Článek
Na úplném začátku neměl vybavení, ale poháněla ho vášeň pro pivo. Ani dnes ho neopouští. Undergroundovou výbavu, kde bylo základem pár hrnců a jednoduchý kvasný tank, vyměnil za nablýskané tanky s vlastním chlazením a elektronikou za statisíce korun.
„Občas mi lidé říkají, že jsem blázen, a já na to: máš motorku? No vidíš, já ne,“ vytáhl Michal Roud osvědčené vysvětlení pro své nevšední zapálení.
Profesně se věnuje výbavě automobilů, ale jeho vášní je pivo. S výrobou začínal v roce 2017 na zahradní studni, ale už roky předtím v hlavě živil svůj sen, když s kamarádem objížděl pivní festivaly a hledal dokonalé pivo. Nenašel. A rozhodl se, že si ho uvaří sám.
Jeho první ležák vznikl v punkových domácích podmínkách, kdy stále neměl jak chladit čerstvě uvařený mok. Poradil si. Stačilo nakoupit pět teploměrů, které rozmístil do všech možných koutů domu a téměř hotový mok přenášel tam, kde zrovna byla vhodná teplota. „Prokvasilo moc rychle a místo dvanáctky vznikla devítka,“ vzpomíná. Ovšem byla vlastní, a to se počítá.
Od té doby uvařil bezpočet várek, ale do kanálu vyléval jedinkrát. „Bylo to nealko, které je strašně náchylné ke kontaminaci. Přesně se na něm pozná, jestli pivo uvaříte dobře. Je to vysoká škola pivovarnictví,“ popsal.
Jeho první piva sice vznikala na zahradní studni a byly dny, kdy počasí dalo vzniknout „Kroupovému ležáku“, ale dnes si na hygieně zakládá. „Chuť piva dělají ingredience i postupy, ale strašně důležité je kvašení a hygiena,“ poučuje Plzeňák. Když jde vařit pivo, často si bere dovolenou, vstává v šest ráno, končí před večeří a půlku času věnuje úklidu i sanitaci přístrojů a vybavení.
„Nejhorší, co můžete domovarníkovi udělat, je pochválit mu pivo, které vám nechutná,“ říká Michal Roud.
Věří, že správná hygiena je jednou z hlavních zásad, která se odráží v kvalitě jeho piv. Mnohá z nich si našla cestu na amatérské soutěže domovarníků. Z těchto akcí vznikají zajímavé kooperace, které propojují svět domácích pivovarníků s profesionálním světem řemeslných pivovarů. Když nedávno v soutěži Krušnohorský krýgl zvítězil s ležákem India Pale Lager, mohl si za odměnu uvařit várku v pražském minipivovaru Vik a výsledný mok se prodával s jeho jménem.
Jindy oba světy propojuje přímo domovarník, který v minipivovaru působí v nějaké profesní roli.
„Pivovar Sibeeria, Pivovar Vik a další stojí na domovarnících, kteří tam pracují například jako sládci. Takových minipivovarů je spousta,“ říká Roud. Myšlenku, že by svůj koníček sám přetvořil na plnohodnotný byznys, však bez váhání odmítá. „To nikdy nechci. Potom už to není jen srdce, ale začínají do toho vstupovat čísla. Jako domovarník nikdy neřeším, kolik mě pivo stojí. Vždy do toho dám nejlepší suroviny a pořídím si třeba nesmyslně drahou výbavu, abych uvařil perfektní pivo,“ vysvětluje.
Propast mezi přístupem od srdce a ekonomickou realitou se snažil vyjádřit v číslech. „Kdybych to měl spočítat, moje pivo si nikdy nikdo nekoupí. V surovinách by sice stálo 10 až 15 korun za litr, ale když započítám všechno, tedy i energie, čas a vybavení, musel bych pivo prodávat za 200 korun,“ směje se.
„Domovarník se nedívá na návratnost. Moje pivo by stálo 200 korun,“ spočítal Michal Roud.
Nejenže pivo pro Michala Rouda ztělesňuje oblíbený nápoj, ale má téměř hlasovací právo. Rozhoduje o dovolené i o tom, kde bude rodina bydlet. „S realitním makléřem jsme vždy nejdřív zašli do sklepa. A u některých domů už ani nepokračovali dál. Divil se, proč, a já vysvětloval, že sklep musí mít jasné parametry pro výrobu piva,“ popsal svou realitní anabázi. Vysněný dům nakonec našel a brzy se bude stěhovat.
Laboratoř i v paneláku
Svět domovarníků však rozhodně nejsou jen nablýskané nerezové tanky, ušlechtilé suroviny a z pohledu laika přehnaná hygiena. Je to mnohem pestřejší svět. Na jedné straně se profesionalizuje a vzdělává, na druhé straně stále žije undergroundem, kde si nadšenci v paneláku vystačí s pár hrnci.
Podle Michala Rouda jsou stále domovarníci, kteří mají svou varnu v paneláku pod kuchyňským stolem. Nadšenci, kteří si pokaždé soupravu vynosí ze sklepa několik pater, aby večer opět všechno uklidili. Někteří obsadili rodičům druhou koupelnu v domě a jiní vaří opravdu malé množství, třeba jen 25 litrů, ale přesto bodují v soutěžích.
V Česku je oficiálně registrováno okolo 1200 domácích pivovarníků, srdcařů, kteří se rozhodli, že si nejlepší pivo uvaří sami. Mnozí další ale nejsou členy Cechu domácích pivovarníků, a tak těchto pivních nadšenců může být mnohem víc. Nehledě na výbavu mají tito domácí alchymisté stejnou vášeň a někdy oslnivé výsledky v podobě piva, které dokáže inspirovat známé minipivovary a vyhrávat soutěže.
Od roku 2020 mohou domácí pivovarníci uvařit pro vlastní spotřebu až 2000 litrů piva ročně bez odvodu spotřební daně. Výrobu však musí oznámit Celní správě a pivo nesmějí prodávat.
