Česko patří k posledním státům EU bez eura. Taktika, která se nemusí vyplatit

Ačkoliv se z české perspektivy může zdát, že v oblasti eurozóny se nic zajímavého neděje, opak je pravdou. V Bruselu jdou například do finále volby předsedy Euroskupiny, tedy států platících eurem. Do jeho agendy spadá koordinace měnové politiky eurozóny i jednání v klíčových otázkách týkajících se zatím neúspěšných projektů bankovní Unie či jednotného kapitálového trhu. Mandát podle kuloárních informací obhájí nejspíš irský ministr financí Paschal Donohue. Ve stejnou chvíli probíhají finální přípravy na přijetí Bulharska do eurozóny, k čemuž dojde v roce 2026.

Současně s tím se jeden z členských států, Česká republika, tváří, že se ho eurozóna netýká. Tuzemsko se sice zavázalo k přijetí eura, ale neslíbilo, kdy k tomu dojde. Zatím vláda za vládou přistupují k národnímu závazku se strategií Chytré horákyně, kterou lze shrnout slovy: „Přijmeme, ale až někdy příště.“ Jestli taktika „oblečená-neoblečená“ bude zemi ku prospěchu, či škodě, se teprve ukáže.

Názory na přijetí eura se v Česku liší ekonom od ekonoma. Někteří poukazují na nezbytnost tohoto kroku v globalizovaném světě, kde každá ekonomická přísada utváří finální podobu konkurenceschopnosti členského státu. V době, kdy se nad EU vznáší varování Draghiho zprávy před upadající konkurenceschopností kontinentu, platí, že co si daný národ v současnosti navaří, to si v budoucnu sní. Titíž obhájci jednotné měny upozorňují i na závazek k přijetí unijní měny, k čemuž se tuzemsko zavázalo při svém vstupu do EU v roce 2004.

Jejich oponenti protestují křehkostí eurozóny a problémy, jimiž Unie prochází. V době, kdy Evropa hledá nové způsoby, jak se prosadit na globálním poli, a v mnoha ohledech zaostává za USA i Čínou, se rovná přijetí eura podle skeptiků ztrátě měnové suverenity. Současně tito lidé varují, že nás skrze euro problémy jiných zemí EU stáhnou dolů s sebou.

Obě strany mohou mít pravdu.

„Zatímco svět střídavě pomalým a rychlým tempem kráčí kupředu, eurozóna už dlouhodobě přešlapuje na místě. Ztrácí své pozice nejen v globální ekonomice, ale i v geopolitické rovině. Při tomto ekonomickém vývoji bude euro upadat. Eurozóna stále není dlouhodobě životaschopný projekt, což se samozřejmě bude odrážet společně s tím, jak ekonomicky klesá i v důvěře globálních finančních trhů,“ říká pro SZ Byznys ekonom ze společnosti Deloitte, David Marek.

Některá fakta mu v křehkosti eurozóny dávají za pravdu, jiná ne. Evropská centrální banka očekává růst HDP Unie v roce 2025 jen mezi půl a jedním procentem. Problémy průmyslu se množí a odvětví, na nichž konkurenceschopnost Evropy dosud stála, hlásí úbytky v zíscích. Geopolitické obchodní vztahy se transformují a panuje řada pochybností o tom, že se Evropa nové podobě světa stihne včas přizpůsobit.

Naproti tomu se průměrná nezaměstnanost EU podle Mezinárodního měnového fondu blíží dvěma procentům a inflace v eurozóně v květnu klesla na 1,9 procenta. Přesto MMF varuje, že eurozóna čelí riziku stagnace v důsledku celní roztržky se Spojenými státy.

„Globální ekonomika není v dobrém stavu. Do značné míry na tom má zásluhu Bílý dům a tento vnější faktor se spojuje se slabostí evropské ekonomiky, a tedy i eurozóny – koneckonců tak, jak ji popsal Draghi ve své zprávě. Nemyslím si, že je obraz úplně černý, ale místo toho, aby se problémy a rizika snižovaly, spíše dále rostou,“ komentuje pro SZ Byznys bývalý viceguvernér ČNB a současný europoslanec Luděk Niedermayer.

Právě pro výše uvedené pokládá Niedermayer přijetí eura jako výhodu stabilní měny v nestabilním světě. Česko patří vedle Rumunska, Polska a Maďarska k menšině zemí Unie, jež euro zatím nemají.  Dánsko si vyjednalo trvalou výjimku, Švédsko de facto zrovna tak. Naopak Černá hora a Kosovo měnu používají, aniž by do EU vstoupily.

Zdá se, jako by proměna měnové politiky ovlivňující ekonomickou situaci národů na dekády dopředu byla částečně sázkou na nejistou kartu. Poslední stát, který si vsadil, je Bulharsko.

