Varování z Evropy do Česka: Hrozí vám, že zaspíte

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ekonomicky si Brusel na Česko jako členskou zemi EU v podstatě nemůže stěžovat. Nezaměstnanost v tuzemsku zůstává s 2,5 procenta druhá nejnižší v celé Evropské unii. Státní dluh ve výši 3,36 bilionu korun se pohybuje hluboko pod evropským průměrem a inflaci se daří krotit.

Zní to jako výhra. Jenže z červnové zprávy od Evropské komise (EK) o stavu konkurenceschopnosti členských států vyplývá pro Česko varování. Základy tuzemské ekonomiky jsou sice pevné, ale kvůli strukturálním problémům státu se tento status může změnit.

„Evropská konkurenceschopnost je v jádru součtem téhož parametru u jednotlivých členských států. Česká republika má silné základy, ale její strukturální výzvy se prohlubují. Nejde jen o čísla, ale i o schopnost ekonomiky přizpůsobit se budoucnosti. To znamená diverzifikovat průmysl, využít potenciál inovací a překlenout mezery na trhu práce,“ vysvětluje zdroj z EK.

Zatímco podle Komise hrozí Česku, že zaspí, podle ekonoma Davida Marka se tak už stalo.

„Strukturální problémy už nás doběhly. Když se podíváte na růst ekonomiky v posledních letech, tak v roce 2024 to bylo jedno procento a letos se pohybujeme mezi jedním a dvěma procenty. Vyčerpali jsme zdroje růstu, na nichž ekonomika stála v předchozích dvaceti letech, a nyní musíme najít nový směr,“ říká pro SZ Byznys ekonom ze společnosti Deloitte.

Značná část stávající výkonnosti Česka stojí na silném průmyslu, který tvoří přes 25 procent HDP. Tento podíl je v EU druhý nejvyšší po Slovensku. Největší část tuzemského exportu tvoří průmyslové zboží, jako jsou automobily a součástky, z nichž většina míří do Německa. Nevýhoda strategie spočívá v tom, že ekonomické problémy sousední země se v tuzemsku snadno promítnou. Proto se ustálilo rčení, že když Německo kýchne, Česko dostane chřipku.

Pod povrchem se skrývá řada dalších potíží. Například exportní orientace Česka je vysoká, ale není rozšířená do více odvětví. Většinu vývozu tvoří automobily a strojírenství, což činí ekonomiku citlivou na výkyvy světového obchodu. Vzhledem k volatilitě tohoto parametru způsobeného například nestabilní celní politikou USA hrozba roste.

Problém se odehrává i v případě energetiky. Česko je mimo jiné kvůli silnému průmyslu energeticky náročné, zatímco ceny elektřiny se za posledních pět let více než zdvojnásobily. Nutno uznat, že v roce 2019 byly o 20–30 procent nižší než průměr Unie. Ve stejný moment, kdy nařízení EU vyžadují snížení emisní náročnosti členských států, ovšem tuzemsko stále sází na fosilní paliva. Obnovitelné zdroje v Česku pokrývají jen necelých 16 procent výroby energie.

„Podíl obnovitelných zdrojů energie na české výrobě elektřiny je téměř nejnižší v celé EU. Když se podíváme na ceny elektřiny v poměru ke kupní síle domácností, vychází Česko opakovaně jako jedna z nejdražších zemí. Klíčovým faktorem je právě nedostatečný rozvoj domácích, udržitelných a levných zdrojů. Jinými slovy, pokud Česko rychle nezvýší podíl obnovitelných zdrojů a nezjednoduší povolovací řízení, přijde o investory i pracovní místa,“ okomentoval zdroj z Evropské komise.

Přechod k udržitelným zdrojům energií souvisí s další potíží tuzemské ekonomiky. Česko je v porovnání s ostatními státy EU podprůměrně inovativní. Zpráva Komise konstatuje, že tuzemská ekonomika je stále příliš závislá na „montovně“, exportně orientovaném průmyslu, který vyrábí podle zadání ze zahraničí.

„Nemáme žádná naleziště zlata či uranu. Inovace jsou proto naše šance. Budeme muset založit budoucí růst právě na nich a lidském kapitálu. To znamená investice do školství a výzkumu. Jenže když se podíváte na investice do těchto klíčových oblastí, tak ty klesají,“ komentuje Marek.

Z hlediska inovací brání konkurenceschopnosti země – vedle vysokých cen energií – i nízké propojení mezi podnikatelským a vědeckým sektorem, nedostatečný přístup k financování a s ním související byrokratická zátěž.

„Jde o kombinaci faktorů. Státní výdaje nám v tomto ohledu trn z paty nevytrhnou, musíme efektivně zapojit soukromý kapitál. Bavme se o tom, jak v EU jako celku tohoto cíle dosáhnout co nejrychleji. Snížení byrokracie pomohou v tomto ohledu poslední kroky Komise, jako je zjednodušení administrativy. Ty jdou správným směrem, ale pořád se jedná o drobky. Musíme dát byznysu víc předvídatelnosti a hlavně prostoru. To mi zatím chybí,“ říká pro SZ Byznys europoslanec Ondřej Krutílek (ODS).

