Jak hraje „osmý div světa“ mladým do karet. A starší už je nedoženou

„K tomu máme před sebou poměrně velké náklady, vlastně největší z celého životního cyklu, dalo by se říct: svatba, první dítě, automobil…,“ uvažuje Vojtěch Maroul. V Klubu investorů, který původně vznikl při pražské VŠE, je hodně v kontaktu právě s mladými investory.

O tom, proč, jak a kolik jsou dnešní mladí lidé ochotni investovat, přišel do Seznam Zpráv diskutovat s ředitelem společnosti XTB pro Česko, Slovensko a Maďarsko Vladimírem Holovkou a nezávislým ekonomem Dominikem Stroukalem.

V prognózách, třeba i v těch od Národní rozpočtové rady, se 50. a 60. léta ukazují jako období, kdy budou v souvislosti s demografickým vývojem nejvíce rozevřené nůžky mezi příjmy a výdaji státu.

„V té době bude generace Z nejproduktivnější, takže pravděpodobně bude platit nejvíc. Anebo budeme dělat nejvyšší rozpočtové schodky. Každopádně tam bude nějaký velký problém,“ popsal Dominik Stroukal budoucnost.

Jeho studenti na pražské Metropolitní univerzitě často říkají, že na důchody prostě nebude. „Asi vědí, že nějaké důchody budou, ale chtějí tím spíš říct, že to není něco, na co se budou spoléhat. Takže ten étos začít včas přemýšlet nad investicemi je v této generaci rozhodně mnohem silnější, než byl u nás nebo u generace mých rodičů.“

Důvody, proč začít s investováním, mohou být různé. Platilo to před 20 lety a stejně je tomu i dnes. Hosté debaty se ale shodli na třech základních motivacích, které dnes mladé lidi k investování přivádějí: Chtějí si zvýšit své současné příjmy, plánují si pořídit vlastní bydlení, na které ale při současných cenách nemovitostí z platu nenašetří, nebo se prostřednictvím investování chtějí zajistit na stáří.

Data z průzkumu společnosti XTB ukazují, že 45 procent mladých Čechů si odkládá méně než 1300 korun měsíčně, dalších 36 procent si odkládá mezi 1300 a 5000 korunami a jen přibližně pět procent ušetří částku vyšší než 10 000 korun. Průzkum se ale týkal širokého věkového spektra generace Z, tedy i dvacátníků, kteří ještě nemusí pracovat na plný úvazek. A když se podíváme na data u lidí blížících se třicítce, odkládaná částka už výrazně narůstá.

„Jakmile mají alespoň průměrný plat, pravidelné měsíční úložky skutečně míří třeba k pěti tisícům korun. Jsem z těch dat překvapený,“ přiznal Holovka. Nejde o to, zda je to hodně, nebo málo. Nejdůležitější je podle Vojtěcha Maroula vnímat podíl investované částky na celkovém čistém příjmu jednotlivce.

„Pokud má nějakým způsobem růst majetek, potřebujeme mít určité fixní procento, které budeme každý rok odkládat z čistého příjmu,“ říká Maroul. V absolutních částkách se někdy může zdát, že jde o málo peněz, proporcionálně ale může jít o významnou část příjmu. Pokud se tento přístup udrží i do budoucna, majetek pak roste.

Z výzkumů také vyplývá, že skoro dvě třetiny mladých lidí by při výpadku příjmů dokázaly udržet svůj současný životní styl maximálně tři měsíce. Nemají příliš velké finanční rezervy. Zároveň ale 56 procent z nich spoří nebo investuje především na dlouhodobé cíle, jako jsou bydlení či důchod.

Holovka upozorňuje, že potřeba finanční rezervy se výrazně mění podle životní situace. Jinou rezervu potřebuje člověk, který má děti, rodinu, hypotéku a další pravidelné závazky, a jinou dvacetiletý člověk, který se stará pouze sám o sebe.

„Velká část generace Z se začala dívat na kalkulačky složeného úročení a zjistila, že každá koruna bude mít v čase obrovský multiplikační efekt,“ říká k tomu Maroul. Co mají, zainvestují. A pokud se zatím starají jen sami o sebe a nemají velké závazky, mohou si dovolit investovat větší část svých volných prostředků.

Podle Vladimíra Holovky mladí investoři dobře pochopili efekt složeného úročení a význam dlouhého investičního horizontu. Ostatně i kvůli tomu mluvil Albert Einstein o tomto fenoménu jako o „osmém divu světa“.

