Článek
Architekt Petr Kolář má za sebou řadu výjimečných projektů – ať už jde o luxusní resort na Maledivách uprostřed Korálového ostrova, olympijské domy, pivovary, nebo vily.
„Celou mou profesní kariéru mám obrovské štěstí na zakázky, které chci dělat. Moc se mi nechce stavět ve městě, proto hodně stavíme na takových zajímavých místech, jako jsou ostrovy, poloostrovy nebo nějaká divočina. A to je to, co mě baví,“ popisuje Petr Kolář v rozhovoru pro Seznam Zprávy Byznys.
Miliardáři ve frontě
Na jeho práci miliardáři doslova „stojí frontu“, on sám si však vybírá a několik zakázek z řad extrémně bohatých klientů i odmítl. „Když přijmete nějakou zakázku, většinou s tím člověkem strávíte třeba pět let intenzivní práce a musíte o něm vědět i spoustu detailů. Dalo by se říct, že s ním skoro žijete a tady je důležité, aby fungovala ta chemie. To je jako manželství,“ vysvětluje.
Spolupracuje s těmi nejbohatšími lidmi nejenom v Česku. „Právě tito lidé si nechávají poradit. Jsou otevřeni diskuzím. Dělám v oboru 40 let a věcí, které jsme postavili, je opravdu strašně moc. Dokážeme tedy říct: Hele, nedělejte to, protože to jsme dělali před pěti lety a ti, kdo si to tenkrát prosadili, s tím nejsou úplně spokojeni. Vedeme diskuzi a vždy se dobereme dobrého výsledku. Neznám klienta, který by byl nespokojený,“ dodává Kolář.
A i když staví díla za stovky milionů, říká, kvalitní architektura se dá dělat i za málo. „Spousta věcí se dá dělat s velice nízkým rozpočtem a možná, že jsou i zajímavější než ty s velkým rozpočtem. Když máte malý rozpočet, tak musíte hodně přemýšlet. Třeba v Horní Malé Úpě jsme postavili pár chatiček za milion korun a získali za to jedny z nejprestižnějších cen,“ popisuje Kolář.
Nejdražší projekt za půl miliardy dolarů
Teď ho však naopak čeká jeden z největších a jednoznačně nejdražší projekt. Na Bahamách staví jeho studio resort za půl miliardy dolarů pro švýcarskou společnost. „Bude to výletní resort, trošku jiný než byl třeba na Maledivách nebo v Karibiku,“ popisuje Kolář.
Právě pro zahraniční klientelu staví studio ADR stále častěji. „Musím říct, že v současné době máme více zahraničních klientů, ale děláme hodně pro českou klientelu v zahraničí. Zhruba 70 procent naší práce se odehrává v zahraničí, 30 procent tady v Česku. Když se vám něco povede, lidé to vidí, sdílejí a pak je jednoduché, aby si vás našli a zadali vám práci,“ popisuje Kolář.
Jméno má už takové, že když se přišel do jednoho výběrového mezinárodního řízení omluvit, že zakázku z časových důvodů nestíhá, přesto práci dostal. „Měli jsme asi dvouhodinový rozhovor a rozhodli se, že nám tu práci zadají. Přistoupili na nějaké podmínky, které jsem si stanovil, protože budu muset zastavit nějaké zakázky a zaplatit penále. Přistoupili na to a ten honorář byl tak zajímavý, že jsme to nakonec vzali,“ popisuje Kolář.
Studio ADR má zhruba 80 stálých spolupracovníků, ale tento počet není definitivní. „My hodně spolupracujeme i se zahraničními ateliéry. Naposledy jsme měli projekt s Patricií Urquiolou, to je Španělka žijící v Miláně, jedna z v současné době asi top designérek na světě. Mě ty spolupráce strašně baví, protože vás obohatí,“ vysvětluje Kolář.
Praha plná kompromisů a zdržování
Prahu má moc rád, ale vadí mu, že byrokracie často vede k příliš velkému kompromisu.
„Každé město je nějakým způsobem specifické a zaslužuje individuální přístup. Když cestujete jako já, zjistíte, že je to jedno z nejhezčích a nejbezpečnějších míst. Strašně rád se sem vracím a jsem rád, že máme odbor památkářů, protože si myslím, že centrum Prahy by mělo zůstat historické tak, jak zůstává,“ vysvětluje architekt.
Pak však dodává: „Je tam ale vidět spousta špatných rozhodnutí, kdy zůstane něco uprostřed cesty. To je třeba Pankrác. Místo toho, aby tam už vznikly výškové budovy, je to takový kompromis. Ani kočka ani myš.“ Konkrétně v případě Pankráce by podle něj bylo lepší říct si, že tam pustíme výškové budovy.
„Mám rád, že ve světě máte nějaká pravidla. Například v nějaké oblasti můžete mít jen 20 procent určitých materiálů. Když to uděláte, můžete vymyslet hezký dům, ale pravidla jste dodrželi, dostanete povolení a hned stavíte. Třeba aktuálně na Bahamách to byly čtyři měsíce intenzivní práce. Odevzdali jsme začátkem července a v září se začíná stavět,“ dodává.
Než v Praze začnete stavět, projekt je zastaralý
Připomíná, že na Maledivách to trvalo od popisu kontraktu k předání klíčů 2,5 roku, v Kanadě vznikla vesnice pro 1700 lidí také neuvěřitelně rychle.
„V Čechách se vám pak už po deseti letech vlastně ani nic dělat nechce, protože projekt je zastaralý, materiály jiné. Stavebnictví jde rychle dopředu a když máte stavět deset let starý projekt, nemá to smysl. Vlastně když přijde nějaký zahraniční investor a chce tady něco stavět, já mu to rozmlouvám. Říkám, že je blázen, protože když mu je tolik, co mně, už se toho nedožije,“ vysvětluje Kolář.
Právě tohle je podle něj největší problém Prahy. „Teď máte Filharmonii. Vyhrála se soutěž a ten projekt se má hned postavit. Nejpozději do dvou let, aby ten dům, který je moc hezky vymyšlený, stál. Ale já si myslím, že když tu budeme sedět za deset let, ještě se tam ani nezačne stavět,“ říká Kolář.
Karlovarské rozhovory 2026


















