Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Modulární a prefabrikovaná panelová výstavba je ve srovnání s klasickými zděnými stavbami rychlejší. Odborníci se ve většině shodují, že umí být i kvalitnější, například ve smyslu energetické efektivity. Přesto vzniká většina bytových domů v České republice jako originální projekt pro jednotlivé stavební pozemky. Bydlení to logicky prodražuje. A mnohdy to neznamená ani vyšší kvalitu bydlení.
Technologie a stavební postupy přinášející výrazně vyšší efektivitu přitom v Česku existují. Nedaří se je ale ve větší míře prosadit.
„Omezení, která tento rozvoj brzdí, leží většinou mimo stavební profese, mimo projekční kanceláře, mimo dodavatele a mimo výrobce stavebních materiálů. Především ve veřejném prostoru chybí větší flexibilita,“ řekl v debatě, kterou Seznam Zprávy uspořádaly na začátku září, předseda České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě Robert Špalek.
Kouzlo prefabrikace
Přivážet z dílen na stavbu co nejvíce hotových komponentů znamená zvyšování efektivity stavebního procesu. Ve výrobních halách lidé pracují v daleko lepších podmínkách než na stavbě, a je proto možné dosáhnout vyšší produktivity práce. Díky standardizované výstupní kontrole lze také lépe garantovat kvalitu. A samotné sestavení domu z předem připravených dílů pak trvá pouze několik dní.
Video: Karolína Štuková, Seznam Zprávy
Stavba realizovaná prostřednictvím prefabrikovaných komponentů celkově nevyžaduje tolik lidí jako tradiční způsoby výstavby. Navíc tím, že se provádějí stále dokola opakované činnosti, nacházejí ve výrobních halách uplatnění i nekvalifikovaní pracovníci, často lidé z jiných oborů, například z automotivu.
„Nám je vlastně v té výrobě celkem jedno, jestli je člověk vyučený, nebo ne. Potřebujeme, aby byl trošku chytrý a hlavně pracovitý. A činnost, kterou od něj vyžadujeme, ho naučíme,“ řekl k otázce nedostatku kvalifikované pracovní síly ředitel společnosti Nema Tomáš Nemrava. Na samotné stavbě, kde dochází k montáži domu, už ale ve většině případů potřebuje řemeslníka, člověka znalého stavby jako takové.
Kromě toho, že si do výroby může tak říkajíc půjčovat pracovníky z jiných oborů, je ale důležitá zejména skutečnost, že má výstavba prostřednictvím prefabrikovaných staveb celkově daleko vyšší produktivitu, než jaké se dosahuje na běžných stavbách. „Ve zhruba 14 lidech dokážeme vyrobit 150 rodinných domů za rok,“ prozradil Nemrava.
Proč se tímto a podobnými způsoby v tuzemsku nestaví více, už naznačil Robert Špalek. A ani zástupci firem založených na realizaci moderních, takzvaně alternativních stavebních postupů nešetří kritikou mířenou do oblasti povolovacích a schvalovacích procesů.
Stejně jako s prefabrikovanými dřevostavbami je i ve spojení s modulární výstavbou nejčastěji vyzdvihována rychlost realizace. Ale když přijde na schvalování stavby, s rychlostí je konec.
„Jsme schopni stavby rychle navrhovat, velmi elegantně tvořit projekty, protože na to máme své systémy. Co se týče samotné stavby, většinu toho vlastně vyrábíme v továrně, což je obrovské zjednodušení. Ale pokud jde o stavební povolení a následné schvalovací procesy, musíme projít úplně tím samým jako ti, kdo staví klasické zděné stavby,“ řekl v debatě zakladatel Koma Modular Stanislav Martinec. „A ještě po nás chtějí, abychom vytvářeli klasické stavební deníky,“ zoufal si.
U modulárních staveb se přitom celá řada postupů opakuje. A některé ověřovací certifikáty anebo zkoušky už by podle Martince mohly být připraveny dopředu. „Zrychlilo by to vlastní schvalovací řízení.“
Zákon pokulhává, nestíhá vývoj
Nový stavební zákon inovace, jako je například modulární výstavba, neřeší, shodli se účastníci debaty.
