Článek
Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Co se stalo za Babišovy a Fialovy vlády, je neopakovatelné. Pandemický šok počátkem roku 2020 a cenový šok z let 2022 a 2023 byly tak výjimečné, že nelze jednoduše říci, jestli se předsedovi ANO a šéfovi koalice Spolu povedlo, či nepovedlo národní hospodářství efektivně ochránit. Proto se také dotázaní ekonomové zdráhají výkony premiérů ocenit.
Oba zmínění politici přesto o svých ekonomických kompetencích a hlavně o selhání protivníka v kampani mluví. „Babišova drahota, to je výsledek vaší politiky,“ napadl Fiala šéfa hnutí ANO už před volbami roku 2021. Naopak Babiš na aktuálních billboardech hlásá, že šéf Spolu je „nejhorší premiér na světě“. Mluví také o „Fialově bídě“.
Popsat stav národního hospodářství v komplikovaném období po roce 2019 umožňuje databáze Eurostatu. Například za Babiše, od poloviny roku 2019 do jara 2022, tedy v časech, kdy přišla a odešla pandemie, tuzemská ekonomika posílila o 1,7 procenta HDP. Počátkem léta 2022, kdy už za národní hospodářství odpovídal nový kabinet, se zdejší ekonomický výkon dočasně zhoršil po nárazu inflace. Od té doby do konce prvního pololetí 2025 vyrostlo hospodářství o 3,3 procenta HDP. Rozdíl je minimální a o kvalitách Babišovy ani Fialovy exekutivy mnoho neříká.
Vypovídací schopnost však má srovnání s ostatními evropskými zeměmi za obou premiérů. A v této disciplíně lépe vychází Petr Fiala.
Obecně vzato, pro evropskou ekonomiku bylo období vysokých cen větší zkouškou než předchozí pandemie. Tuzemský růst o 3,3 procenta v letech 2022-2025 se také díky nižšímu růstu v celé Evropě přiblížil evropskému průměru. Na zdražení energií po výpadku plynových dodávek z Ruska a na utlumení globálního obchodu reagovalo o poznání hůře pět zemí středovýchodní Evropy, konkrétně Německo, Rakousko, Maďarsko, Estonsko a Finsko, a vedle nich bylo horší než Česko ještě dalších pět států převážně ze severozápadní Evropy.
V Babišových časech se Česko proti evropskému průměru propadlo hlouběji. Až příliš přísné přiškrcení ekonomiky v době covidu, které nebylo kompenzováno efektivní vládní pomocí, způsobilo, že se s růstem 1,7 procenta ocitlo ve skupině pěti nejméně výkonných zemí Evropy. O něco větší potíže tehdy hlásili jen Francouzi, Španělé a Finové či Němci.
O něčem vypovídá také srovnání období pandemického a cenového šoku s poslední klasickou krizí z let 2008-2014. V té době evropské hospodářství stagnovalo, zatímco v uplynulých šesti letech zaznamenala většina členských států EU v průměru hospodářský růst nejméně o procento ročně. To platí i pro Česko. Stížnosti na ekonomické těžkosti za časů Fialovy (či Babišovy) vlády tedy mají v kampani menší oprávnění či sílu než kritika premiéra Petra Nečase v roce 2013. Na druhé straně ani není co slavit.
V aktuální politické debatě lze maximálně oživit vzpomínku na otřesy či frustrace, které vyvolaly některé exemplární události, v první řadě bolestné zdražování z let 2021-2023. Politicky ho využil už Fiala v minulé kampani. Inflace totiž nabrala na síle už v červenci 2021, když ceny meziměsíčně vyrostly o procento – to bylo s výjimkou obvyklých lednových zdražování poprvé do roku 2001. Pětiprocentní zdražení meziročně ohlásily statistiky už v září a Fiala mohl mluvit o „Babišově drahotě“.
Babiš mu to mohl vrátit hned v prvním roce Fialovy vlády, kdy inflace rostla tempem nevídaným od transformace po pádu komunismu. Nejsilnějším argumentem se stala okolnost, že ministři pětikoalice nedokázali zabránit, aby ceny energií nerostly nejvíc hned po Estonsku.
Přesto není jisté, jestli se rivalové před volbami zaměří na inflaci. Jitřit staré rány by se nemuselo vyplatit a zároveň by bylo možné připomenout, že k rozjezdu zdražování přispěla Fialova ODS tím, že v prosinci 2020 podpořila poslanecký návrh Andreje Babiše na zrušení superhrubé mzdy. Čisté mzdy díky tomu vyrostly reálně o desetinu v první polovině roku 2021, právě v období, kdy vláda ukončila covidové uzavírky a obchodníci nastavili ceny tak, aby vyrovnali dřívější ztráty.
O životní úrovni ovšem mohou obě strany mluvit na obecnější úrovni, třeba o tom, jak se za jejich vlády zvyšovaly příjmy obyvatelstva i konzum. Babiš si může takovou rétoriku dovolit v případě, když si přisvojí zásluhy za růst příjmů v časech premiéra Bohuslava Sobotky (ČSSD) a když pokles reálných platů v letech 2022-23 přičte výhradně Fialovi.
Blíže pravdě je ovšem výklad, že před rokem 2020 a po roce 2023, tedy v časech, když Česko netrpělo žádnými šoky, rostly reálné mzdy zhruba stejně, ať byl premiérem Babiš, nebo Fiala. Úroveň roku 2019 překonaly už loni. Zhruba stejným tempem se také zvyšoval maloobchod, který dřívější rekordy překonal letos.
