Zůstali jsme bez informací, dovolat se nejde, stěžují si Češi v Izraeli

„Na místě, kde jsme, je doletová doba raket z Íránu asi deset minut. Pokud létají z Libanonu, je to asi minuta a půl, protože jsme celkem na severu,“ popisuje Vojtěch, který přiletěl před týdnem do Izraele společně s Johanou a Štěpánem.

Momentálně se nacházejí v Jokneamu poblíž Haify – tedy asi deset kilometrů od jedné z izraelských letištních základen. Po Izraeli plánovali cestovat, poslední dva dny ale tráví u známých v rodinném domku s krytem. Do toho se musejí přesunout i několikrát denně.

Těsně před jedním z poplachů spolu mluvíme. „Teď mě možná neuslyšíte, akorát tady letí stíhačky,“ informuje Vojtěch, za pár minut ho přeruší poplach.

Vzdušný prostor v oblasti je momentálně uzavřený. Informace o tom, jak se Češi dostanou domů, se přitom každou chvíli mění. Ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé) v sobotu večer uvedl, že se žádné repatriační lety neorganizují. O pár hodin později premiér Andrej Babiš (ANO) na svých sociálních sítích oznámil opak, což obratem potvrdil i ministr Macinka v Otázkách Václava Moravce v neděli v poledne. Podle Babiše se má zítra z Egypta do Česka vrátit 79 Čechů, kteří se na místo odletu dnes přesunují z Izraele.

Vojtěch, Štěpán ani Johana ale prý o plánovaných repatriačních letech nevěděli. Žádná zpráva jim nepřišla, ač v systému Drozd (dobrovolné registraci občanů při cestách do zahraničí) registrováni jsou.

„My jsme určitě žádnou informaci nedostali. Pobavila mě informace, že Češi už jsou na přesunu, protože nám se určitě nikdo neozval,“ říká Vojtěch.

Ministr zahraničí Petr Macinka přiznává, že nic není stoprocentní.

„Já nevylučuji, že můžou být třeba jednotky případů, které, kdy se lidé na nouzovou linku nedovolali, všechno se to děje opravdu operativně. Nemohli jsme na to být nachystáni a děláme, co můžeme,“ sdělil na mimořádném tiskovém brífinku v pondělí odpoledne. Na Čechy v zasazených místech v zahraničí apeloval, ať to zkoušejí dál.

„Pokud naše zastupitelské úřady kontakty na ty lidi mají, tak je určitě kontaktovat budeme. Věřím, že se nikdo neztratí. Pokud se někomu nepodařilo třeba kontaktovat, tak prosíme ještě, ať to zkouší,“ radí ministr zahraničí Petr Macinka.

Letu z Egypta by ale trojice cestovatelů prý stejně nevyužila. Do Česka se mají vracet za týden. Věří, že do té doby se vzdušný prostor otevře a budou se moci vrátit plánovaným letem. „Podle informací, které máme od izraelské vlády a od místních, si nemyslím, že by byl dobrý nápad cestovat po zemi několik hodin autobusem,“ popisuje Vojtěch.

Doprava přes zemi je navíc v tuhle chvíli podle něj nereálná. „Veřejná doprava je tady stažená na úplné minimum,“ vysvětluje, než ho znovu přeruší poplach.

Obratem se proto omlouvá, že spojení musí ukončit. V pozadí hovoru se rozeznívají sirény, Vojtěch se tak spolu s ostatními musí jít schovat do krytu. Na to mají vždy pouze pár minut.

Spojení obnovujeme asi po půl hodině. „Dneska jsme se vyspali, tohle byl první poplach,“ popisuje Vojtěch. Sirény většinou slýchají přes den, včera tak šli do krytu asi šestkrát, v noci je poplach probudil jednou. „V den operace to bylo výraznější, schovat jsme se museli snad jedenáctkrát, jednou jsme kvůli opakovaným výstrahám zůstali v krytu asi hodinu a půl,“ dodává.

Pokud hrozí nebezpečí, do aplikace přijde upozornění. To většinou znamená, že člověk má okolo pěti minut na přesun do blízkosti krytu. Při dalším upozornění už se spouští i venkovní poplach, v tu chvíli se do krytu musejí dostat zhruba do minuty a půl. „Když během té minuty zaběhneme do krytu, většinou se pak ozve rána,“ říká Vojtěch.

Všechny informace čerpají z aplikací a tamních médií. Skrze systém Drozd obdrželi poslední zprávu na konci února se sdělením, že situace se může zhoršit. „Za celou dobu nám přišly dva e-maily, jeden doporučoval, ať dbáme pokynů místních autorit. Druhý byl podobný, říkal, že situace eskaluje a ať se držíme v bezpečí,“ doplňuje Johana.

Od doby, co operace začala, tak dle jejich slov nedostali žádnou zprávu ani pokyn i přesto, že v Drozdu jsou zaregistrováni a bylo by tak snadné je jakkoli kontaktovat přes e-mail nebo telefonní číslo.

Zahraniční nouzovou linku kontaktovat nezkoušeli, informace se snaží hledat sami. „Rozhodně žádné jednoduché informace nedostáváme. Když je vyhledáváme sami, dostáváme se k informacím z médií, k žádným oficiálním,“ říká Vojtěch. „Všechno je hrozně zmatené,“ dodává Johana.

„Je hrozně těžké dostat informaci, že letadlo tam bude v tuhle hodinu, tohoto data. Pokud vím, tak tahle informace neexistuje,“ popisuje Johana. Dodává, že nerozumí tomu, jak tam tedy někteří Češi jedou, pokud mají odletět zítra, protože doprava je výrazně omezená.

