V zemědělství chybí tisíce lidí. Nová strategie to neřeší, čílí se farmáři

Ministerstvo zemědělství se prioritně zaměří na podporu pěstování ovoce, zeleniny, cukrové řepy, brambor, chmele a chov mléčného i masného skotu, ovcí a koz.

Další prioritou je podpora vědy, výzkumu a inovací, udržitelné a konkurenceschopné zemědělství, adaptované na klimatickou změnu a také přiměřená soběstačnost ve výrobě potravin.

Priority ve strategii rozvoje odvětví po roce 2030 mluví také o větší podpoře mikro, malých a středních podniků.

V potravinářství se resort zaměří na oblast zpracování a zvýšení přidané hodnoty produktů zejména u malých a středních podniků, zkrácení potravinových řetězců a například také zacílení investičních dotací na regionální producenty.

Dokument uvádí, že výkonnost českého potravinářství, měřena například produktivitou práce a dalšími ukazateli, byla v roce 2020 na úrovni 56 procent průměru evropské sedmadvacítky. Produktivitu prý firmy zvyšují hlavně snížením nákladů práce, tedy nižšími mzdami a menším počtem pracovníků.

Tím si podle resortu ale potravináři jen posilují svou závislost na obchodních řetězcích. „Relativně nižší efektivnost/produktivita a exportní výkonnost má za následek větší závislosti na odběratelích na domácím trhu, především obchodních řetězců s větší ekonomickou silou,“ uvedl resort. A potravináři následně tlak přenášejí na zemědělce.

Jedna třetina zemědělských podniků se vyznačuje nízkou rentabilitou a tím, že nemá dost financí na modernizaci.

„Pro mnohé potravinářské podniky je pak nutností buď razantní snižování nákladů, které se realizuje především tlakem na co nejnižší cenu zemědělské suroviny, či snižování kvality potravinářské produkce,“ stojí v dokumentu.

Nízké ceny výrobků jsou údajně také důsledkem málo účinného sdružování zemědělců do odbytových organizací, které by měly vetší sílu a tedy i výhodnější vyjednávací pozici. Dále uvádí, že potravinářský průmysl nevyužívá rostoucí potenciál zemědělské produkce, výsledkem toho jsou větší exporty zemědělských surovin, a naopak dovozy zpracovaných výrobků, často paradoxně vyrobených z původně domácí české suroviny.

V oblasti potravin má MZE několik cílů: pokračování marketingové podpory českých potravin, jako je Klasa, podpora inovací a výzkumu zejména u středních a menších firem. Situaci podniků chce stát zvednout lepším cílením investičních podpor. Konkrétní recepty, jak situaci zlepšit, však strategie nenabízí, což kritizují některé oborové organizace.

Podle Potravinářské komory strategie není dostatečně rozpracovaná a neodpovídá důležitosti odvětví, které přímo navazuje na zemědělskou výrobu. „Postrádáme konkrétní kroky k dosažení stanovených cílů, včetně opatření pro posílení konkurenceschopnosti domácího potravinářského průmyslu,“ reagovala prezidentka Dana Večeřová. Dodala, že plán opomenul otázku strategické potravinové soběstačnosti v krizích.

Ministerstvo uvádí, že jde „jen“ o strategii, na niž bude reagovat celá řada navazujících legislativ a konkrétních opatření.

Rostoucí problém představuje nedostatek pracovníků, hlavně v oborech náročných na množství a kvalitu práce, jako je zelinářství a ovocnářství. To má ale podle všeho souvislost s nízkými mzdami, které se pohybují na 80 procentech průměrné mzdy v české ekonomice.

Jednatelka personální agentury AgroJobs Lenka Šímová personální nouzi českých farem vyčíslila na 5000 lidí, ale situace se podle ní zhoršuje. A to přesto, že část potřeb sanovali přistěhovalci z válkou zasažené Ukrajiny. Chybí levná pracovní síla na sklizňové práce, pracovníci ve vinohradech, lidé v živočišné výrobě.

Ministerstvo problém zmiňuje, komplikuje totiž také generační výměnu a část farem po zemědělstvích, kteří začali hospodařit v 90. letech dvacátého století, nemají farmáři komu předat. Resort ale věří, že personální krizi je možné částečně hasit podporou precizního zemědělství a inovací. Tedy moderními postupy, které nevyžadují tolik manuální práce a často ji nahrazují stroji.

Ministerstvo nicméně připouští, že je málo kvalifikovaných pracovníků, kteří by precizní technologie dokázali používat a implementovat.

„Přestože v posledních dvou letech se přivedení pracovníků trochu zlepšilo, proces by se ještě měl zjednodušit,“ říká k otevírání pracovního trhu šéf Zemědělského svazu Martin Pýcha. „Stále trvá měsíce, než sem člověka přivedete.“

Také podle Asociace soukromého zemědělství, která hájí zájmy menších sedláků, strategie neřeší nedostatek lidí, ale ani nadměrnou byrokracii. Jednou z cest, jak přivézt lidi do zemědělství, je podle ní reforma zemědělského školství a také větší podpora mladých začínajících zemědělců.

„Za velmi důležitou otázku, kterou Strategie rovněž neřeší, považujeme problematiku zpracování a odbytu zemědělské produkce, což se postupně ukazuje jako jedna z klíčových podmínek pro zlepšování ekonomické situace zemědělských podniků,“ uvádí šéf ASZ Jaroslav Šebek.

Strategie konstatovala, že jedna třetina zemědělských podniků má velmi slušnou ziskovost a dokáže konkurovat farmám v Evropské unii, ale jedna třetina naopak živoří. „Asi třetina podniků v podstatě přežívá jen díky důchodovým podporám (dotacím, pozn. red.). Významnou roli zde hraje mj. úroveň managementu, kde přetrvává nezbytnost generační obměny,“ uvádí dokument.

Nejziskovější v zemědělství bylo v letech 2018 až 2021 pěstování pšenice, chov krav bez tržní produkce mléka, ale také chov dojnic. Naopak mizernou rentabilitu vykazovali pěstitelé jablek a chovatelé prasat.

Od vstupu České republiky do EU výrazně klesla živočišná výroba. Stavy prasat propadly na 45 procent, počty dojnic na 77 procent a drůbeže na 80 procent. Zemědělci se naopak víc pustili do chovu masných krav, ale také ovcí a koz, které však tvoří okrajovou část.

V rostlinné výrobě ustoupily hlavně brambory (38 procent), ječmen (65 procent), vlivem poklesu zvířat pícniny (68 procent), nebo zelenina, u které klesly plochy z 12,6 tisíc hektarů na 10,5 tisíce (83 procent). Přibylo kukuřice (118 procent), olejnin (110 procent) nebo trvalých travních porostů, tj. luk a pastvin (111 procent).

Deficit má české zemědělství vůči Evropě v hospodaření na vlastní půdě. V průměru 73 procent mají totiž čeští farmáři propachtováno. Vyšší podíl je jen v malé části zemí včetně Slovenska, Francie a Belgie.