Ledovka se blíží. Na co máte nárok, když uklouznete na chodníku

Meteorologové varují, že přicházející obleva s sebou kromě oteplení přinese ve většině Česka také ledovku. Kromě klouzajících chodníků hrozí také pády ledu a těžkého sněhu ze střech.

Kdo má povinnost obstarat úklid sněhu a ledu a jak postupovat ve chvíli, kdy se vám na ulici něco stane?

Za pád sněhu nebo ledu ze střechy odpovídá majitel nemovitosti. Je jeho povinností zajistit, aby objekt nepředstavoval riziko pro okolí, a nese tedy odpovědnost jak za případná zranění chodců, tak za škody na majetku – třeba na autech parkujících v ulici. Odpovědnost sice může přenést na správce domu, ale taková dohoda by podle Direct pojišťovny měla být uzavřena písemně.

Podle Lukáše Syrového, vedoucího týmu pro oblast práva nemovitostí ve společnosti Havel & Partners, musí správce či majitel při poškození majetku uhradit vzniklou škodu.

„Pokud padající sníh zraní osobu, může poškozený požadovat náhradu bolestného, ztížení společenského uplatnění, náhradu nákladů spojených s léčením či ztrátu na výdělku. Ve výjimečných případech by dokonce mohla nastoupit odpovědnost trestněprávní, a to za ublížení na zdraví z nedbalosti či za usmrcení z nedbalosti,“ uvedl pro ČTK.

Případy, kdy na chodce spadne kus ledu, podle něj nejsou příliš časté a spory často končí mimosoudní dohodou, výjimkou ale není ani soudní řízení. Nejčastěji se řeší poškození zaparkovaných vozidel v centrech měst, kdy na auto zaparkované před domem dopadne zledovatělý sníh.

Škody v těchto případech často hradí pojišťovna z pojištění odpovědnosti z vlastnictví nemovitosti, pokud jej má majitel sjednané. Samotné pojištění však majitele odpovědnosti nezbavuje. Pojišťovna při řešení škody vždy zkoumá, zda vlastník přijal přiměřená opatření k prevenci nehody.

„Typickým příkladem je pád rampouchu z neudržované střechy činžovního domu na veřejný chodník. Odpovědnosti se může vlastník zprostit pouze ve výjimečných případech, pokud prokáže, že přijal veškerá rozumně požadovaná opatření a nebezpečí nemohl objektivně odvrátit,“ vysvětluje Barbora Janáčková, koncipientka v advokátní kanceláři ModerniPravnik.cz.

Majitelé nemovitostí by měli sníh a led ze střech odstraňovat průběžně, aby nedocházelo k nadměrnému zatížení střešní konstrukce a současně nebyli ohroženi lidé v okolí ani jejich majetek. Stavební dokumentace jednotlivých objektů stanovuje maximální přípustnou výšku a hmotnost sněhové pokrývky pro konkrétní typ střechy.

Častým řešením majitelů nemovitostí bývá umístění varovných cedulí s nápisem „Pozor, padá sníh“. Samotná cedule ovšem nestačí. Ačkoli může chodce upozornit na hrozící nebezpečí, odpovědnost z ramen majitele domu toto varování nesejme.

„Samotná výstražná cedule slouží pouze jako podpůrné opatření a může hrát roli při posuzování míry odpovědnosti, samotnou odpovědnost za škodu však nevylučuje. Pokud bylo možné nebezpečí reálně odstranit, například uklidit sníh, odstranit led nebo zabezpečit střechu, pouhé upozornění není dostačující,“ popisuje Janáčková.

Varovná cedule podle ní může mít význam zejména v situacích náhlých a mimořádných povětrnostních jevů, kdy okamžitý zásah objektivně není možný. Je tak nezbytné, aby vlastník kromě vyvěšení výstražné cedule učinil i další rozumná opatření k odvrácení rizika.

Právě v těchto extrémních situacích může být majitel domu odpovědnosti zbaven. Konkrétně tehdy, kdy ke škodě dojde v důsledku takzvané vyšší moci. Může se jednat o náhlé a mimořádné živelní události, jako je sněhová vánice, prudká změna teplot nebo blesková obleva.

Za úraz způsobený uklouznutím na chodníku zpravidla odpovídá vlastník komunikace, nejčastěji obec nebo město. Odpovědnost je podle Janáčkové objektivní a vzniká tehdy, pokud byl úraz způsoben takzvanou závadou ve schůdnosti, tedy nepředvídatelným a nečekaným zhoršením stavu chodníku. Nejde tedy o každý špatný povrch, ale například o náhlou ledovou plotnu na jinak bezpečném chodníku.

„V praxi soudy často přiznávají odškodnění u pádů na neošetřeném chodníku v centru města po noční ledovce. Pokud byl stav chodníku dlouhodobě špatný a zjevný, odpovědnost obce obvykle nevzniká,“ uvádí Janáčková.

Podle Janáčkové by měl poškozený bezprostředně po úrazu zajistit jeho dokumentaci, vyhledat lékařské ošetření a shromáždit důkazy o stavu místa nehody. Zásadní význam podle ní mají fotografie, případné svědecké výpovědi a lékařské zprávy.

Vlastníci pozemních komunikací a nemovitostí by pak naopak měli mít nastavený funkční systém pravidelné údržby a kontrol a tyto činnosti řádně evidovat. Právě záznamy o provedené údržbě podle ní totiž často hrají klíčovou roli při posuzování odpovědnosti v soudním řízení. V obou případech je vhodné situaci konzultovat s advokátem, který posoudí konkrétní okolnosti a další postup.

Nárok na náhradu škody ale není zaručený. Nehoda musí prokazatelně vzniknout bez zavinění poškozeného. Zkoumá se tedy například i to, jestli nevyrazil na procházku po namrzlém chodníku v pantoflích.

„Nárok na náhradu škody nevzniká, pokud úraz nebyl způsoben závadou ve schůdnosti, ale běžným a předvídatelným stavem komunikace. Typicky jde o dlouhodobě poškozený chodník nebo zjevnou námrazu, se kterou musí chodec při chůzi počítat a přizpůsobit jí své chování,“ vysvětluje Janáčková.

Soudy podle ní vždy posuzují i míru zavinění chodce, tedy například to, jestli zvolil vhodnou obuv, přiměřené tempo chůze a věnoval se situaci na cestě. Pokud poškozený svou nepozorností nebo nevhodným chováním k úrazu výrazně přispěl, může být náhrada škody snížena, případně zcela zamítnuta.

„V praxi to znamená, že ne každý pád automaticky zakládá právo na odškodnění a rozhodující jsou konkrétní okolnosti případu,“ dodává.