„Ten jim bude nahrávat. I když začínají s relativně malými částkami v řádu jednotek tisíců korun, mohou na jeho konci vybudovat majetek, který jim může zajistit určitý finanční komfort,“ říká.

I Dominik Stroukal považuje za nejdůležitější včas začít. Kolik, na tom až tak nezáleží. To se totiž s věkem stejně změní – přichází rodina, vyšší výdaje, při péči o děti může domácnost dočasně přijít o jeden z příjmů a na investice logicky nebude takový prostor. „Nejdůležitější je ale zkusit to a přemýšlet nad tím,“ říká ekonom.

Podstatná je podle něj především zkušenost, kterou člověk díky investování získá. A to i v případě, že začíná jen se stovkami korun nebo menší částí svého příjmu. „Ať se i spálí, je to přirozené. Je dobré se spálit dříve než později,“ dodává Stroukal.

Zhruba 80 procent veškerého majetku českých domácností je uloženo v nefinančních aktivech, zejména v nemovitostech. Podle Vojtěcha Maroula to mimo jiné ukazuje na způsob, jakým Češi svůj majetek spravují.

„V České republice se to nedělá tak jako v Americe, kde si lidé v produktivním věku koupí velký dům, později ho prodají a na důchod se přestěhují do menšího bydlení. Nemovitost se u nás z tohoto pohledu vlastně ani nevnímá jako investice v pravém slova smyslu.“

Zájem o investování do nemovitostí ale trvá. A podle Stroukala se není čemu divit, když jejich ceny prudce rostou. „Teď je to ještě podpořeno tím, že se nestaví, demografickým vývojem a tím, že se stále více lidí stěhuje do měst. To jsou trendy, které zájem krátkodobě zvyšují,“ říká. Při pohledu na dlouhodobější data však podle něj nemovitosti ve srovnání s akciemi z hlediska výnosu nevycházejí vůbec dobře.

U klientů XTB jednoznačně převažují indexová ETF. „Představme si je jako fond, který kopíruje některý ze světových akciových indexů,“ vysvětluje Holovka. Pro řadu lidí to je vůbec první kontakt s investičním světem. Nejprve si investování vyzkoušejí prostřednictvím ETF, postupně poznají, jak reagují na růsty a propady trhu, pochopí systém poplatků a zdanění a teprve poté začínají vybírat jednotlivé akciové tituly.

Nejpopulárnější je v XTB americký index S&P 500. Následují MSFT.US (akcie), globální indexy typu MSCI World nebo technologicky zaměřené indexy. Často přitom převažují společnosti a značky, s jejichž produkty se lidé běžně setkávají při práci nebo používání technologií.

Mladí ale poměrně často investují i do výrazně rizikovějších nástrojů, jako jsou například CFD neboli Contract for Difference. Jde o instrument, který umožňuje spekulovat například na vývoj měn nebo indexů, aniž by investor dané aktivum přímo vlastnil. Zisk, či ztráta vycházejí ze změny jeho ceny.

Vladimír Holovka připouští, že CFD patří na škále investičních produktů k těm nejrizikovějším. Sám se podle svých slov v mládí vydal podobnou cestou, vedle investiční části portfolia měl také část čistě spekulativní. „Každý by měl důsledně rozlišovat investiční a spekulativní část, aby si je nezaměňoval a nedělal ze spekulace investici, nebo obráceně,“ upozornil.

Mladší generace má podle Holovky obecně větší tendenci riskovat, což ale nepovažuje za specifikum dnešní generace Z. Podobné chování bylo možné pozorovat i před deseti nebo 20 lety. Dnes se větší ochota riskovat projevuje například zájmem o CFD, opce nebo kryptoměny. Přesto u klientů XTB stále výrazně převažují tradiční investiční nástroje včetně ETF, ty tvoří odhadem kolem 80 procent investic.

Bohužel se stává i to, že lidé na internetu nebo na TikToku vidí video o vysokých výnosech CFD a následně do podobných nástrojů vloží veškeré peníze, které mají. Nemělo by se proto více dbát na to, aby se vysoce rizikové nástroje nedostávaly do rukou lidem, kteří vlastně vůbec nerozumějí tomu, do čeho investují?

Neměly by být tyto nástroje dostupné například až od určitého věku? Nebo od určité výše majetku?

A měly by investiční platformy mladé investory nějakým způsobem brzdit, pokud začnou obchodovat příliš intenzivně nebo příliš rizikově?

Pokud chcete znát odpovědi, pusťte si celou debatu v úvodu tohoto článku.

Partnerem debaty je společnost XTB.