Trojice Čechů říká, že včera sledovali stránky Ministerstva zahraničních věcí i český konzulát v Izraeli. „Jediné, co tam bylo, bylo sledujte Drozd. A Drozd neříká nic,“ říká Johana.

„Pro nás je v tuto chvíli rozhodně bezpečnější zůstat tady, kde má každý dům kryt a výstraha funguje perfektně,“ uzavírá Vojtěch.

Na českou komunikaci si stěžuje také Matěj K. z Prahy. „Rozčiluje mě, jak vláda komunikuje a jak tvrdí, že jsme o všem informováni,“ kritizuje. „Na Ministerstvo zahraničních věcí se dovolat nedá, a to vůbec. Zpátky nevolají,“ říká s tím, že jen během pondělí úřad zkoušel kontaktovat čtyřikrát.

Na Blízkém východě je od začátku prosince. Společně s manželkou a dvěma malými dětmi navštívil Omán a Jordánsko, do Izraele přijeli 8. února. „Během ledna se zhoršovala situace, to jsme věděli, ale už jsme měli termínované letenky i ubytování, takže jsme si řekli, že do toho půjdeme,“ přiznává, proč se do země vydal.

Jenže přes systém Drozd prý od české vlády žádná varování nedostávali. První zprávu dostali 27. února, tedy den před začátkem útoků. Druhou o den později. „Řekli nám, že konflikt eskaloval a abychom byli opatrní. Vůbec tam ale nezaznělo, abychom zemi opustili,“ upozorňuje.

I on popisuje, že od začátku útoků nefunguje veřejná doprava. Cestovat po zemi je tedy prakticky nemožné nebo velmi drahé. Matěj s rodinou se shodou náhod nacházeli v izraelském Eilatu, asi sedm kilometrů od egyptských hranic. Rozhodli se proto vyrazit taxíkem. Není to levná záležitost – jen za přechod hranic rodina musela zaplatit 6000 korun.

„Jak se sem lidé dostanou třeba z Tel Avivu, když autobusy nejezdí? My jsme jeli těch pár kilometrů taxíkem, ne několik hodin autobusem. Jestli poletí letadlo dnes nebo zítra, jak to ti lidé stihnou?“ ptá se.

Informaci o tom, že se nacházejí v Egyptě, prý okamžitě vložili do systému Drozd. Jenže od té doby prý neobdrželi žádnou zprávu. Momentálně jsou proto zabalení a vyčkávají na další informace – ty ale prý zatím nepřicházejí.

„My jsme v bezpečí. Naštvalo mě ale, že říkají, že jsme dostávali informace. Lidé z jiných zemí je dostávali, my ne,“ tvrdí.

Uzavření vzdušného prostoru ovlivnilo i stovky Čechů, kteří měli skrze zasažený region plánované přestupy na lety do Česka, ty ale aerolinky ruší. Řada z nich si tak musí své pobyty v destinacích prodlužovat, často i na vlastní náklady.

Martina společně se třemi kamarádkami měla večer 28. února odlétat z Malediv. Jejich let byl ale kvůli přestupu v regionu zasaženém izraelsko-íránským konfliktem zrušen. Musely se tak ubytovat blízko letiště s vidinou, že snad brzy odletí.

V ubytování, které si hradí na vlastní náklady, tak dnes stráví už třetí noc. „Člověk neví, na jak dlouho si to tady má zabukovat. Pokud bychom alespoň dostaly od aerolinky informaci, jak dlouho budeme na nový let čekat, mohly bychom se přesunout na jiný ostrov. Přece jen cena za ubytování v Male je teď výrazně vyšší, je tu spoustu uvázlých lidí,“ popisuje situaci Martina.

„Hned ráno jsme se snažili aerolinku zaplavit zprávami, všechny naše snahy ale ztroskotaly,“ říká Martina. Aerolinka dlouho nereagovala, e-mail o tom, že by snad mohly odletět ve čtvrtek, dostaly až dnes. To se ale povede jen tehdy, když se uklidní situace v Dubaji.

Poblíž Dubaje se právě nachází i Martin s rodinou, ti mají plánovaný let domů na zítřejší večer. Zda ale odletí, nevědí. „Čekáme, jak se situace vyvine. Kontaktovali jsme delegátku, ta nás poprosila o trpělivost. Myslím si, že ani oni sami moc teď vědět nemohou,“ říká.

Zůstává tak společně s rodinou na hotelu a sledují informace, které jim chodí skrze systém Drozd. „Informace jsou strohé, ale jsou. Držíme se toho, co je teď asi nejbezpečnějším řešením – zůstat na hotelu,“ dodává Martin.

V jejich oblasti je podle něj poměrně bezpečno, i tak několikrát za den slyší rány. „Pochopitelně to ale není příjemná situace, dvakrát třikrát za den slyšíme výbuchy. Jestli jsou přímo z Dubaje, nevíme. Stíhačku jsme viděli přeletět dvakrát,“ říká.

V tuhle chvíli tak nevědí, zda zítra budou moci odletět zpět do Česka. „Dnes ráno jsme dokonce obdrželi od cestovní kanceláře informace k zítřejšímu letu. Víme ale, že je to spíše nepravděpodobné, že bychom odletěli podle plánu,“ uzavírá.

Text jsme aktualizovali o vyjádření Ministerstva zahraničních věcí.