„Když se dával dohromady, chtěli jsme, aby zjednodušil stavební řízení. Chceme přece, aby stavby rostly rychleji. Ten původní záměr se nám ale, bohužel, rozplynul mezi prsty. A smysl celé této velké akce mi dnes trošku uniká,“ řekl předseda České komory autorizovaných inženýrů. Opřel se i do zákona o zadávání veřejných zakázek. „Tam je potřeba upřednostnit před cenou rychlost výstavby. V silniční výstavbě jsme už zažili některé pilotní programy, kdy byla před cenou upřednostněna rychlost výstavby dálnic. A to je směr, kterým bychom měli jít i v oblasti výstavby bydlení.“
Alternativám podle Stanislava Martince nepřeje ani způsob, jakým jsou dnes nastavená výběrová řízení.
„Stále je to vyhlašováno klasickým způsobem s pravidly, do kterých musíme naše dobře fungující postupy poměrně složitě předělávat. To jsou další překážky, ve výsledku zdržení.“
Chybí i větší osvěta, kvalitní informace o možnostech a přínosech alternativních, doposud méně využívaných technologií. Zazní-li v diskuzích o metodách výstavby spojení prefabrikace a beton, veřejnost si automaticky představí socialistická sídliště panelových domů. Ani ty však, nedojde-li k destrukci původně kvalitního záměru tak, jak se to kdysi podařilo komunistům na pražské radnici, nemusí být hodnoceny výhradně negativně. Kvalitní projekty nepochybně existují u všech alternativ. Je však potřeba vysvětlit, k čemu je dobrá panelová skládačka, kdy je výhodnější dřevostavba a kdy může být přínosem třeba modulární stavba.
„Poměrně velké publicity se ve stavebnictví dočkala metoda 3D tisku. A najednou si kde kdo myslí, že už budeme tisknout domy. Ale tam zatím nejsme, tiskneme tak maximálně díly,“ řekl také Stanislav Martinec. Technologie modulárních staveb je přitom podle něj výrazně dál.
EU chce v příštích dvou letech vynaložit 10 miliard eur na podporu výstavby cenově dostupného bydlení. Kromě vzývané energetické účinnosti chce podporovat zejména inovace, které by zvýšily celkovou produktivitu a efektivitu ve stavebnictví. Bude to i v Česku znamenat větší akceptaci dřevostaveb? Dostane konečně zelenou modulární a prefabrikovaná panelová výstavba? Západní Evropa už je ve využívání těchto moderních stavebních technologií podstatně dál.
Tlak EU na bezemisní a udržitelnou výstavbu sílí. Budou tedy tím, co nám pomůže zachránit planetu, dřevostavby? Na tuto otázku není snadné odpovědět. Komplexní posuzování daného stavebního postupu, do něhož neoddělitelně patří technologie, stavební materiály, ale třeba také výsledná životnost staveb, je složité a nelze jej zúžit na otázku, zda je k planetě šetrnější těžba dřeva, nebo výroba betonu a cihel.
Podle Roberta Špalka bude přínosné, pokud se v budoucnosti různé způsoby výstavby budou kombinovat. „Beton a dřevo, případně ocel a dřevo. Kombinace betonu a dřeva se v bytové výstavbě přímo nabízí, protože dřevo bude v tomto případě snižovat uhlíkovou stopu betonu. A to je přesně ten směr, kterým bychom měli jít, nejenom v bytové, ale i občanské výstavbě.“
Pokud jde o udržitelnost, zajímavým argumentem může být i recyklovatelnost budov. Ta hraje do karet modulárním stavbám, často se zmiňuje možnost tyto budovy rozebrat a použít jinde. Jak dobře je ale takové řešení využitelné v praxi? Co třeba olympijská vesnice? Anebo infrastruktura potřebná v okolí dlouhodobě realizovaných stavebních projektů, jakými bude třeba dostavba Dukovan? Hosté debaty se shodli na tom, že by historicky největší státní investice rozhodně měla být příležitostí pro firmy, které umí stavět rychle a přitom kvalitně.
