Vzpoura ocelářů? Šéf Třince vysvětluje, proč odložili zelenou investici

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Měla to být největší jednorázová investice do dekarbonizace v českém průmyslu. Elektrická oblouková pec za 20 miliard korun měla už za tři roky nahradit v Třineckých železárnách výrobu ve vysokých pecích a výrazně srazit emise oxidu uhličitého do ovzduší.

Firma však nedávno oznámila, že obří projekt odkládá na konec dekády. „Skupina Moravia Steel a Třinecké železárny tak obří investici nemohou financovat samy. Je to investice vyvolaná tlakem Green Dealu. Nepovažujeme ji za investici, která by posunula kvalitu a pozici Třineckých železáren. Je to náhrada dnešní zcela funkční technologie,“ řekl v podcastu Agenda SZ Byznys generální ředitel Třineckých železáren Roman Heide.

Menší zelené projekty v třineckém „werku“ pokračují podle plánu. Zároveň však vedení hutí doufá, že Evropská unie zmírní tlak na dekarbonizaci v ocelářském průmyslu a reformuje trh s emisními povolenkami. Bez toho podle Romana Heideho ocelářství v Unii nepřežije.

Třinec je dnes v České republice posledním podnikem, který sám vyrábí výchozí surovinu pro hutnické zpracování – surovou ocel. Ostatní firmy prvovýrobu ukončily, a pokud zůstaly u hutnictví, zpracovávají dovážené polotovary. Naposled vyhasly vysoké pece ve zkrachovalé ostravské Liberty Steel před dvěma lety.

V Třinci však stále fungují dvě vysoké pece, které taví železnou rudu pomocí uhelného koksu. Při tom vzniká velký objem emisí, které musí ocelářské firmy už 20 let pokrývat emisními povolenkami.

Dekarbonizace v ocelářství je ovšem nákladná, a tak mají ocelárny stále nárok na příděl povolenek zdarma. Od roku 2028 bude však objem bezplatných povolenek prudce klesat. Podnikům, které budou dál produkovat emise, hrozí rychlý vzestup nákladů.

V Třinci měl tento problém řešit od roku 2028 přechod z tradiční vysokopecní výroby na čistší elektrickou obloukovou pec. Investici, která by přišla na 20 miliard korun, však podnik nedávno odložil. Podle Romana Heideho nedává ekonomicky smysl.

„Museli bychom vynaložené náklady promítnout do ceny našeho produktu a ten by se pak stal neprodejným,“ říká. Třinec měl sice na novou pec přislíbenou dotaci z Evropské unie, podle Heideho by však i s touto podporou ekonomika projektu „zůstala nefunkční“.

Výstavba obloukové pece je součástí širšího dekarbonizačního plánu v Třinci. Firma chystá přestavbu závodní energetiky, kde má výrobu elektřiny a tepla z uhlí nahradit paroplynová elektrárna. Tento projekt pokračuje. „Začíná se rozbíhat veřejné výběrové řízení na dodavatele. Plánujeme, že do roku 2028 zahájíme provoz paroplynového cyklu,“ popisuje Heide.

V Třinci se také staví briketační linka, která nahradí takzvanou aglomeraci – tepelný proces, při němž se železná ruda před vsazením do pece „spéká“ s vápencem a koksárenským prachem. Výroba briket bude probíhat zastudena pomocí vysokotlakého lisu, což je v Evropě ojedinělý postup. Emise oxidu uhličitého by to snížilo až o 70 tisíc tun ročně, zároveň klesne spotřeba koksu. Americká technologie vyjde na miliardu korun a do provozu má být uvedena začátkem příštího roku.

Na miliardu korun přišly také elektrické odlučovače na vysokých pecích, které podle Heideho snižují prašnost v okolí železáren. Na zmiňované investice v objemu asi pěti miliard korun podnik dostal dotace. „Od ozelenění naší společnosti neustupujeme,“ ujišťuje Heide.

Pokračovat mají i přípravné kroky k přechodu na elektrickou pec, především stavba přípojky velmi vysokého napětí. „Dekarbonizační proces pokračuje, jen jeden jediný moment transformačního balíčku, elektrickou obloukovou pec, jsme si dovolili posunout,“ tvrdí třinecký šéf.

