Článek
Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.
Evropská komise rozhodla, že od roku 2027 už nebude do států Unie proudit žádný plyn z Ruska. Důvodem je samozřejmě bezpečnost a válka na Ukrajině. Některé státy, včetně České republiky, se závislosti na ruské surovině už zbavily. Slovensko však stále odebírá méně než polovinu svých dodávek z východu.
Tamní největší obchodník Slovenský plynárenský priemysel (SPP) nakupuje v současné době 33 procent plynu z Ruska, ale připravuje se na to, že číslo klesne na nulu. „Dodávky z Ruska budou nulové, a podle mého názoru budeme mít jeden až dva roky, než budou dodávky ruského plynu zcela ukončeny. Mezitím ale musíme najít a podepsat smlouvy s novými partnery, jako to udělala Česká republika, a musíme se také vydat touto cestou,“ říká předseda představenstva SPP Juraj Ondris.
Slovensko bylo kdysi druhým největším přepravcem plynu na světě, protože přes jeho území putovala surovina do řady zemí Evropy, to už je ale minulost. Nyní se de facto nachází na konci evropského plynovodu. Pokud má Evropa skoncovat s dodávkami z Ruska, musí je nahradit například tankery se zkapalněným zemním plynem (LNG) . „Proto je pro nás tato trasa dražší, musí procházet více zeměmi, dražšími systémy. To znamená, že všichni zákazníci na Slovensku budou ve skutečnosti platit za plyn o něco více,“ dodává Ondris.
SPP dodává energie také některým českým zákazníkům a je provozovatelem plynového zásobníku v Dolních Bojanovicích. Ten je naplněn jak na tuzemskou, tak slovenskou plynárenskou soustavu. Do Česka však plyn z východu neproudí.
Letos se na trhu s plynem vyskytla anomálie. Ceny byly vyšší v létě, kdy běžně bývají na nižších úrovních. Jak jste se s tím jako obchodník vyrovnávali?
Zásobníky se naplňují v létě a v zimě se plyn odebírá a dodáváme ho zákazníkům. Standardní je, že plyn je dražší v zimě, a tento rozdíl ve skutečnosti odráží cenu skladovacího zařízení. Nyní však nastala opravdu neobvyklá situace, kdy bylo vše naopak, a ceny byly vyšší v létě.
Trh totiž věděl, že obchodníci nebo jednotlivé země musí nakoupit plyn do zásobníků, protože Evropská unie přijala nařízení, že každá země by měla být připravena na zimní sezónu, také s ohledem na geopolitická rizika, která nás obklopují. Tak se také stalo, což se odrazilo v ceně. Samozřejmě, že nakonec za to zaplatí zákazník, ale v těchto cenách máme obvykle nějakou rizikovou přirážku. Takže to není neobvyklá situace, se kterou bychom si nedokázali poradit.
Jak se konkrétně odrážejí vyšší letní ceny v cenících pro koncové zákazníky?
Je třeba se na to dívat z historického kontextu, protože před několika lety ceny skutečně vyletěly do enormních výšek. V nejhorších dnech dosáhly až 300 eur za megawatthodinu a nyní se cena plynu na burze pohybuje kolem 30 až 33 eur za megawatthodinu, což je obrovský rozdíl oproti cenám před několika lety. Pohyb, rozdíl mezi zimou a létem, lze vyjádřit v několika eurech. Není to tedy nic dramatického. Měníme ceníky plynu podle potřeby, v závislosti na vývoji cen na burze. I v našich cenících je již zohledněno určité riziko.
Evropské cíle pro naplňování plynových zásobníků byly zavedeny už roku 2022. Proč k většímu rozdílu v cenách došlo teprve letos?
Ceny plynu na těchto burzách jsou pouze výsledkem některých zásahů evropské legislativy. Existují i další faktory, které cenu ovlivňují. Poptávka přináší určitá očekávání a v současné době se domnívám, že se jedná hlavně o geopolitická rizika, protože na evropské úrovni probíhá diskuse o přerušení nebo ukončení dodávek plynu z Ruska, což způsobuje nejistotu na trzích, zejména před zimní sezónou.
Velcí hráči v Evropě, včetně naší skupiny SPP, se proto snaží toto riziko zajistit, protože pokud by ruské dodávky ze dne na den skončily, mohlo by se stát cokoli. Velcí evropští hráči se na to připravují a čerpají plyn do podzemních zásobníků. Naše skupina má také největší zásoby plynu ve své historii, což je odpověď na to, proč byly letní ceny vyšší než v předchozích letech.
Evropská komise už své cíle pro naplnění zásobníků pro příští rok zmírnila. Do listopadu nebudou muset být naplněny na 90 procent, ale 80 procent. Lze tedy snížení očekávat i z tohoto důvodu?
