Článek
Týden po uzákonění nových paragrafů, určených pro záchranu nepostradatelných uhelných zdrojů, je tu první zájemce.
O dočasnou pomoc si chce říct Sokolovská uhelná, a to kvůli své elektrárně Vřesová na úpatí Krušných hor. Teplem a teplou vodou zásobuje 36 tisíc domácností na sídlištích v Karlových Varech a okolních městech.
„Chceme jednat o řešení topné sezony 2026/2027,“ uvádí šéf dozorčí rady Sokolovské Pavel Tomek. Firma je podle něj schopna státu prokázat, že už minulou zimu musela Vřesovou dotovat a že stejné to bude i letos.
Tuto zimu podle Tomka vytápění poběží dál, ale třetí rok už firma dotovat nechce. Jedinou alternativou, pokud by výpomoc nepřišla, podle Tomka je, že Vřesová ukončí provoz. Pak by ji stát mohl svěřit jinému provozovateli, i jemu by ale nejspíš bylo třeba připlácet.
Příslib státní podpory je obsažen v poslední úpravě energetického zákona. Mezi politiky se pro ni vžilo označení Lex plyn kvůli jiným pasážím, ve kterých jde o to usnadnit velkým energetickým firmám přechod z uhlí na nová paliva. Útlum uhlí běží i v Sokolovské, ale ne dost rychle, proto si chce říct v mezidobí o nově nabízenou výpomoc.
Plyn, uhlí a soláry
Lex plyn je velmi čerstvý, definitivně prošel až minulý týden, po půl roce bouřlivého jednání a vracení ze Senátu do Sněmovny. Den po finálním parlamentním hlasování ho podepsal prezident Petr Pavel, tento týden vyšel ve sbírce zákonů, od srpna nabývá účinnosti. Nejvíc se o něm v cílové rovince mluvilo kvůli paragrafům o zpřísnění solárních dotací, které ale nakonec Senát vyřadil.
Na uhelných dotacích byla naopak široká shoda, a to jak ze strany koaličních, tak opozičních stran. Dotace se týkají primárně výroby elektřiny, která je ale s výrobou tepla obvykle těsně spojená, protože většina elektráren vyrábí obojí. „Smyslem je zabránit odstávkám provozů, za které není náhrada,“ říká k úmyslu zákonodárců poslanec za ODS a zpravodaj novely Ivan Adamec.
Problém Vřesové je podle Tomka v tom, že uvázla v mrtvém bodě vzájemně se vylučujících předpisů a nových podmínek na energetickém trhu. Provozní ztrátu produkuje právě kvůli tomu, že je konstruovaná na kombinovanou výrobu elektřiny a tepla. Když topí a zároveň vyrábí proud, nedokáže ho udat na trhu se ziskem tak často jako dřív, a to kvůli nárazové konkurenci čím dál výkonnějších zelených zdrojů.
Dorovnat si ztráty v cenách tepla ale není podle Tomka možné. Teplárny jsou totiž jako lokální monopoly hlídané Energetickým regulačním úřadem (ERÚ) a jeho předpisy zakazují zatěžovat odběratele tepla ztrátami z paralelní výroby elektřiny. Zdražení v jednom z nejchudších regionů republiky navíc naráží na velký politický odpor a také na riziko, že se někteří odběratelé začnou odpojovat a centrální zásobování se začne rozpadat.
„Bavíme se řádově o několika stovkách milionů korun,“ uvádí Tomek, když má vyčíslit, o jak velkých ztrátách ve Vřesové je řeč a jak velké by byly případné nároky na státní podporu. S tím, že jde jen o dočasnou nouzi, než společnost dobuduje náhradní čistší zdroje – což je proces, který už měla firma rozběhnutý, ale pak v nejisté době po ruském vpádu na Ukrajinu zmrazila.
Kdo to zaplatí?
Nárok na podporu vyhodnocuje podle nových paragrafů jednak ERÚ a pak státní správce páteřní rozvodné sítě ČEPS. Brána ke státní pomoci je dokořán otevřena pro ty elektrárny, které ČEPS vyhodnotí jako nepostradatelné pro prevenci blackoutu. V praxi se totiž může stát, že takové zdroje jsou v dnešní době potřeba jen někdy a samy se takto nárazově neuživí.
Vřesová tímto testem nepostradatelnosti v elektřině nejspíš neprojde. Její provozovatel proto sází na druhý titul, a sice že není žádná náhrada pro vytápění paneláků ve Varech a okolí. „V tuto chvíli ten systém není nastaven tak, aby tu byly zdroje, které produkci tepla nahradí,“ uvádí Tomek.
Mezi poslanci byl podle Adamce zjevný konsensus, že právě takovým situacím je třeba předejít. Zákon ale vznikl až v Parlamentu jako poslanecká iniciativa a paragrafy nejsou napsané úplně jednoznačně. V praxi se tedy podle Adamce může ukázat, že po volbách bude potřeba legislativu ještě upřesnit.
Není například zcela jasné, kdo by kompenzace platil. Jednou možností je ČEPS, který by si pak výdaje promítnul do cen za systémové služby. Ty se následně rozpočítávají mezi všechny konzumenty elektřiny. Druhou možností je Energetický regulační fond, který stát zřizuje jako pojistku pro fungování tepláren, podobně jako když se banky skládají na pojištění vkladů. U tepláren ale tento fond dosud nebyl potřeba – je v něm jen 45 milionů korun, na velké záchrany tedy není v současnosti zařízený.
Hádankou také je, jestli Vřesová všechna kritéria splní. ERÚ se podle svého mluvčího Michala Keborta obecně kloní k výkladu, že pomoc je vyhrazena jen pro takové zdroje, které dostanou dobrozdání od ČEPS jako nenahraditelné prvky pro stabilitu elektrické sítě. Nic ale podle Keborta nelze předjímat: „Těžko se můžeme vyjádřit k žádosti, která ještě nepřišla.“
ERÚ má podle zákona na vyhodnocení žádostí 11 měsíců. I proto chce Sokolovská zahájit proceduru hned, aby se vše stihlo vyjasnit v předstihu před začátkem příští topné sezony. Výsledek tedy bude jasný až v průběhu roku.
Jasné je, že Sokolovská uhelná tak či tak s uhlím končí. V březnu odstavila své poslední funkční velkorypadlo, propustila 90 lidí z posádky a po 60 letech začala s definitivním odpočítáváním konce těžby. Bez rypadla už ji nemůže dál protahovat, takže se jen vyhloubí zbylé rezervy a v roce 2030 těžbu uzavře.
