplomatka Vanessa Neumann má podobný názor. Podle ní by si Američané mohli a měli pro Madura a jeho lidi dojít stejně, jako to udělali v roce 1989. Tehdy američtí vojáci podnikli krátkou invazi do Panamy a dopadli tam diktátora Manuela Noriegu, obviněného a nakonec i usvědčeného z pašování drog.
„Venezuelská opozice selhala v tom, že nedokázala Americe a potažmo Západu jasně formulovat, že v Miraflores (prezidentský palác v Caracasu, pozn. red.) sedí Pablo Escobar,“ řekla mi Neumann, která v roce 2019 působila jako velvyslankyně Juana Guaidóa ve Velké Británii. Opoziční lídr Guaidó se tehdy prohlásil za dočasného prezidenta a Madura označil za uzurpátora.
Zmínila přitom kolumbijského drogového bosse Escobara, tohoto času miliardáře, který nechal zabíjet své konkurenty, ale také politiky, soudce, policisty či novináře.
Jaká má být role CIA ve Venezuele?
Americký prezident prohlásil, že USA mají pod kontrolou moře a nyní se ve válce proti kartelům zaměří na pevninu. Prozradil přitom, že dal agentům CIA ve Venezuele povolení provádět „smrtelné“ akce. Jak píší New York Times, agenti mohou jednat na základě svého svébytného rozhodnutí, nebo mohou být součástí větší vojenské akce. List nicméně dodává, že není známo, že by CIA už měla nějaký konkrétní úkol či cíl.
Zdroje deníku nicméně potvrdily, že Trumpovi jde o svržení Nicoláse Madura. Plán měl vypracovat ministr zahraničí Marco Rubio a šéf CIA John Ratcliffe. Ten nedávno řekl, že CIA pod jeho velením bude daleko agresivnější.
Ratcliffe slíbil, že jeho agenti budou na příkaz prezidenta, „chodit na místa, kam nikdo jiný nemůže jít, a dělat věci, které nikdo jiný nemůže udělat“.
Vojenská operace proti režimu Madura, přezdívaného „tropický Stalin“ (pro jeho knír a vyčesané vlasy ve vlnách dozadu) je ale pro řadu bezpečnostních analytiků, politologů a novinářů přinejmenším riskantní podnik.
Seznam Zprávy rozebírají tři nejčastěji skloňované důvody, proč je případný americký úder přímo proti mocným ve Venezuele nebezpečný a nakonec by mohl Madurovu vládu paradoxně posílit.
Divoký chaos
Největší strašák pro budoucí vývoj Venezuely - za předpokladu, že by se americkému komandu podařilo zabít Nicoláse Madura a jeho mocenskou kliku - jsou nové poměry po takové násilné změně ve vedení země. Co by po atentátu na diktátora následovalo? Ptá se na to třeba venezuelský sloupkař, analytik a zakladatel webu Caracas Chronicles Francisco Toro.
„Problém s americkou invazí je v tom, co by nastalo den poté. Známe z historie spoustu příkladů, kdy se daná země rozpadla, jakmile se Američané stáhli. Stačí připomenout Somálsko, Irák či Libyi,“ podotýká pro Seznam Zprávy Toro.
USA zatím proti domnělým členům kartelů útočí na moři pomocí dronů. Tyto údery dohromady usmrtily na 27 lidí. Na tomto videozáznamu je poslední z pěti těchto úderů.Video: x.com/Osinttechnical
Intelektuál popisuje Venezuelu jako zemi, kterou byla v 19. století, kdy vláda měla kontrolu jen nad Caracasem a řídila mezinárodní obchod a politiku, vnitrozemí ale bylo oblastí, kde řádily nejrůznější kriminální bandy a gangy.
Podobně současnost vnímá i britský bezpečnostní analytik působící ve Venezuele Phil Gunson. Pro něj je tato země obdařená přírodními zdroji „rozparcelovaná“ mezi polovojenské jednotky napojené na vládu, vysloužilé generály, kolumbijské partyzány a bandity. Ti všichni ovládají určitou na zdroje bohatou oblast. Kontrolují například ropná pole, zlaté, diamantové či kobaltové doly nebo kávové a kakaové plantáže. A kokainové pašerácké stezky.
Gunson už léta tvrdí, že některé z těchto skupin mají stovky po zuby ozbrojených členů a z jejich teritorií by je dostala jen pozemní operace profesionální armády. Analytik bandy nazývá „mega-gangy“.
Za prvé, oni (Venezuela) vyprázdnili své věznice do Spojených států amerických (…) A další věcí jsou drogy. Z Venezuely k nám přichází velké množství drog a mnoho venezuelských drog přichází po moři, můžete to sami vidět, ale my je zastavíme i na zemi.
