Článek
Rostoucí počet prodejců cukrovinek, kterých si BBC všímá na newyorských ulicích, popisuje stanici Mitchell Cohen, majitel podniku Economy Candy na manhattanském Lower East Side. Obchod vedou v rodině už ve třetí generaci a Mitchell má pro současný boom jasnou teorii: lidé si sladkosti nepřestanou kupovat ani v těch nejhorších ekonomických dobách.
„Dolar dnes nemá takovou kupní sílu jako dřív. Všude je inflace a nejistota. Ale cukrovinky? Ty tu budou vždycky,“ usmívá se Cohen.
Jeho obchod je nejstarší cukrárnou v New Yorku. Poprvé otevřel dveře už v roce 1937, těsně před koncem Velké hospodářské krize. Původně šlo o opravnu klobouků a obuvi a sladkosti se prodávaly z vozíku před prodejnou jen jako přivýdělek. Jenže v hluboké krizi si lidé nemohli dovolit platit za opravy bot. Cohenův dědeček tak pohotově přesedlal na to jediné, co šlo stále na odbyt – cenově dostupné sladkosti. O 89 let později si Economy Candy vede pořád skvěle.
Ačkoliv oficiální čísla ukazují, že maloobchodní tržby v USA stále mírně rostou, spotřebitelská nálada je na bodu mrazu. Podle bývalé filmové producentky Kate Bolgerové to má logické vyústění: i když lidé odkládají velké a drahé nákupy, malý luxus si nechce odepřít téměř nikdo.
V ekonomii se tomu podle BBC říká „efekt rtěnky“ (v angličtině Lipstick Effect) – termín, který zpopularizovala krize na počátku 21. století. Když si člověk nemůže dovolit koupit nic drahého, spraví si chuť alespoň drobným, dostupným potěšením.
Kate Bolgerová tomuto trendu věří natolik, že si v městečku Sleepy Hollow nedaleko New Yorku otevírá svou vlastní cukrárnu The Village Confectionery. „Sice pociťujeme ekonomické potíže, ale drobnou radost v podobě sladkosti si v dnešní době může dopřát úplně každý,“ říká.
Sladkosti se nekazí, trápí je ale cla
Z podnikatelského hlediska jsou sladkosti ideálním zbožím: majitelé oceňují dlouhou trvanlivost, snadné skladování při pokojové teplotě i princip „namíchej si sám“, díky kterému zákazníci zastanou část práce za personál, když si do kelímků či sáčků sesypou oblíbené příchutě.
Stále více poboček má v New Yorku například řetězec BonBon, který založili švédští emigranti, Candy King či Candor Candy's.
Ani tomuto odvětví se ale tržní komplikace nevyhýbají. Mitchell Cohen upozorňuje na rostoucí velkoobchodní ceny. Mnoho surovin pochází ze zahraničí a podepisují se na nich vysoká dovozní cla i drahá doprava.
Běžná čokoládová tyčinka Hershey's, která Cohena před pandemií stála kolem 62 centů, ho dnes vychází na více než dolar. Přestože jde o ikonickou americkou značku, klíčová surovina – kakaové boby – se musí dovážet. Jeden z jeho britských dodavatelů dokonce kvůli vysokým clům dodávky do USA ukončil.
I přes tyto překážky se ale Mitchell Cohen snaží drtivou většinu zvýšených nákladů nepřenášet na zákazníky a jeho tržby dál rostou. Věří totiž jednoduchému pravidlu: „V těžkých časech i ta nejmenší sladkost dokáže zázraky.“