Třinecké železárny stavbu pece odložily, přestože měly příslib dotace z Evropské unie, která by pokryla „lehce přes 50 procent celé investice“, jak říká Heide. „My ale pečlivě sledujeme naše konkurenty, kteří už transformaci zahájili. Například konkurenční podnik v Německu obdržel na pec dotaci pokrývající 74 procent nákladů. Bylo by férové, abychom na samotnou pec dostali stejných 74 procent,“ dodává.

Heide je přesvědčen, že by se k třineckému projektu „měla postavit čelem i Česká republika“ a také nákladnou dekarbonizaci podpořit. „Z Česka nemáme žádnou podporu. Nemáme ani možnost se s někým pobavit, co transformace Třineckých železáren vlastně znamená v rámci České republiky. Byl bych moc rád, kdybychom se dostali do povědomí jako strategická společnost,“ říká ředitel.

Třinecké železárny ročně vyprodukují 2,5 milionu tun oceli, jsou například klíčovým dodavatelem kolejnic pro železnici. Heide soudí, že ocelářství má význam i pro plánované posilování obranyschopnosti, na něž chce Evropská komise uvolnit až 800 miliard eur.

Evropské ocelářství už třetím rokem čelí krizi. Firmy mají vysoké náklady kvůli „zeleným“ investicím, zároveň je drtí drahé energie. Trh je zaplaven konkurenční ocelí z Asie. Podle Heideho se situace nelepší.

Třinecké železárny přesto vydělávají. „Zúročila se nám masivní série úsporných opatření, na kterých jsme pracovali v předchozích letech. Díky tomu i přes všechna negativa jsme v černých číslech a naše výsledky za loňský rok budou lepší než v roce 2023. Pevně věřím, že dalšími kroky, které děláme, bychom tento trend mohli udržet. Ale samozřejmě se nevracíme zpátky k výnosům z dob před rokem 2023,“ řekl.

Třinci zatím bezplatný příděl povolenek stačí na pokrývání emisí z ocelářské výroby, na trhu dokupuje povolenky pouze pro svou závodní energetiku. Podle Heideho zhruba za miliardu korun ročně.

Od roku 2028 se bude příděl bezplatných povolenek rychle tenčit. Heide upozorňuje na to, že ceny povolenek jsou nevyzpytatelné, až začne plánované snižování bezplatných povolenek pro průmysl, může cena na trhu prudce růst.

„Děláme mnoho ekologických kroků, abychom využili zbývající čas. Opravdu mnoho, takže doufáme, že do roku 2028 snížíme emise natolik, že i pak ještě budeme schopni dýchat,“ říká.

Zároveň však Heide doufá, že povolenkový systém bude reformován. „Pevně věříme, že v krátké budoucnosti někdo řekne: Buďto cenu povolenek zastropujeme, aby to pro firmy bylo předvídatelné. Nebo uděláme nějaký jiný krok, aby se ceny stabilizovaly,“ uvedl.

Problém se netýká jen Česka. Podle evropské oborové asociace Eurofer v Evropě zůstává kolem 50 tradičních vysokých pecí, které zpracovávají železnou rudu. Jejich náhradu elektrickými obloukovými pecemi podle Romana Heideho zatím nikdo nedotáhl do konce. V pokročilé fázi jsou podle něj zhruba tři takové projekty.

Heide připomíná, že přechod na obloukové pece je spojen s vysokou spotřebou elektřiny, jejíž vysoká cena přechod komplikuje, což do budoucna ohrožuje konkurenceschopnost evropského hutnictví. Tento problém se ovšem do konce dekády těžko zásadně změní.

Pokud zůstanou výchozí podmínky stejné, budou v Třinci schopni elektrickou obloukovou pec spustit alespoň kolem roku 2030? Heide přiznává, že spíš doufá ve změnu greendealové regulace.

„Pevně věříme, že bude možný dialog v Evropské unii nějakou tripartitní formou i s účastí odborů. Věřím, že dojde ke změně podmínek. Protože jinak si neumím představit, že by při všech plánovaných krocích ocelářství v Evropské unii i nadále fungovalo,“ řekl.