Trump zřejmě k útoku pěšáků nesvolí. Jak připomíná časopis Politico, prezidentovo hnutí MAGA (Make American Great Again) zahraniční invazi vášnivě odmítá, protože vyznává americký izolacionismus, údery proti kartelům ale schvaluje.
Scénář by tedy mohl být takový, že by Američané pouze několikrát udeřili, v zemi by se ale nijak dlouhodobě neangažovali.
„Američané by zřejmě Madura lehce dostali, něco jiného je ale vyčistit Venezuelu od všech kriminálních gangů a band, jež zemi terorizují. A to by měla být první věc k zajištění veřejné bezpečnosti a stability,“ upozorňuje Francisco Toro.
Obává se, že by po prvotním šoku z amerického úderu nastalo absolutní bezvládí, Venezuela by se podle něj propadla do divokého chaosu. Jinými slovy, gangy by si pro sebe zřejmě chtěly urvat další nové oblasti s nerostnými zdroji.
Posílení hnutí chavismo
Nicolás Maduro je dnes mezi Venezuelany velmi nepopulární. Podle tuzemské firmy veřejného mínění Datanálisis ho podporuje jen zhruba 15 procent lidí. Úder zahraniční mocnosti by mu ale mohl u části populace zajistit určité sympatie, pohled na následnou destrukci by navíc mohl u lidí vyvolat hněv. A pokud by došlo na civilní oběti, hnutí chavismo by se nakonec mohlo pustit i do ozbrojeného konfliktu.
Experti přitom poukazují, že by revolucionáři nemuseli nutně bojovat proti Američanům, zvlášť pokud by se Trump uchýlil jen k raketovým či dronovým útokům a „zátahům“ speciálních komand. Chavismo by mohlo zahájit partyzánskou válku proti opozičním lídrům, kteří by se zřejmě ujali moci.
Členka venezuelských lidových milic. Podle Nicoláse Madura je těchto milicionářů na čtyři miliony. Vůdce je nyní mobilizuje proti možnému útoku USA.
Guerillovou válkou už ostatně řada představitelů režimu hrozí. Mezi nimi například admirál Remigio Ceballos, který od roku 2020 stojí v čele Strategického velitelství Venezuely, kde mají působit elitní venezuelští vojáci.
Ceballos, který je po ministrovi obrany Vladimirovi Padrino Lópezovi považován za nejmocnějšího muže armády, se nechal několikrát slyšet, že by se on a jeho muži klidně stáhli do hor a odtud by zahájili nelítostnou partyzánskou válku.
„Měl by k tomu celou řadu partyzánů. Ve Venezuele už léta působí FLB, ELN a další rebelové,“ připomíná Phil Gunson bolivijské a kolumbijské partyzánské skupiny. Zvlášť o Kolumbijcích je známo, že kontrolují celou řadu zlatých dolů ve státech jako Bolívar a Amazonie na jihu Venezuely.
Zabřednutí USA v krvavém konfliktu
USA mají v současnosti v Portoriku zhruba 10 tisíc vojáků a také kontingent námořní pěchoty na výsadkových lodích. Celkem má námořnictvo USA v Karibiku osm válečných lodí a jednu ponorku. K invazi by tak mohlo dojít snadno. Nedá se přitom předpokládat, že by takové síle dokázali Venezuelané čelit, i přestože tamní letectvo je pokládáno za jedno z nejlepších v regionu.
Otázkou ale je, co by Donald Trump dělal, pokud by při takzvaném úderu zahynuli američtí vojáci. Zřejmě by musel přistoupit k odvetě, a USA by tak za určitých okolností mohly ve Venezuele „zabřednout“.
Při debatách na téma pro a proti v souvislosti s vojenskou akcí experti často varují před historií takových operací v Jižní Americe. Zmiňují přitom Kubu Fidela Castra. Dlouhá léta se tam Američané či kubánští exulanti pokoušeli skrze invaze, žoldácké akce či sabotáže přivést Castrovu komunistickou vládu k pádu. Jejich pokusy ale režim jen upevnily, domácí opozici vůdce rozprášil. Tamní revoluce příští rok oslaví už 68 let.
A pak je tu případ Guatemaly, kde v 60. letech vláda za podpory Američanů zahájila brutální válku proti levicovým skupinám. Válka stála život až 200 tisíc Guatemalců včetně vyhlazení potomků Mayů. Vládní jednotky tehdy v zemi trénovaly pověstné „zelené barety“, elitní velitelé amerických komand.
