Článek
Hosté debaty, kterou do Poštovního dvora v době konání karlovarského filmového festivalu svolaly Seznam Zprávy, potvrdili, že i v byznysu se dají věci někdy dělat úplně jinak a přitom velice úspěšně.
Jak se odlišit, jak být něčím originální, jak myslet takzvaně out of the box, o tom přišli na další setkání České elity diskutovat zakladatel Reflex Capital Ondřej Fryc, portfolio manažer J&T Investiční společnosti Ján Hladký, majitel Lasvitu Leon Jakimič, zakladatel studia ADR, architekt Petr Kolář a spolumajitel rodinné likérky Žufánek Martin Žufánek.
Když si všichni mysleli, že na internetu se mohou prodávat jenom knížky a cédéčka, protože na vše ostatní si lidé chtějí před nákupem sáhnout, založil internetový obchod s pračkami.
„Já jsem si chtěl na internetu koupit pračku a nikde to neexistovalo. Vlastně existoval v Čechách obchod, který prodával pračky a ledničky, ale byl to v podstatě katalog, takže si člověk nejdřív musel projít třicet dva stránek různých praček, které ho vůbec nezajímají. Nebo člověka posílali do Datartu, aby si to tam šel vybrat, a oni mu to pak prodají o deset procent levněji. A mně to přišlo úplně uhozené, proč musím chodit do Datartu, trávit tam čas, vybírat si tam, sahat tam na nějakou pračku… Tak jsme udělali vyhledávání podle parametrů. Byli jsme v tom vlastně úplně první,“ vzpomíná Ondřej Fryc na to, jak zakládal Mall.cz, internetovou nákupní galerii, která pak nabízela obrovský výběr zboží od elektroniky až po oblečení.
To byl rok 2000 a Frycovo uvažování o tom, jak bychom mohli v budoucnu nakupovat spotřebiče, jako je třeba automatická pračka, bylo v té době ojedinělé. Dnes Ondřej Fryc ve vedení své investiční společnosti přemýšlí o tom, kam vydělané peníze investovat, a dá se věřit tomu, že to opět nebude úplně konvenční způsob uvažování.
Leon Jakimič je zakladatelem mezinárodní sklářské a designérské společnosti Lasvit. V Novém Boru zachránil a dále rozvíjí tradiční sklárnu.
„Jenomže nikdy jsme nechtěli být jenom sklárna. My jsme vlastně vůbec nechtěli dělat světla nebo sklo. Vždycky jsme spíš chtěli skrz emoce vyprávět příběhy,“ popisuje vizi, se kterou se do v Česku tradičního oboru kdysi pouštěl.
Pohled na to, co lze dostat ze sklářské výroby, změnil člověku, který původně nebyl umělec ani designér, setkání s nadanými skláři, s architekty a uměleckými designéry. Od nich pochopil, že nikdo vlastně nechce jenom svítit, že lidé ve skutečnosti chtějí proměňovat prostor v něco smysluplného. V něco s příběhem a s emocemi.
Proto si dnes od Lasvitu může každý koupit v podstatě umělecké dílo. Když na něj má, pochopitelně. Nejde o umění na zakázku, spíš o povýšení poctivého sklářského produktu na něco, co má násobně větší emocionální hodnotu. V Lasvitu totiž o skle přemýšlejí úplně jinak než v mnoha jiných sklárnách.
Čísla v excelu mi popisují minulost, ale budoucnost je o představivosti. A tu jsem měl vždycky bujnou.
Zpátky na zem vrátil hosty v Poštovním dvoře lihovarník Martin Žufánek. Kdo si ale myslí, že se o pálení slivovice nedá uvažovat jinak než v intencích kocoviny s bolavou hlavou, hodně se plete.
Když se rodina Martina Žufánka do produkce alkoholu pustila, všichni po nich chtěli vodku a rum.
„Ať prý vyrábíme něco tak do devadesáti, maximálně do stovky korun za flašku,“ vzpomínal Žufánek. Kdyby před lety vyšli takové poptávce vstříc, určitě by dnes nebyli králi českého trhu s kvalitní pálenkou.
„Od samého začátku jsem uvažoval tak, že nechceme vyrábět to, co lidi chtějí, ale to, co teprve budou chtít. A šli jsme tedy proti tomu, do čeho nás nutil dav.“
V nekonvenčním uvažování šli ještě dál. Nikdy nedávali na své produkty slevy. „Když si v pondělí koupím třeba láhev nějakého populárního alkoholu za pět set korun, pak do toho samého obchodu přijdu ve středu a ta láhev je v akci za tři sta korun, neberu to jako výhodu. Já jsem naštvaný, že jsem ji koupil za těch pět set. Přece nic nemůže tak strašně rychle ztratit hodnotu,“ přiblížil Martin Žufánek svůj pohled na obchod.
„U nás, když se třeba někdy něco neprodá, tak příští rok je z toho archivní věc a je to ještě dražší,“ dodal.
Ján Hladký, portfolio manažer v J&T Investiční společnosti, staví fondy tak, aby přinesly co největší zhodnocení s úměrnou mírou rizika. Důležité je nenechat se strhnout náladou trhu, často tedy dělá přesný opak toho, co většina.
