Článek
Bytové domy se pustily do sdílení elektřiny. Rozvoj fotovoltaik na jejich střechách dříve váznul, nyní je společenství vlastníků (SVJ) a bytová družstva poptávají, aby mohly elektřinu samy vyrábět a následně ji rozúčtovat mezi byty, které o ni mají zájem.
Nárůst zájmu o sdílení elektřiny v bytových domech potvrzují jak firmy, tak Elektroenergetické datové centrum (EDC), které sdílení elektřiny zastřešuje. Ke konci dubna eviduje již 1057 bytových domů sdílejících elektřinu. Z celkových 25 721 sdílejících jde sice o pouhá čtyři procenta zúčastněných, ale zároveň jde o druhou nejpočetnější skupinu sdílejících hned po tzv. aktivních zákaznících, kteří si elektřinu mohou posílat z jednoho svého odběrného místa na jiné.
„Bytové domy sdílejí zpravidla elektřinu ze solární elektrárny na vlastní střeše a jsou proto logicky osvobozeny od platby za distribuci. Oproti jiným sdílejícím skupinám tak mohou SVJ ušetřit až 40 procent celkových nákladů na elektřinu. Pro maximální efekt je však zásadní správné nastavení takzvaného alokačního klíče, tedy rozdělení sdílené elektřiny mezi jednotlivé bytové jednotky,“ uvedl generální ředitel EDC Pavel Šunda.
Dříve se domácnosti v bytech do sdílení ze společné elektrárny příliš nehrnuly, protože spravedlivě rozdělit vyrobenou elektřinu mezi všechny obyvatele bylo složité. Větší zásah to znamená i pro instalační firmu, která soláry a mnohdy i celý systém obstará.
„Systémy, které slouží jen ke sdílení elektřiny mezi domácnostmi, bývají často poměrně neefektivní. Lepší řešení je instalace napojená přímo na tepelná čerpadla a ohřev vody - to funguje jako velká a levná baterie, případně systém s vlastním bateriovým úložištěm, který dokáže vykrýt odpolední a večerní špičku spotřeby,“ říká předseda rady jednatelů PREsolidsun Martin Palarčík.
Podmínkou při sdílení elektřiny jsou chytré elektroměry, které dokážou měřit spotřebu elektřiny každých 15 minut. Těmi musí být vybaven každý spotřebitel. „Aby šlo elektřinu mezi domácnostmi reálně sdílet, musí se ve většině případů upravit i elektroměrové rozvaděče v bytovém domě, takže pro instalační firmu to znamená podstatně větší zásah než jen postavit FVE na střechu. Je to spíše komplexnější projekt než standardní instalace,“ popisuje Palarčík.
Sdílení elektřiny je založeno na tom, že to, co fotovoltaika během jedné čtvrthodiny vyrobí, se musí ve stejném intervalu spotřebovat. U mnoha domácností v jednom domě je mnohem těžší odhadovat, kde se výroba se spotřebou potká.
„I když má každý bytový dům určitou bazální spotřebu v důsledku provozu chladicích zařízení, dálkově ovládaných zařízení a podobně, v praxi se většinou nepotkává spotřeba s výrobou. Je to dáno logikou, kdy přes den je většina obyvatel mimo obydlí,“ říká finanční ředitel společnosti Bluenet Petr Švrček. Jeho firma fotovoltaiky instaluje a dodává i řídicí software.
Podle ředitele EDC není vhodné jednoduše rozdělit sdílenou elektřinu mezi bytové jednotky rovnoměrně, protože každý byt má rozdílnou dobu spotřeby. Jiné množství elektřiny a v jinou denní dobu potřebují rodiny s dětmi, jinak fungují lidé pracující z domova, senioři nebo domácnosti, kde jsou dospělí přes den standardně v práci.
„Typický bytový dům má několik druhů spotřeby, které lze řídit automaticky a bez zásahu do každodenního života obyvatel. Příprava teplé vody je typický příklad. Obyvatelé potřebují komfort, zatímco samotný ohřev může proběhnout v době vyšší výroby z fotovoltaiky nebo výhodnější ceny elektřiny,“ říká vedoucí energetických projektů společnosti Enbra Radek Mikulášek.
Dnes už existují programy, které dokážou řídit toky elektřiny mezi byty podle předpokládané výroby a spotřeby. Nejenže umí elektřinu efektivně rozdělit, ale mohou také posunout ohřev vody do části dne s vyšší výrobou fotovoltaiky nebo využít levnější odběr ze sítě.
„Z pohledu vlastníků je podstatné, že aktivní řízení lidem nezasahuje do komfortu bydlení, mění jen provozní logiku technologií. Dům může ohřívat vodu v ekonomicky vhodnější chvíli a využít akumulaci tak, aby energie zůstala co nejvíce v objektu,“ vysvětluje Mikulášek.
Okamžitě nespotřebovanou elektřinu je možné uložit i do baterie, jejíž využívání zvyšuje úspory a zkracuje tak návratnost investice. Její pořízení ale představuje náklady až stovek tisíc navíc.
„V zásadě lze říct, že s bateriovým úložištěm, jehož vybíjení je řízeno inteligentním systémem, bude úspora přibližně 45 procent ze stávající spotřeby a přibližně 70 procent výroby se spotřebuje uvnitř domu,“ říká Švrček.
Bez bateriového úložiště a systému řízení výroby a spotřeby podle něj klesne úspora na 15 procent, mnohdy i méně. „U bytů s vyšší spotřebou je úspora otázkou nastavení tzv. alokačního klíče, tedy koeficientu, který definuje, na jaký objem elektřiny má daný byt nárok z celkové společné výroby. Alokační klíč si nastavuje každý bytový dům individuálně,“ popisuje Švrček.
Cena fotovoltaiky pro bytové domy se pohybuje zhruba od půl milionu korun do více než milionu korun. Výše investice záleží na výkonu, počtu solárních panelů i akumulaci, což se odvíjí od počtu bytů v domě.
„Návratnost je hodně individuální, ne každé SVJ ji ostatně řeší jako hlavní kritérium. Při správně navrženém systému se obvykle pohybujeme pod hranicí 10 let. Klíčová výhoda oproti jiným opatřením je, že úsporu pocítí vlastníci bytových jednotek na peněžence hned od prvního měsíce po spuštění – není to investice, kde se efekt projeví až s odstupem, jako třeba u zateplení,“ popisuje Palarčík.
Vyšší podíl bytů zapojených do sdílení se nachází zejména ve větších městech. Do sdílení elektřiny se mohou a nemusí zapojit všichni obyvatelé domu. Zároveň SVJ či družstvo může elektřinu z FVE využívat i pro spotřebu ve společných prostorách, typicky osvětlení či pohon výtahu.
