Evropa je přeregulovaná. Proto koukáme Americe na paty

Amerika, Evropská unie, Čína… Každý den slyšíme nové a nové zprávy, které se týkají buď globální nebo celní politiky. Jaký vliv bude mít toto dění na podnikání, ať už v Evropě, nebo v USA?

Podle Pavla Peterky, hlavního ekonoma XTB, jsou to právě Spojené státy, které pocítí dopady celní války jako první. A pravděpodobně nejvíce. USA se před nástupem Donalda Trumpa do úřadu prezidenta předpovídal reálný růst ekonomiky pro letošní rok na 2,8 procenta. Aktuální výhledy už ale ukazují spíše očekávaní okolo 1,6 procenta, což je zásadní zpomalení. Evropské unii je přisuzován očekávaný růst pod jedno procento. Rozdíl ale nespočívá jenom v absolutních číslech. Zatímco v Evropě, jejíž ekonomika má být tažena investicemi a spotřebou, mluvíme o nadechnutí, americká ekonomika významně ubírá z plynu. Přesto stále šlape o dost rychleji než ta evropská. Proč?

Generální ředitel společnosti GZ Media Michal Štěrba vidí obrovský rozdíl například ve flexibilitě pracovní síly: „V Evropě máme velmi rigidní pracovní trh sešněrovaný spoustou podmínek, které je potřeba splnit, když třeba chcete někoho nabrat nebo propustit. To v Americe vlastně neexistuje,“ říká šéf firmy, která je největším výrobcem gramodesek na světě. A zmínil i klesající ochotu evropského zaměstnance dělat cokoliv navíc. Zde pak spíše než USA vyzdvihl Asii.

„Volný trh v Unii sice existuje, můžete nakupovat či prodávat zboží tak, jak potřebujete. Je tam nějaký kurzový problém, pořád máme korunu versus euro, ale v tom já bych ten hlavní problém neviděl,“ rozhovořil se Štěrba v debatě, kterou v minulém týdnu odvysílaly Seznam Zprávy. Co ho, jako ředitele společnosti obchodující po celém světě, skutečně trápí, je míra regulace podnikání v EU. V honbě za bezpečností a unifikací jsme podle něj v Evropě minimalizovali naši schopnost inovovat a tvořit. „My se prostě zaměřujeme na to, aby se všichni měli stejně dobře, místo toho, abychom podpořili ty nejlepší a nejtalentovanější. Všechno uregulujeme, namísto abychom podporovali trh a více mu věřili, že se zreguluje sám,“ říká Michal Štěrba.

Za pravdu mu dávají čísla. Hojně citovaná Draghiho zpráva uvádí, že od roku 2019 do roku 2024 evropská legislativa vydala 13 000 nových nařízení. Ta si členské země EU, v modifikovaných verzích, implementují do svých národních systémů.

Miroslav Svoboda, country leader v poradenské společnosti Deloitte Česká republika, poukazuje na fakt, že Amerika je mnohem podnikavější. Své problémy řeší rychle, klidně i za cenu radikálních kroků.

„Evropa, svázaná nekonečnou řadou regulací, chce svoje krize ustát tak, aby byla tak říkajíc na nule. A to oživení ekonomiky po krizi je tím pádem významně pomalejší.“

Příklad? Finanční krize z let 2008, 2009. Nejtvrdší dopady se bezpochyby odehrály ve Spojených státech, ale přesto se právě USA znovu oklepaly rychleji než Evropa.

„A když se podíváme na Čínu, tam se prostě rozhodne, že za pět let tady třeba bude úplně jiné město. A za pět let opravdu stojí, což se v evropských podmínkách prostě nedá splnit.“ V Česku za pět let nedostanete ani stavební povolení, shodli se účastníci debaty.

Podnikání v rámci EU je oproti tomu, jak flexibilní umí být v USA, byrokratickým peklem. A je-li dnes evropská ekonomika v krizi, je potřeba za ní spíš než nestabilní geopolitickou situací vidět výše popsané důvody.

Evropská ekonomika byla dlouhodobě závislá na levných energiích z Ruska, jejichž výpadek se okamžitě promítl do nárůstu cen průmyslové výroby. To je v pomyslném evropsko-americkém závodě problém, protože ceny elektřiny i plynu jsou v USA třikrát až pětkrát nižší.

„Evropa má průmyslovou tradici, ať už je to Česko, Německo, ale i jiné země. My umíme vyrábět podstatně lépe, než se dnes vyrábí v Americe, jsme inovativnější než Asie, třeba Čína. Jenomže sami sebe střílíme do nohy tím, že nás tady energie stojí třikrát více než ve Spojených státech. Je to obrovský rozdíl, pokud máte energeticky náročnou výrobu, což je třeba případ lisování gramofonových desek. To jsou prostě přímé náklady,“ řekl Štěrba.

Velkou devizou americké ekonomiky je odolnost kapitálového trhu, kam si, zjednodušeně řečeno, firmy mohou chodit pro finance. Třeba i pro ty z investičního pohledu rizikové, které jsou nejvíce potřeba právě v nejistých dobách.

