Článek
Proud dobrých zpráv ze všech hospodářských oblastí neustává. Češi se od svého statistického úřadu (ČSÚ) dozvěděli už na počátku května, že v letošním roce roste útrata domácností v obchodech i provozovnách služeb, víc se investuje a jenom průmysl by stagnoval, kdyby mu nepomohla zvýšená výroba elektřiny. O víkendu a počátkem týdne dobrých zpráv ještě přibylo.
Podmínky pro byznys se podle dotazníku mezi podnikateli zlepšují, nejen v oblasti služeb, ale hlavně v dosud zaostávajícím průmyslu. Nálada mezi podnikateli i spotřebiteli se podle ČSÚ zlepšila na nejvyšší úroveň od roku 2019, pokud se nepočítá pár jarních měsíců roku 2021, kdy spotřebitelé očekávali, že se po pandemii poměry zlepší, a když si počátkem roku 2022 manažeři mysleli, že světový obchod konečně začne fungovat.
K tomu přišla zpráva z Německa, že se výkon tamního hospodářství v prvním čtvrtletí 2025 oproti konci minulého roku zlepšil o 0,4 procenta. Čechům roste HDP tímto tempem už třetí čtvrtletí, ovšem u velkého souseda, jehož prosperita rozhoduje také o vyhlídkách zdejší ekonomiky, něco podobného nezažili od krátkodobého probuzení před třemi lety.
Přesto se veřejnost od ekonomických analytiků dosud nedočkala žádných superlativů. „Můžeme věřit tomu, že se ekonomický cyklus obrací vzhůru,“ reagoval Patrick Welter z deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung (FAZ), dodává však, že důležitější než údaje o celkovém růstu HDP je číslo –0,5 procenta, které „označuje hodnotu, o kterou klesají soukromé investice do vybavení“. Německé domácnosti sice utrácejí, státní instituce investují víc než dříve, pokud se však do nákupu nových strojů nepustí podniky, nelze čekat, že se ekonomika z „mizérie slabého růstu“ skutečně osvobodí.
Skepticky reagují také tuzemští experti. „Česká ekonomika nepředvádí to, co by předvádět měla,“ postěžoval si Českému rozhlasu Vít Hradil ze společnosti Investika. „A to je o to smutnější, protože se vzpamatováváme z nevydařeného období krizí. V takových časech obvykle nastává trampolínový efekt, ten se ale nekoná, spíš je to vlažné zotavování,“ upozorňuje, že není důvod slavit.
Se studenou sprchou namísto oslav přišla před týdnem ve své jarní prognóze také Evropská komise, která Čechům snížila výhled ekonomického růstu pro letošní rok z dosavadních 2,3 procenta na 1,9 procenta. To by znamenalo, že hospodářství už zrychlovat nebude. Za viníka označují experti z Bruselu celní války amerického prezidenta Donalda Trumpa. Česko sice nemá export, který by mohla americká cla přímo ohrozit, ovšem „přibývající omezení mezinárodního obchodu ovlivní českou ekonomiku nepřímo, zvláště prostřednictvím produkce automobilových náhradních dílů pro hlavního obchodního partnera Německo“. Německé automobily patří k hlavním terčům Trumpovy ofenzivy.
Také skepse německých průmyslníků se podle indexu Ifo v květnu ve srovnání s počátkem roku zmenšila, navíc hlavní starostí už není Trump. „Dočasný úpadek německého průmyslu je spíše dokladem selhání hospodářské politiky, která propadla utopiím o široce regulované a dotované energetické a klimatické transformaci (Energiewende), namísto aby podpořila nabídku pomocí nižších daní a sociálních odvodů i dostupností levné energie,“ napsal komentátor Welter z FAZ. Pokud politici dostanou rozum, nemuseli by si Němci dělat starost, že jejich průmysl a s ním i celá ekonomika neporostou.
Byrokratické zásahy do ekonomiky vidí jako hlavní překážku rychlejšího růstu také tuzemský ekonom Hradil, který má obecnější připomínky. Při investicích podle něho „narážíme na neuvěřitelné povolovací kolečko“, kterého se účastní příliš mnoho dotčených orgánů s právem veta. Aby se komplikacím předešlo, vznikají „složité plány“, které sice fungují, „ale v reálném světě je nelze provést dříve než za několik let“, uvedl analytik.
