Článek
Čtete ukázku z newsletteru Cash Only, ve kterém redaktoři SZ Byznys každý pátek komentují dění v českém byznysu. Pokud vás Cash Only zaujal, přihlaste se k odběru newsletteru.
Elektřina z jádra je jistota, která řadu současných obyvatel Česka přežije. Energetická skupina ČEZ v pondělí oznámila, že dva temelínské bloky mohou elektřinu vyrábět až do roku 2080 a 2082. To znamená, že půjdou do důchodu o 20 let později, než bylo dosud oficiálně uváděno. Elektrárna tak bude v provozu celkem 80 let.
Stejně je na tom i její starší kolegyně – elektrárna Dukovany, jejíž prodloužení ČEZ oznámil už v dubnu. Dukovanské bloky směřují k provozu do roku 2065, respektive 2067. Původně ČEZ počítal s provozem 50 let u Dukovan a 60 let u Temelína.
Životnost tuzemských jaderných elektráren není ohraničena konkrétním počtem let. To však neznamená, že prodlužování provozu je automatické. Nad každým prodloužením bdí přísná legislativa a úřady státních jaderných dozorů.
Každý jaderný zdroj nad rámec průběžných kontrol musí co deset let projít přísným bezpečnostním hodnocením u Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, který další chod zdroje může i nemusí povolit.
O prodloužení provozu reaktorů se však nerozhoduje ze dne na den ani z roku na rok. Jde o něco, co ČEZ vyhodnocuje průběžně a dlouhodobě. S analyzováním prodloužení životnosti Temelína a Dukovan začal už před pěti lety.
Udržovat současné jaderné elektrárny v chodu se vyplatí, a to nejen kvůli stabilní výrobě elektřiny, kterou v dalších dekádách přinese. Dává to smysl i finančně.
Podle Nuclear Energy Agency závisí další provozování jaderné flotily na pracovní síle, dodavatelském řetězci a financování.
Delší a bezpečný provoz jaderných elektráren se neřídí časem, ale stavem klíčových technologií. Prodloužení provozu je možné právě tehdy, pokud provozovatel prokáže, že zařízení splňuje všechny bezpečnostní požadavky, jejich technický stav odpovídá současným standardům a má dostatek lidí pro zajištění chodu.
Zrovna Česko má na svém území řadu firem, které vyrábějí kritické technologie do jaderných elektráren a vyvážejí je i do zahraničí, zároveň se dlouhodobě starají o servis stávajících zdrojů. Prodloužení provozu jim tak zajistí zakázky na další roky dopředu.
Delší provoz jedné elektrárny si vyžádá investice v řádech miliard korun ročně. Podle generálního ředitele ČEZ Daniela Beneše jde o pět až šest miliard za rok jak v případě Temelína, tak v případě Dukovan.
Prodlužování životnosti reaktorů dává z finančního hlediska smysl. Původní investice do elektrárny už je v době, kdy rozhodnutí padne, dávno splacena. U Dukovan se vrátila za 15 let, stejně tak i u Temelína.
Obecně se o investicích do nových jaderných zdrojů mluví jako o investici na 80 let a více. Tuto rétoriku stát razí i v souvislosti s přípravou nových jaderných elektráren. Ta v Dukovanech by se podle šéfa projektu měla vrátit za 30 let od začátku provozu. Za tuto dobu by stát měl splatit půjčku, kterou na stavbu zdroje poskytne. „Při provozu 80 let a splacení úvěru za 30 let budou nové bloky dalších 50 let vydělávat,“ říká generální ředitel Elektrárny Dukovany II Petr Závodský.
Negativum jaderných elektráren spočívá ve vysokých nákladech na výstavbu, která je navíc dlouhá. Dva nové jaderné bloky v Dukovanech mají vyjít na 407 miliard korun, což je více, než kolik ČEZ nasype do stávajících zdrojů. Oproti tomu však stojí nízké provozní náklady a stabilní výroba i cena elektřiny.
Prodlužování provozu stávajících elektráren je ve světě běžná praxe. Oproti původním předpokladům se výroba běžně protahuje o desítky let.
V Evropě se plány na provoz reaktorů pohybují mezi 60 až 80 lety. Například britská jaderná elektrárna Sizewell B nedávno získala povolení k prodloužení provozu o 20 let, tedy do roku 2055. Francie směřuje chod svých elektráren na 60 let. Největší jaderná elektrárna ve Spojených státech Palo Verde by mohla fungovat až 80 let, její provozovatel už požádal o další prodloužení licence.
Navíc projaderná nálada v Česku, na rozdíl od jiných evropských států, dlouhodobě přežívá různé politické garnitury. I když politici nenacházejí shodu v otázce provozu fosilních elektráren nebo obnovitelných zdrojů, jádro jim většinou nevadí.
„Jádro je jedno z mála témat, na kterém se politicky shodnou téměř kompletně všechny politické reprezentace, asi kromě Zelených. Někdo ho bude silně podporovat, někdo třeba méně, ale shoda na tom, že bez nových jaderných elektráren se nemůžeme zbavit uhlí, nemůžeme dekarbonizovat a budeme hospodářsky strádat, tak si myslím, že tam je shoda napříč celým spektrem,“ popisuje Závodský.
Naopak protijaderné vlny mají opačný efekt. Místo udržování výroby dochází k tomu, že se v zemi postupně jádro odstaví, jako před lety v Německu. Nyní tamní kancléř Friedrich Merz považuje ukončení výroby elektrické energie z jádra v Německu za strategickou chybu. „Rozhodnutí je nezvratné. Lituji toho, ale je to tak,“ uvedl.
Zavření jaderných elektráren přispělo k vyšším cenám energií a horší konkurenceschopnosti Německa. Nahození starých zdrojů by však bylo velmi drahé, stejně tak vybudování nových. Němci se teď soustředí na posílení přeshraničních sítí, aby mohli v době nedostatku elektřinu, včetně té vyrobené v jaderných elektrárnách, dovážet odjinud. Třeba z Francie nebo Česka, kde je jádro stále nejsilnějším zdrojem energie.
Zajímají vás akciové trhy, energetika nebo plány českých podnikatelů? Přihlaste se k odběru Cash Only a kompletní newsletter budete každý pátek dostávat do své schránky.
