Jak se kvůli Hormuzu zvýší ceny v Česku

Americké a izraelské letecké údery na Írán z konce února spustily řetězec událostí, který způsobil největší narušení dodávek ropy na světě od energetické krize v 70. letech. Současně začaly růst ceny ropy a zemního plynu a výrazné problémy zaznamenal i cestovní ruch.

Írán na začátku konfliktu uzavřel Hormuzský průliv, tedy úzké hrdlo mezi Perským zálivem a Arabským mořem, přes které je normálně přepravována zhruba pětina světové ropy a 20 procent globálního zkapalněného zemního plynu (LNG). Pak oznámil blokádu průlivu i americký prezident Donald Trump. Doprava tankerů se téměř zastavila, protože místo více než stovky lodí denně jich propluje jen pár.

Po vyvolání mírových jednání se situace začala uklidňovat a v pátek íránský ministr zahraničí Abbás Arakčí oznámil, že průliv bude volný pro všechny komerční lodě, dokud bude platit příměří na ose USA–Izrael–Írán. V neděli však Írán zase oznámil, že průliv má pod kontrolou a k úplnému otevření nedojde.

Podle odhadů Federální rezervní banky v Dallasu by uzavření Hormuzského průlivu každé další čtvrtletí snížilo tempo růstu světového reálného HDP zhruba o tři procentní body v anualizovaném vyjádření.

Perský záliv totiž je světová „čerpací stanice“, ale také velký výrobce a vývozce hnojiv. Přibližně 30 až 35 procent globálního exportu močoviny a 20 až 30 procent amoniaku prochází právě Hormuzským průlivem. Poruchy zásobování se tak nezastaví u pohonných hmot. Přidávají se hnojiva, plasty, cement a stavební materiály, nákladní doprava i letenky.

„Ropa je stále komoditou komodit, jejíž cena ovlivňuje cenu plynu, ten pak ceny hnojiv, cementu a dalšího. Na tuzemském trhu vidíme nedostatek výrobků z ropy, třeba polystyrenu ve stavebnictví. Cenový přeliv bude i do většiny cen zemědělských výrobků, a to nejen z titulu vyšší ceny nafty, ale také hnojiv,“ uvedl pro Seznam Zprávy Luboš Komárek, člen Národní rozpočtové rady.

Index námořní přepravy suchého hromadného nákladu burzy Baltic Exchange, který sleduje sazby za přepravu suchého hromadného nákladu, vzrostl již jedenáctý den v řadě, a za poslední týden posílil o 16,6 procenta. Týdny čekání se propisují do cen.

I přes prudký nárůst jsou však ceny zemního plynu oproti energetické krizi z roku 2022 přibližně na polovině hodnot. Cena elektřiny na velkoobchodním trhu se pohybuje kolem 100 eur za MWh a v posledních dnech klesala, zatímco v roce 2022 atakovala hranici 1 000 eur za MWh.

Jak velký inflační impulz lze čekat v Česku? Přímý kanál, tedy pohonné hmoty a energie, lze v tuto chvíli odhadnout poměrně spolehlivě.

„Vysoká cena ropy se do inflace projeví přímo přes pohonné hmoty a nepřímo přes chemický průmysl, hnojiva a ceny dopravních služeb. Přímý dopad prozatím dosahuje jeden až 1,5 procentního bodu. Nepřímý dopad bude pomalejší a zhruba podobně vysoký,“ říká hlavní ekonom Deloitte a bývalý poradce prezidenta David Marek.

Hlavní ekonom České bankovní asociace Jaromír Šindel upozorňuje na signál, který přišel ještě před naplno propuklou krizí v průlivu. Březnové zrychlení jádrové inflace na 2,9 procenta nebylo samo o sobě překvapivé. Ale alarmující podle něho byla intenzita napříč klíčovými segmenty.

