Vláda chystá sporný zákon. Vlastníkům by omezila svobodu při prodeji půdy

„Připravíme zákon o předkupním právu na zemědělskou půdu pro aktivní zemědělce,“ slibuje nadcházející vláda Andreje Babiše ve svém programovém prohlášení.

Předkupní právo v tomto kontextu znamená, že pokud vlastník zemědělské půdy bude chtít svou půdu prodat, aktivní zemědělec by měl být při jejím odkupu preferován. Cílem je, aby půdu držely subjekty, které s ní pracují, hospodaří na ni a „nemizela“ v rukou spekulantů nebo vlastníků ze zahraničí.

Tuto myšlenku už dlouhodobě razí Agrární komora a Zemědělský svaz, tedy dvě nejsilnější zájmové organizace. Kritici je ale podezírají, že si tak jen chtějí pojistit vlastnictví půdy, která jim schází a musejí si ji propachtovávat od soukromníků nebo státu.

Asociace soukromého zemědělství (ASZ) tvrdí, že jde o vůbec nejdůležitější bod chystané koalice v oblasti zemědělské politiky a varuje před zásahem do vlastnického práva. „Pokud to navrhnou, okamžitě se obrátíme k Ústavnímu soudu,“ říká šéf ASZ Jaroslav Šebek. Teoreticky by totiž mohla zasahovat do práva majitele volně zacházet se svým majetkem a prodat ji komu uzná za vhodné.

Návrh se nelíbí také ministru zemědělství v demisi Marku Výbornému (KDU-ČSL). „Je to velmi sporné z hlediska zásahu do soukromého vlastnictví. Není to nové, do určité míry může mít racio, aby se zabránilo tomu, aby zemědělskou půdu skupovaly nějaké velké finanční skupiny a zahraniční investoři. Těžko se přitom ale vyvarovat tomu, abyste někomu neurčoval, jak má zacházet se svým majetkem.“

Pochybuje o tom, že je možné připravit legislativu tak, aby nebyla v konfliktu s Listinou základních práv a svobod.

Zemědělský svaz, který má už několik let zákon nachystaný v šuplíku, má za to, že návrh je v souladu s judikáty Soudního dvora EU. „Jednalo by se o krok správným směrem, který by umožnil zvýšení podílu zemědělců, kteří jsou zároveň vlastníky půdy, na které hospodaří,“ uvedl šéf svazu Martin Pýcha.

Celkem je v České republice téměř 4,2 milionu hektarů zemědělské půdy, z toho 72 procent zemědělské půdy je pronajímáno. Na svém hospodaří zejména rodinné farmy. Naopak větší zemědělci jsou častěji vázáni pachtovními smlouvami, kdy si pole pronajímají od vlastníků, kteří nemají zájem na nich hospodařit.

Podle Pýchy platí zemědělci za pacht odhadem přes 10 miliard korun, tedy asi polovinu všech přímých plateb. Vadí mu také, že pachtovní smlouvy se uzavírají na krátkou dobu, a to prý komplikuje investice.

Návrh svazu říká, že prodejce pozemku bude muset svůj úmysl oznámit Státnímu pozemkovému úřadu, a ten osloví nejprve státem vyjmenované zájemce. Pokud předloží nabídku, která bude cenově srovnatelná s ostatními zájemci, dostane ze zákona přednost.

„Výměry zemědělské půdy dlouhodobě ubývá ve prospěch obchodních center, překladišť, skladů, dopravních staveb a dalších objektů,“ volá po regulaci také Agrární komora ČR. Argumentuje také ztrátou půdy. Každý den se podle statistik ztrácí v průměru 18 hektarů zemědělské půdy. „Cílem jednoznačně není zásah do soukromého vlastnictví kohokoliv, ale zachování produkce kvalitních potravin v Česku,“ tvrdí prezident komory Jan Doležal.

Ale kritici poukazují právě na zásah do soukromého vlastnictví. „Předkupní právo v tomto případě je nutno považovat za extrémní zásah do vlastnických práv. Není zde absolutně žádný důvod pro takový krok. Jen by to bezprecedentním způsobem posílilo pozice pachtýřů (nájemců půdy),“ varuje před zásahem Tomáš Maier z České zemědělské univerzity.

Asociace soukromého vlastnictví namítá, že budoucí vlastnictví půdy si tím pojistí hlavně velké zemědělské skupiny nebo družstva, která často nemají tolik půdy přímo ve svém vlastnictví. „Když vlastník bude muset nechat půdu pachtýři, sedlák se k ní nedostane,“ varuje předseda Jaroslav Šebek. Podle něj se tím také při budoucím prodeji zvýší hodnota zemědělských firem právě o předkupní právo.

Předkupní právo na půdu existuje například ve Francii, kde mohou díky systému SAFER vykoupit zemědělskou půdu přednostně farmáři či sousedé, aby se zabránilo spekulacím. Toto právo má však teritoriální omezení, aby se zachoval ráz hospodaření v rámci regionu a vztah ke krajině.