Řešení problémů v nedostatku inovací přitom existují. Fungování kapitálových trhů lze zlepšit úpravou právních předpisů a pomocí drobných investorů využívat úspory domácností. Z hlediska úspor totiž Česko patří k šampionům Unie.

„Jsme ekonomika s kvalifikovanými lidmi a úsporami – ale pokud je neinvestujeme do technologií, výzkumu a talentu, ujedou nám Američané i Asie,“ připomíná bruselská zpráva i slova předsedkyně EK Ursuly von der Leyenové, která se prolínají i se zprávou bývalého šéfa Evropské centrální banky Maria Draghiho.

„Pro podporu inovací existuje jeden dobře vymyšlený nástroj. Tím je daňová podpora výzkumu a vývoje, nejčastěji realizovaná daňovými odpisy na výzkum a vývoj. V zemích OECD narůstá počet firem, které s ním pracují. V Česku ho naopak neumíme používat a počet společností, jež ho využívají, klesá,“ nabízí řešení ekonom Marek.

Také tuzemská míra dosaženého vysokoškolského vzdělání se pohybuje pod průměrem Unie. Zatímco v Česku ho dosáhlo necelých 34 procent obyvatel, průměr je v EU přes 43 procent. Češi své terciární vzdělání totiž nedokončují.

Podíváme-li se z vysokých na střední školy, není v tuzemsku podle zprávy dostatek těch se všeobecným zaměřením. Vysoká zůstává naopak omezená prostupnost mezi všeobecnými a odbornými školami, což vede k předčasné specializaci studujících. Přičteme-li k tomu nedostatek učitelů zejména v oblasti přírodních věd a technologií, jde o problém, jenž se nejspíš rychle vyřešit nepodaří.

Brusel rovněž upozorňuje, že se státní správě nedaří udržet nebo přitáhnout kvalifikované odborníky. V případě IT, projektového řízení nebo technických profesí dostávají úředníci výrazně nižší platy než v soukromém sektoru – zejména v Praze.

„Pokud jsem technický pracovník nebo IT specialista, stát mi nabízí až o 50 procent nižší plat než soukromý sektor. A to je problém. Nemáme-li kvalitní lidi ve veřejné správě, nedokážeme ani realizovat potřebné reformy,“ komentuje zdroj z EK.

Ve státní správě se podle zprávy projevuje další problém navazující na ty předchozí: Přestože významnou část pracovní síly ve veřejném sektoru tvoří ženy, ve vyšších manažerských pozicích jejich zastoupení dosahuje pouze 28 procent. V tomto ohledu se Česko řadí mezi členské státy s nejnižší rovností mezi ženami a muži.

Sečteno a podtrženo: Evropská komise ve svém hodnocení nevolá po revoluci, ale spíše po tom, aby Česko začalo chytřeji využívat to, co už má k dispozici. Tuzemská ekonomika stojí na silných základech, jako je stabilní rozpočet, spořivé domácnosti či nízká nezaměstnanost. Problém není v nedostatku peněz, ale v tom, že jsou špatně nasměrované. Výzkum a vývoj jsou stále podfinancované, startupy mají omezený přístup ke kapitálu a mnoho inovací zůstává na akademické půdě, aniž by se dostaly do praxe.

Změnit to může jednodušší systém daňových úlev pro firmy, které investují do vývoje a nových technologií. Dnes je kvůli složité administrativě využívá jen třetina podniků a počet navíc dál klesá. Česko musí podle zprávy také urychlit výstavbu obnovitelných zdrojů a modernizaci přenosové sítě. A to nejen kvůli klimatu, ale i kvůli konkurenceschopnosti firem, které bez levné a čisté energie začnou ztrácet.

Ekonomická čísla dnes Česku hrají do karet. Ale jak ukazuje zpráva Komise, nestačí jen ekonomiku dobře řídit, je potřeba ji připravit na zatáčky a zrychlit. Pokud to země zvládne, máme šanci obstát z hlediska konkurenceschopnosti i v budoucnu. Pokud ne, hrozí, že bude tuzemsko levnou montovnou i ve chvíli, kdy svět už dávno pojede na jiný pohon.

„Existují dva přístupy řešení. Buď dokážete mít dobře organizovanou společnost typu skandinávských zemí, které včas přijdou s nějakou společenskou dohodou. Druhou možnost ukazují státy jako Řecko, tedy problém je tak velký, že narazíte do zdi a až pak si ho uvědomíte. No a Česko osciluje mezi těmito dvěma světy. Někdy včas najdeme řešení a jindy si musíme rozbít čumák,“ dodává Marek.