Hlavní obsah

Doznání: Babička na tom byla zle, za místo v domově jsem nabídla 100 tisíc

Nová reportáž ze série Ve stínu Slunečnice (režie: Braňo Pažitka).Video: Seznam Zprávy

 

Reklama

V další části investigativní série Ve stínu Slunečnice vypovídají o svých zkušenostech příbuzní seniorů, kteří se v minulosti ocitli v domově Slunečnice v ostravské Porubě.

Článek

Nový díl reportážní série přináší svědectví lidí, kteří se při péči o své staré rodiče či prarodiče dostali do tíživé situace a v zoufalství se odhodlali překročit hranu zákona. Nabídli úplatek za to, že jejich blízcí místo v ostravském domově seniorů dostali. Vedení domova jejich výpovědi odmítá.

Máte možnost zaplatit, tak ji využijete

Jedním z těch, kteří se rozhodli promluvit, je Jana S., jejíž identitu redakce zná. Už v předchozí reportáži , kterou jsme na Seznam Zprávách zveřejnili ve středu, uvedla, že její rodiče za umístění babičky do Slunečnice v roce 2017 zaplatili 30 tisíc korun.

„Bylo mi hrozně. V té chvíli ale jednáte jinak. Jde o člověka, kterého milujete, a vy máte možnost ty peníze zaplatit. Tak ji prostě využijete,“ říká tato žena.

Lidé, kteří v nové reportáži vystupují, se vzájemně neznají. Všichni patří zhruba k padesáti divákům či čtenářům, kteří reagovali na investigativní sérii Ve stínu Slunečnice z loňského listopadu, která se zabývala hrubým chováním části personálu ke klientům porubského domova.

Jejich svědectví potvrzují teorii ostravského primátora Tomáše Macury (ANO), že kolem domovů pro seniory panuje korupční prostředí, vyvolané obrovskou poptávkou násobně převyšující nabídku.

„Nemám žádný důkaz, ale domnívám se, že se to neděje. Vím, že tím směrem šla také jedna hypotéza ve vztahu k panu řediteli Slunečnice. Vyloučit na tisíc procent to nemohu. Všude, kde poptávka převyšuje nabídku, ať jde o jakoukoliv službu, se vytváří prostor pro jednání, které není slučitelné s desaterem,“ řekl primátor Macura během natáčení, které se odehrálo ještě před koronavirovou epidemií.

O umístění do domova Slunečnice, který je městským sociálním zařízením, žádá kolem 450 lidí, ročně má šanci získat místo zhruba 80 z nich.

Ředitel: Sponzorské dary až po 3 měsících

Lidé, kteří se reportérům Seznam Zpráv sami ozvali po listopadové sérii reportáží, souhlasili, že řeknou na kameru svou zkušenost. Většinou vystupují s částečně skrytou identitou, nicméně ve všech případech redakce jejich jména zná.

Jejich výpovědi ilustrují zoufalství, v jakém se ocitli ve chvíli, kdy akutně potřebovali sehnat nedostatkové místo v sociálním zařízení pro nemohoucí rodiče či prarodiče. Někteří z nich v takovém případě byli ochotni udělat věc, která překračuje zákon.

„Měla jsem poznatky, že se ve Slunečnici dávají peníze, tak jsem je měla připravené. Měla jsem 30 tisíc. Každý dává podle svých možností,“ říká například Blanka Božoňová, jedna z těch, kteří své zkušenosti popsali na jméno.

Nakonec ale peníze za umístění maminky neplatila, místo v domově získala její rodina přednostně kvůli vysokému stupni bezmocnosti, v níž se jejich blízký nacházel.

Další ze svědků, Ladislav P., mluví o tom, že k umístění rodičů využil známost z ostravského magistrátu: „Ta nám pomohla, peníze jsme dávat nemuseli, ale běžně se dávalo tak 40 tisíc, to je všeobecně známá záležitost.“

Přímo o penězích předaných v obálce řediteli Slunečnice mluvili i další svědci.

Radek Baran, který je ředitelem Slunečnice už 20 let, při rozhovoru na toto téma zdůrazňoval, že žádné peníze od lidí pro sebe nebere. Ale že mohlo jít o takzvané sponzorské dary na darovací smlouvy schválené radou města Ostravy.

Navíc říká, že se peníze nedarují předem. „Dopředu nic nepřijímám. Všem říkám, že až po třech měsících spokojeného pobytu,“ uvedl ředitel Baran.

Ročně prý uzavře sedm až deset darovacích smluv, peníze ze sponzorských darů pak podle něj domov využívá například na volnočasové aktivity.

Bylo mi jedno, co si vezme bokem

Někteří ze svědků však mluví o tom, že i sponzorské dary mohou být de facto skrytým úplatkem.

„Panu řediteli Baranovi jsem nabídla 100 tisíc sponzorský dar s tím, že je mi úplně jedno, kolik dá do smlouvy a kolik mu dám bokem. A s tím, že mi babičku vezme, byla ve špatném stavu. On se usmál a řekl mi, že do týdne to nebude,“ popisuje svou zkušenost Iveta M.

Ačkoliv i lidé, kteří nabídnou, případně předají úplatek, se sami dopouštějí trestného činu, mají jejich svědectví nemalou váhu.

Jak v reportáži vysvětluje Filip Ščerba, expert na trestní právo z olomoucké univerzity, u soudu by mohla uspět: „Když přijde svědek, který i sám sebe udává, že dal úplatek, je obecně důvod to považovat za naprosto věrohodnou výpověď.“

I další jeho komentáře k problémům nabízení a přijímání úplatků najdete v reportáži umístěné v úvodu článku.

Případem ostravského domova seniorů se už od loňského listopadu, kdy Seznam Zprávy zveřejnily první pětidílnou sérii Ve stínu Slunečnice, zabývá ostravská kriminální policie.

Reklama

Související témata:

Doporučované