Článek
Seznam Zprávy jsou mediálním partnerem Indexu prosperity.
Když se lidem po ekonomické stránce nedaří, klesá jejich spokojenost s vládou, která za to podle nich může především. Tak by se dal velice zjednodušeně shrnout vývoj veřejného mínění v posledních dvaceti letech. „Důvěra vládě je do určité míry spojena s úrovní ekonomického růstu. V dobách, kdy se zemi daří, bývá podpora a důvěra ve vládu vyšší, v případě poklesu ekonomiky a zhoršení životních podmínek obyvatel klesá i důvěra. U Česka byl tento trend patrný jak v období finanční krize z roku 2008, tak s příchodem koronavirové pandemie,“ říká k současnému názoru většiny společnosti na práci ministrů analytička České spořitelny Tereza Hrtúsová.
Zkoumání důvěry ve vládu je součástí Indexu prosperity a finančního zdraví – komplexního výzkumu České spořitelny, datového portálu Evropa v datech a agentury IPSOS.
V důvěře vládě patří podle aktuálního Indexu prosperity Česku 18. místo v EU. Na stejné pozici je země také ve vnímání korupce či nezávislosti soudů.
Také z dat Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) lze vyčíst, že se důvěra ke zkoumaným institucím, ke kterým patří například i soudy, zvyšuje právě s rostoucím příjmem domácností.
Propojení ekonomické situace a důvěry vládě je podle Jana Červenky z CVVM klíčové. „Obecně platí, že důvěra vládě i dalším institucím je silně propojená s hodnocením ekonomické situace, se spokojeností s politickou situací a samozřejmě se stranickými preferencemi.“ Důvěra ve vládu, Sněmovnu i Senát podle výzkumů narůstá s posunem politické orientace od levice k pravici.
Když euforii vystřídala deziluze
Na počátku 90. let, tedy v porevoluční euforii, se nejvyšší důvěře těšili prezident, vláda i tehdejší parlament. „Nevydrželo to ale dlouho, už v průběhu let 1991 a 1992 nastal hlavně u parlamentu a vlády patrný pokles,“ říká Červenka. Výraznějšímu úpadku důvěry nicméně vzdorovala tehdejší vláda až do roku 1997, kdy došlo v celkovém nazírání na situaci v zemi k prudkému zvratu. U části veřejnosti, která do té doby žila v představě o středoevropském ekonomickém zázraku, se tehdy dostavila deziluze charakterizovaná despektem a nedůvěrou k politické reprezentaci obecně. Od té doby se důvěra vládě až na výjimky vždy pohybovala hluboko pod 50 procent, i hodnotu 40 procent výrazněji překračovala jen málokdy, navíc vždy jen krátkodobě.
Nízká důvěra vládě je v EU běžná
Současná úroveň nedůvěry Čechů ve vládu ale není v Evropě ničím výjimečným. Dlouhodobě bývala vyšší ve Skandinávii a naopak nižší v západní, jižní a východní Evropě. I to se ale nyní mění.
„Například ve Švédsku, Nizozemsku, Rakousku, a hlavně ve Francii nyní velmi výrazně převažuje nedůvěra k vládě nad důvěrou,“ upozorňuje Jan Červenka. Evropský průměr tohoto ukazatele vychází na 32 procent, Česko se ale v současnosti nachází až pod ním.
Největší důvěře ze strany veřejnosti se v Česku dlouhodobě těší starostové obcí a členové obecních zastupitelstev, na své straně mají okolo 70 procent „svých“ občanů.
Kdo věřil Zemanovi
Českému prezidentovi věřilo na přelomu roku 38 procent občanů republiky. Ještě v polovině loňského roku to ale podle Centra pro výzkum veřejného mínění bylo o celých deset procent méně. Důvěra pouhých 28 procent občanů tak byla v této době nejnižší od roku 2013, kdy Miloš Zeman nastoupil do funkce.
Ale i u názoru na prezidenta hrají velkou roli peníze v peněženkách občanů. Jen opačně, než bychom čekali. Data nasbíraná na přelomu roků 2022 a 2023 ukazují, že s rostoucím příjmem domácností důvěra v prezidenta, na rozdíl od důvěry ve vládu, klesá.
Vliv na důvěru má také stupeň dokončeného vzdělání či věk, když starší občané vládě spíše nedůvěřují a více své naděje upínají právě k osobě prezidenta. Jeho obliba rostla také s preferencí politických názorů ležících blíže pravici.