„Cenové tlaky v domácí ekonomice zůstávají silné, zejména u služeb náročných na práci a imputovaného nájemného. Koruna navíc již neposkytuje dezinflační faktor pro ceny zboží, a to při silné poptávce domácností. Březnová jádrová inflace je pro ČNB jestřábím signálem, který může zesílit očekávání růstu úrokové sazby, zvláště pokud současný energetický šok přetrvá,“ uvedl Šindel.

Inflační očekávání jsou přitom citlivější než před covidovou érou. Jak poznamenává Komárek, vzpomínka na inflační tsunami z let 2021 až 2023 je v paměti domácností i firem stále čerstvá. Firmy si pamatují, že tehdy přecenění ceníků fungovalo. A to může propsání zdražení energií do ostatních cen tentokrát urychlovat.

„Citlivost inflačních očekávání je vyšší, než tomu bylo před covidovou a energetickou krizí. V paměti lidí bude inflační tsunami ještě dlouho zakořeněná. Propsání primárních dopadů ropy v cenotvorbě je viditelnější a stejně tak tomu může být u efektů sekundárních,“ říká člen Národní rozpočtové rady.

Kromě toho chystá vyšší deficity i vláda premiéra Andreje Babiše. Vyšší státní výdaje znamenají další inflační impulz.

V Česku dosáhla březnová inflace 1,5 % a byla druhá nejnižší z celé Evropské unie. Hlavním důvodem bylo zlevnění elektřiny, protože poplatky za obnovitelné zdroje začal platit stát. Ekonomové však už v dubnu počítají, že inflace vyskočí nad dvouprocentní cíl České národní banky.

Česko je průmyslová ekonomika s historicky energeticky náročnou výrobou. Má nejvyšší podíl průmyslu na HDP ze všech zemí Evropské unie. Navíc se česká ekonomika nachází v pozici subdodavatele s obecně nižšími maržemi. Každý ropný šok se proto do cen propisuje hlouběji než v zemích, kde průmysl hraje menší roli.

K tomu se přidává fenomén cenové hladiny. Studie poradců ČNB Tomáše Adama a Jiřího Schwarze z roku 2024 ukázala, proč střední a východní Evropa vždy zažívá po velkém nákladovém šoku vyšší inflaci než západ.

Mechanismus je následující: pokud náklady na oběd v restauraci vzrostou všude o jedno euro, dopad na inflaci je větší tam, kde oběd zdraží z pěti eur na šest (plus 20 procent) než tam, kde cena vzroste z deseti eur na 11 eur (plus 10 procent). A česká cenová hladina je stále přibližně 30 procent pod průměrem Evropské unie. Po analýze velkých nákladových šoků z let 2008 a 2022 autoři zjistili, že výchozí cenová hladina vysvětluje téměř 50 procent z rozdílu v jádrových inflacích napříč Evropou.

Dobrou zprávou naproti tomu je, že česká ekonomika vstupuje do letošního šoku ve výrazně lepší kondici než v roce 2021. Zatím nelze mluvit o tom, že by byla poptávka přehřátá. Loňská sklizeň byla o 13 procent vyšší než předchozí rok. Ceny zemního plynu jsou stále poloviční oproti cenám z roku 2022. Tato záchytná síť snižuje riziko opakování inflačního tsunami.

„Celkovou inflaci to jistě zvýší. Ale tato inflační vlna nejspíše nebude takové tsunami jako v roce 2022,“ dodává Marek.

Faktem je, že současný šok je co se týče narušení globálních dodavatelských řetězců, velmi malý v porovnání s pandemií COVID-19. Západ si s Íránem snadno poradí, pokud ho odstřihne od příjmů z ropy.

Pro českou ekonomiku jako dovozce energetických surovin, bude však důležité, jak dlouho bude konflikt v Perském zálivu ještě trvat a zda bude eskalovat. Pokud průliv zůstane uzavřený, cena ropy poroste a současná panika se přelije do trvalejšího zvýšení cen. V takovém scénáři by i Česko mohlo zažít další vlnu vyšší inflace.