„Vždy jsem se snažil vyhnout čtení knih Warrena Buffetta či Petra Lynche. Proč dělat všechno to, co už tu bylo? Ti lidé mají vlastní strategii, ale kdybychom všichni jenom opakovali to, co dělají oni, tak se s těmi investicemi nikam nedostaneme. Ty jejich strategie by prostě přestaly fungovat,“ myslí si Hladký a snaží se proto i v investování hledat vlastní cestu. V J&T byl u zakládání J&T Hedge Fundu, což je podle mladého manažera produkt, který v Čechách nemá moc konkurence.
„Lidé to moc neznali, každý říkal, že to nemůže fungovat, že je to moc komplikované, lidé s tím nemají zkušenost… A za dva roky se to povedlo,“ říká o fondu, ve kterém je dnes téměř miliarda korun a za posledních dvanáct měsíců investorům přinesl desetiprocentní zhodnocení.
Chyby jsou motorem rozvoje
Podnikat bez rizika nelze. A riziko přináší i prohry. Z nich se ale může člověk hodně naučit.
„Já si myslím, že největší riziko je neriskovat,“ řekl v debatě Leon Jakimič. „U nás vlastně odměňujeme chyby, které pramení z dobrého úmyslu a z nějaké originality. Protože chybovat je lidské a já fakt neznám nikoho, kdo nikdy nechyboval.“
S ostatními účastníky debaty se shodl na tom, že kdo se jenom veze na vlně bezpečnosti, kdo nedělá chyby, jako by vlastně nedělal nic. Svůj byznys nikam neposune.
V oboru, ve kterém vynikl architekt Petr Kolář, se chyb musí logicky dělat co nejméně, protože vždy stojí velké peníze a v krajním případě mohou i ohrozit životy. Ale k chybám přesto i v tomto prostředí dochází, většinou ve fázi plánování.
„A pak je všechno jinak. Sedíte na tom projektu a říkáte si, jo, tohle půjde udělat takhle, to půjde udělat perfektně, dovezeme jeřáb, zavrtáme piloty a tak dále. A pak třeba zjistíte, že všechny tyhle věci jsou stovky kilometrů daleko a vlastně je ani nemůžete použít. Ale klient říká, že to chce přesně takhle. Takže musíte začít experimentovat, ono se to vždycky nějak dá vyřešit,“ popsal svou praxi Kolář. A hned se přiznal, že ho vlastně docela baví řešit právě takové problémy, které vznikly chybou.
Také jeho pohled na riziko v podnikání je zajímavý. Jen před pár měsíci odjel osobně na setkání s významným švýcarským investorem, aby se omluvil ze soutěže návrhů na výstavbu na Bahamách.
„Jel jsem se tam omluvit, že to dělat nebudeme, protože na to prostě nemáme kapacitu. Tam bylo deset studií z celého světa, měly připravené prezentace a tak dále… A já jsem nakonec odjížděl a měl jsem podepsaný kontrakt.“
Někdy prostě nejde všechno podle původního předpokladu. Někdy rozhoduje aktuální vývoj situace, možná i emoce. Taková rozhodnutí mohou být chybou. Ale mohou být i tím, co vás nakonec posune k původně netušeným možnostem, k cestám, o kterých jste možná nevěděli, že jsou i vaší cestou k úspěchu.
Chyby, dojde-li k nim, s sebou zákonitě nesou následnou konfrontaci a kritiku. Zprvu se projeví jako nepříjemnost. Později z nich ale lze čerpat ponaučení a převrátit je možná i ve výhodu. Každý to ale neumí.
„Chyby se dělají a dělat budou. Je potřeba se z nich poučit, z kritiky si vzít to, co je konstruktivní. V investování to není jiné. Důležité je se z chyb nesesypat,“ řekl také Ján Hladký.
I Ondřej Fryc vnímá konstruktivní kritiku jako nutný a ve výsledku přínosný konflikt. „A konflikt je jednoznačně nástrojem pokroku. Když nepůjdu do konfliktu, tak nic nezměním. Když nepůjde někdo proti mně do konfliktu, tak já se nic nedozvím,“ vysvětluje investor.
Jen lidé jsou originální. Hýčkejme je
V éře AI se víc a víc cení originalita, pravý opak toho, co tvoří umělá inteligence. Lidský faktor a kreativita jsou podle Leona Jakimiče k nezaplacení a platí to pro všechna odvětví.
„Všechno je jenom o lidech. Já trávím víc času hledáním lidí než přemýšlením o produktu.“
Na druhou stranu lidé, zejména ti talentovaní, mají omezenou kapacitu. Mají své starosti, žijí své životy… A právě proto ještě umí být originální. Mít takové lidi ve firmě je velké štěstí, i s tím se ale musí správně pracovat. Jak se na zatím posledním setkání České elity shodli všichni účastníci debaty, výjimečnost v jejich případech určitě nespočívá v kvantitě a nekonečném růstu. Zní to jako fráze, ale méně je někdy více. I odmítnutí zakázky, ať už z kapacitních důvodů, nebo prostě proto, že něco dělat nechceme, může znamenat další krok k úspěchu. Zejména je-li založen na výjimečnosti.
Partnerem debaty byla J&T Banka.
