Článek
Vládní většina se chystá tento týden ve Sněmovně přehlasovat zamítavé stanovisko Senátu ke stavebnímu zákonu. Jde o zatím největší legislativní počin od voleb, na odpor tedy skoro jistě nebude brán zřetel. Zákon projde a začne platit od ledna podle původního jízdního řádu.
Ministryně pro místní rozvoj Zuzana Mrázová (ANO), proslulá vlastní bytovou nouzí, svou normu hájí jako „krizové řešení v krizové době“. S cílem co nejrychleji dostat na trh nové byty a zlevnit je. Což je ale dost přehnané slibování.
V letošním prvním pololetí se v Česku začalo stavět 22 785 nových bytů. To je – a teď pozor, protože to zní docela neuvěřitelně – nejvíc od roku 1990. Taková je statistika, i když si mezi sebou vyprávíme úplný opak o zamrzlé výstavbě a nefunkčním povolovacím řízení. Stokrát opakovaný blud se stal pravdou.
Nejde o žádná obskurní data, ale o pravidelné šetření, které Český statistický úřad (ČSÚ) vydává dlouhodobě každý měsíc. „Příslušné údaje museli kolegové vyhledat v knihovně v tištěných publikacích,“ uvedl mluvčí úřadu Pavel Hortig v odpovědi na žádost, aby ověřil, kdy naposledy se stavělo víc.
Ne že by letošní rok byl vyloženě extrém, předchozí maximum z prvního pololetí 2022 bylo překonáno jen o necelou stovku. Ale rekord to pořád je. ČSÚ sleduje i dokončené a rozestavěné byty, kde bývala i lepší čísla. Je-li ale řeč o nové aktivitě a povolovacích procedurách, zahájené stavby jsou relevantním údajem.
Rekord platí podle nové zprávy z tohoto pondělí i za červenec. Zahájených bytů bylo o 12 procent více než loni. Součet za leden-červenec je opět těsně nad úrovní roku 2022 a opět nejvýš od roku 1990, kdy výstavbu podle ČSÚ vychýlilo masivní porevoluční zahajování staveb rodinných domů.
Volné pole působnosti
Stáří rekordu překvapí, 35 let je kus života. Ještě víc zarážející ale je, jak se dnešní realita míjí s kolektivně sdílenou představou, že se nestaví skoro vůbec a že je třeba urychleně zakročit. Vždyť proto přece vzniká nový zákon – jako by bez něj hrozil kolaps ekonomiky a hromadný nástup bezdomovectví.
Jedná se o velmi sporné dílo. Navazuje na podobný pokus z dob první Babišovy vlády, kdy přepsání stavebního kodexu dostali bez okolků na zakázku právníci developerů. Už tehdy se mělo zato, že výstavbu je třeba rozhýbat a že nejlépe si poradí ti, kdo stavět chtějí. V tomto duchu je koncipován i současný návrh.
Bydlení a podnikání v developmentu je v něm povýšeno na veřejný zájem, úřady mu nově mají vycházet vstříc. Pro větší rezidenční projekty bude – v rámci eliminace průtahů – zřízeno jedno centrální povolovací pracoviště. Orgány, pověřené hájením veřejných zájmů, jako je ochrana přírody nebo památek, se začlení do stavebních úřadů. Zmenšuje se prostor pro obstrukce ze strany sousedů a ekologických spolků, sleví se z nároků na hlukové normy či územní plán. A tak dále.
Více k tématu najdete zde:
Rukopis stavebníků je zřejmý, ani ho nikdo netají. Koneckonců, tak to bylo od začátku vymyšleno, hraje se otevřená hra. Bydlení je drahé, ve společnosti je shoda, ať se staví víc – a to i za cenu, že půjde to, co dřív nešlo. O následcích se sice moc nemluví, ale stejně už je rozhodnuto a ve finále – ač se to leckomu nemusí líbit – jde o legitimní společenskou volbu. Chceme byty, tady je volné pole působnosti.
Nečekat zázraky
Jen by bylo fér nevzbuzovat přehnaná očekávání. Statistická realita ukazuje, že je iluzorní čekat od nového zákona revoluci, i když se tak vládní činitelé tváří. Nový stavební zákon chtějí, protože šikovně vyvolali dojem, jak velkou spásu přinese. Jde ale jen o ten dojem. Jede-li už teď výstavba na plné obrátky, je zřejmé, že prostor pro další růst je omezený.
A nevázne na povolovacích procedurách. Developeři nejsou charitativní organizace, ale instituce zřízené za účelem tvorby zisku. V zásobách drží velké množství více či méně hotových projektů, které dávkují. Nemají důvod vrhnout vše na trh najednou a srazit si marže. Největší firma Central Group o tom mluví otevřeně – loni přibrzdila kvůli přehřátým nákladům, teď zase výstavbu spouští. Jde o obchodní taktiku, ne o čekání na razítka.
Když se projekty dávkují, je racionální tlačit je do co nejvyššího segmentu. Češi mají rekordní úspory, nemovitosti milují. Čtyři tisíce nových pražských bytů (údaj za pololetí) se rozeberou raz dva, s trochou nadsázky na to stačí vánoční bonusy pro právníky a bankéře, kteří v hlavním městě žijí. Byty nejsou běžným zbožím, ale investičním artiklem. Bude-li jich víc, pomůže to, ale vydávat nový zákon za klíč k levné masové výstavbě a k dostupnému bydlení nejde.
Jsou tu i vyložené protimluvy. Vláda se zároveň chlubí rekordními investicemi do dopravní infrastruktury a brzkým rozběhem nové jaderné elektrárny. Budiž, obojí je třeba, ale kdo tedy zároveň postaví ty nové levné byty? Stát a soukromí developeři bojují o ty samé omezené zdroje: jeřáby, cihly, zedníky. Když vláda napumpuje miliardy do liniových staveb, vyšroubuje ceny vstupů nahoru – a Central Group si zase počká, nebo zdraží.
V ekonomii na to je i termín – vytlačování. A děje se i ve frontě na peníze, což také s bydlením souvisí. Když si stát víc půjčuje, vytváří konkurenci pro jiné dlužníky, jako jsou žadatelé o hypotéku nebo právě developeři. Úroky u státních dluhopisů už rostou a levněji banky nikomu nepůjčí. Takže jednou rukou vláda usnadňuje stavění, ale druhou zdražuje financování.
Víc bytů neuškodí, ale v povolovacích procedurách pes zakopaný není. Nový zákon firmám usnadní fungování, možná je pustí na hezká místa, kde dosud stavět nešlo. Dostupnější bydlení z toho ale samo o sobě nevzejde. I když o tom tento týden ze Sněmovny uslyšíme tolik řečí.