Pro srovnání, celková tržní kapitalizace akcií v EU odpovídala v roce 2023 zhruba 81 procentům HDP, zatímco ve Spojených státech téměř 230 procentům HDP. Velikost dluhopisového trhu byla v EU stále třetinová ve srovnání s USA a trh s venture kapitálem, který slouží mimo jiné k financování startupů a malých firem, byl v USA zhruba pětkrát větší. „Evropský kapitálový trh je také více fragmentovaný, což omezuje dostupnost kapitálu. Tato situace má mimo jiné negativní dopad na dostupnost rizikovějšího kapitálu pro startupy a malé firmy, kde je možné hledat prostor pro inovaci a vyšší přidanou hodnotu,“ upozornil Pavel Peterka.

„V Evropě je tedy podstatně těžší sehnat finance. A v momentě, kdy přijde krize, finanční instituce jsou při úvěrování firem opatrnější, rostou úrokové sazby, platí vlastně riziková přirážka, tak se to samozřejmě propíše i do toho, že tyto firmy nemají dost peněz a buď rostou pomaleji, nebo dokonce krachují,“ popsal Peterka další z důvodů, proč Spojené státy v zásadě z každé krize vyváznou rychleji než Evropa.

Negativní dopady průmyslu na planetu nelze přehlížet. Nicméně všechno nasvědčuje tomu, že jsme pravděpodobně zařadili až příliš vysokou rychlost přechodu k zelené evropské ekonomice a že tento proces oslabuje fungování hospodářství.

Čím slabší bude evropská ekonomika, tím slabší bude vliv Evropy ve světě. Taková je realita.

„Co se týče Green Dealu, není to jen černobílé. A bude nutné zvažovat všechna pro a proti. Ale jsem přesvědčen o tom, že jsme v Evropě k zelenému průmyslu vyrazili až příliš rychle. Počítalo se například s řadou technologií, které ještě nejsou vyzkoušeny,“ řekl v debatě na Seznam Zprávách Pavel Peterka.

Miroslav Svoboda z Deloitte v této souvislosti poukázal také na obrovskou administrativní zátěž spojenou s přechodem k udržitelné ekonomice. „Z ESG reportingu se vyklubala další překážka v podnikání. Nebojím se říct cvičení, které k ničemu vlastně nevede, protože nic nového nepřináší.“ Nedávná revize pravidel v oblasti reportování udržitelnosti dává Svobodovi za pravdu.

Má se Evropa obávat odlivu významných evropských firem do USA? Kdo má s byznysem v Americe zkušenosti, ví, že systém podpory podnikání, zejména jeho nastartování, tam funguje velmi efektivně. To by mohlo být pro celou řadu evropských podnikatelů, jimž se dnes na starém kontinentu těžko dýchá, lákavé. Tak jednoduché to ale není. Na možná úskalí upozorňuje Michal Štěrba.

„Amerika už v minulosti víceméně rezignovala na výrobu, ty výrobní kapacity v USA nejsou,“ upozornil. Zavést pravidelnou každodenní, dá se říci rutinní výrobu, se podle ředitele GZ Media za oceánem ukázalo jako nečekaný problém. Chybí kvalifikovaná pracovní síla.

„Trump navíc říká, jak bude Amerika fungovat bez imigrantů. A když se podívám na naše výrobní závody, kolik tam pracuje lidí narozených v Americe, tak je to opravdu velmi nízké procento.“

Ani Miroslav Svoboda nevidí situaci tak, že by všechny potíže řešil přesun výroby do USA. „Když dneska nevíte, zda cla, která jsou teď nastavena nad 25 %, budou zítra 50 %, anebo třeba nula, tak postavit v USA továrnu jako způsob mojí obrany před clem… To mi nepřijde jako dost silný business case.“

Evropa výrobní kapacity má. Průmysl tu má tradici a bylo by chybou na ni při restartu evropské ekonomiky nenavázat. Tím spíš, že další vývoj situace na starém kontinentu stojí podle účastníků debaty vlastně jen na politickém slibu toho, že do klíčových oblastí přijdou velké investice. Kdo je bude financovat, když významná část evropských států utratí více, než kolik vybere na daních, tedy pracují s větším či menším rozpočtovým deficitem, není jasné.

Těšit se máme zejména na investice do infrastruktury, obrany a velmi pravděpodobně budou finance i nadále směřovat také do projektů sloužících Green Dealu.

„Já mám trošku obavu z toho, v jaké podobě tyto plány budou skutečně naplněny. Jak rychle se začnou realizovat a hlavně z jakých zdrojů nakonec ty investice přijdou,“ vyjádřil obavy Pavel Peterka.

Co z výše popsaného vyplývá pro malou, otevřenou exportní ekonomiku závislou na automobilovém průmyslu a levných energiích?

Že je nejvyšší čas na změnu. Možná té situace můžeme využít. Říká se přece, že diamanty vznikají pod tlakem.