Sofií prochází tisíce demonstrantů s transparenty hlásajícími hesla jako: „Bitva o leva je poslední bitvou za Bulharsko!“ Prezident země Rumen Radev neúspěšně žádal o uspořádání referenda. Téměř polovina občanů státu se obává ztráty jednoho z prvků národní identity. To vše, protože země splnila těsně Maastrichtská kritéria a na vlastní žádost byla schválena jako další stát Unie, který bude platit eurem.

Divoké protesty se konají už řadu měsíců. Rozjitřeným emocím přitom v případě Bulharska předcházela řada pozitivních faktorů. Tamní ekonomika vzrostla v roce 2024 na 2,8 procenta dostačujících pro vstup do eurozóny. Inflace se pohybuje přibližně kolem stejné hodnoty a sám členský stát o splnění podmínek pro přijetí měny usiloval dlouhá desetiletí. Přesto je z přijetí eura nervózní. Někdo z toho, že se to podaří, další naopak, že se vstup do eurozóny nakonec stejně nepovede.

Úplnou jistotu v úspěch svého kroku totiž stát nemá, dokud se to nestane. Samotné konvergenční zprávy od EK i ECB (hodnotící připravenost státu na přijetí eura) zmiňují problematické oblasti země. Patří k nim vysoká míra korupce nebo nedostatečný rozvoj infrastruktury.

Přijetí eura je v Bulharsku podle ČNB také důležité z tuzemské perspektivy sledovat, protože dopady kroku mohou Česku napovědět, jak vstup ovlivní tamní ekonomiku.

„Bulharská ekonomika je v rámci Evropy jedna z nejslabších a její měna byla dlouhodobě navázána na euro. Pro každodenní život firem a lidí se nic dramatického nezmění. Bulhaři si v podstatě koupili měnovou politiku ECB, protože nedůvěřovali tolik sami sobě. My máme přes různé výhrady přece jen kvalitní měnovou politiku, stabilní měnu a nepotřebujeme si kupovat stabilitu jiné země,“ komentuje vstup balkánské země do eurozóny Marek.

Adopce evropského platidla je podle oslovených expertů otázka spíše politická než ekonomická. Jenže v Česku už se odpověď hledá tak dlouho, že z hlediska politiky už ztratila atraktivitu, a tak ji vlády napříč spektrem nechávají vyhnívat. Občas se ozve hlas volající po přijetí eura, momentálně například prezident Petr Pavel, ale pro vládu jsou důležitější priority, než najít řešení. On totiž odpověď možná jednou někdo najde za nás.

Příznivci této myšlenky argumentují, že Česko stejně nemá na vybranou, protože se vstupem do Unie přijalo Maastrichtská kritéria. Podle Niedermayera nás ale nikdo ve finále nutit nebude.

„Nad naším postojem spíše lidé kroutí hlavou, než aby se snažili poukazováním na smlouvy Českou republiku do něčeho takového tlačit,“ vysvětluje Niedermayer pohled evropských států na českou euroskepsi. Ta je i ve srovnání s ostatními státy Evropy vysoká. Pouze 21 procent lidí si v tuzemsku přijetí společné měny přeje a věří v jeho prospěch.

Česko zkrátka osciluje na trase „ano-ne“ a vychází z něj postoj – „možná někdy“. Stát dosud nevstoupil do kurzového mechanismu ERM II a měnová politika tak zůstává v kompetenci České národní banky, která udržuje kurz plovoucí koruny. Po sobě jdoucí vlády, včetně současné koalice vedené Petrem Fialou, neprojevují o zavedení eura skutečný zájem.

„Nízká podpora eura v Česku není daná tím, že by u nás lidé rozuměli ekonomii lépe než v jiných zemích EU, kde je podpora evropské měny silná. Je to výsledkem intenzivního působení řady politiků proti přijetí eura. Vzdání se nezávislé měnové politiky teoreticky omezuje prostor pro vedení vlastní makroekonomické politiky. Jak však ukázala nedávná inflační epizoda, během níž byla Česká republika jednou z nejvíce zasažených zemí, víra v sílu naší měnové politiky a její schopnost stabilizovat ekonomiku vychází spíše z ideologického přesvědčení než z reálné zkušenosti,“ vysvětluje Niedermayer, který je podle svých slov přesvědčen, že tuzemsko by z přijetí profitovalo.

Naproti tomu ekonom Marek považuje euro za potápějící se loď.

„Stabilita eurozóny odpovídá stabilitě Titaniku. Ten byl nepotopitelný do doby, než narazil na kru. S eurozónou to vidím podobně. Když se podíváte na vývoj v klíčových evropských zemích, podíl na globální ekonomice Německa, Francie, Itálie dlouhodobě klesá, zatímco v případě Spojených států je relativně stabilní a v případě Číny a dalších asijských zemí stoupá,“ vyjadřuje skepsi nad eurozónou Marek.

A tak Česko zůstává Chytrou horákyní, která se snaží euro již přes dvě dekády vyčekat. Jestli ku vlastnímu prospěchu, či škodě, se teprve ukáže.