Signál pro obchodníky není tak jasný, a proto nedochází ke zneužití těchto informací, což by mělo vést ke stabilizaci cen.
Kam se tedy budou ceny plynu ubírat?
Nemám křišťálovou kouli, ale můžeme pozorovat mírný pokles cen. Pokud tedy nedojde k nějaké nepředvídané události, jako je rozšíření války do dalších zemí nebo nějaká jiná katastrofa, nemám důvod se domnívat, že ceny prudce vzrostou. Spíš mírně poklesnou.
Odborníci odhadují, že půjde o částku kolem 22 až 25 eur za megawatthodinu, což lze vnímat jako strop. Dříve, když v Evropě převládal plynovodní plyn, jsme viděli ceny sedm nebo osm eur za megawatthodinu. Nemyslím si, že se k takovým cenám vrátíme.
Juraj Ondris, předseda představenstva slovenské společnosti SPP.
Ze kterých zemí nyní nakupuje plyn SPP?
Na Slovensku máme dominantní postavení s více než 65procentním podílem na trhu. Historicky jsme nakupovali téměř 100 procent plynu z Ruska, ale nyní podíl klesl na přibližně 33 procent a připravujeme se, že klesne na nulu.
Proč vlastně na Slovensku ještě ruský plyn stále odebíráte?
V současné době je ruský plyn stále nejvýhodnější a jako komerční subjekt se snažíme dodávat našim zákazníkům plyn za nejlepší možnou cenu. Ale i u nás vše postupně směřuje k tomu, že to brzy skončí.
Třeba nedávno jsme měli schůzku s alžírským velvyslancem. Chtěli by nám dodávat plyn a probíhají určité snahy o nákup amerického plynu přes Polsko.
Česko žádný ruský plyn neodebírá už tři roky, předtím bylo také absolutně závislé na dodávkách z Ruska. Proč to neudělalo také Slovensko ještě před tím, než to nařídila Evropská komise?
Ten příběh je trochu složitější. Slovensko bylo v podstatě druhým největším přepravcem plynu na světě, ale to bylo už dávno. Hlavní plynovody z východu vedly přes Slovensko, Českou republiku a Rakousko, takže jsme byli, dalo by se říct, na začátku evropského plynovodu. Slovensko a Česká republika na tomto tranzitu vydělávaly velmi slušné peníze. Nyní se najednou ocitáme na konci tohoto plynovodu, protože když plyn teče ze západní Evropy, jsme vlastně poslední zemí Evropské unie. Za námi je už jen Ukrajina.
Proto je pro nás tato trasa dražší, plyn musí procházet více zeměmi, dražšími systémy. To znamená, že všichni zákazníci na Slovensku budou ve skutečnosti platit za plyn o něco více. Proto je ten přechod náročnější.
Kde nyní nakupujete zbývajících 67 procent svých dodávek?
To je předmětem obchodního tajemství, ale část získáváme z Německa nebo Rakouska přes Českou republiku. Naši partneři jsou velcí nadnárodní hráči, společnosti ze Spojených států. Díky jejich finanční síle a skutečnosti, že mají různá těžební pole po celém světě a lodě na LNG, nám mohou zaručit dodávky, které potřebujeme. To je pro nás velmi důležité.
V nadcházejících měsících se očekává přijetí evropské legislativy, která stanoví harmonogram ukončení dovozu plynu z Ruska. Jak se na tuto situaci připravujete?
Dodávky z Ruska budou nulové a podle mého názoru budeme mít jeden až dva roky, než budou dodávky ruského plynu zcela ukončeny. Mezitím musíme najít a podepsat smlouvy s novými partnery, jako to udělala Česká republika, a musíme se také vydat touto cestou. I když nemáme moře, můžeme najít obchodní partnery, kteří budou přepravovat plyn pro Slovenskou republiku na svých lodích do těchto terminálů.
Vedeme jednání s různými velkými nadnárodními hráči, kteří mají vlastní výrobní zařízení nebo velkou flotilu lodí na přepravu LNG. Již nyní nakupujeme dvě třetiny od těchto hráčů a lze říci, že nepocházejí pouze ze západní Evropy, protože se jedná o nadnárodní globální společnosti.
Jakou roli v tom hraje postoj současné slovenské vlády vůči Rusku?
Nechci se vyjadřovat k politice, protože to není moje práce. Nám jde hlavně o ekonomiku a ceny pro naše zákazníky. Na druhu stranu silně vnímáme aktuální situaci, a proto postupně směřujeme k tomu, abychom se bez ruského plynu brzy obešli.
