Článek
Za socialismu byl v některých věcech pořádek, o tom nemůže polemizovat nikdo, kdo pamatuje, jak tehdy úředníci vedli evidenci pracovních sil. Všechny informace o zaměstnanci – třeba co dělá, jakou má kvalifikaci, kolik peněz vydělává, kolik vydělává manželka, kdy měl dovolenou, kdy se účastnil školení bezpečnosti a jestli je aktivní ve straně – se shromažďovaly v osobním oddělení každého podniku a na vyžádání byly k dispozici státním úřadům.
Všemohoucí kádrovák na základě osobní složky určoval zaměstnanci mantinely pro budoucí kariéru. Bylo to svým způsobem transparentní. Nebylo nic, o čem by se stát nedozvěděl, samozřejmě s výjimkou černé práce, tedy melouchů, které se při slabé nabídce pracovních sil mlčky tolerovaly.
Staré zlaté časy se teď vracejí. První krok tím směrem učinila loni v červnu Sněmovna, když hlasy všech přítomných poslanců schválila zákon o jednotném měsíčním hlášení zaměstnavatele (JMHZ). Navrhl ho tehdejší ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) a se zásadní podporou se netajil ani kolega z financí Zbyněk Stanjura (ODS), který si od lepší kontroly zaměstnanců sliboval zvýšení příjmů ze sociálního pojištění už v letošním roce o 14 miliard korun. Jejich nástupci Aleš Juchelka a Alena Schillerová (oba z ANO) projekt převzali bez námitek, jen Juchelka si myslí, že příjmy vyrostou nejvýš o pět miliard.
Není divu, že se jim líbí. Jak autoři zákona vysvětlují, nové elektronické hlášení pro Českou správu sociálního zabezpečení pomůže všem zaměstnavatelům, protože postupně nahradí tři desítky jiných typů tiskopisů, které dosud museli posílat různým úřadům, včetně oznámení o nástupu zaměstnance, evidenčního listu důchodového pojištění, přehledu o výši pojistného, potvrzení o studiu, sdělení o nástupu cizince atd.
V jednotném hlášení bude víc údajů než dosud, třeba o kvalifikaci pracovníka a rodinných poměrech, o jeho benefitech, přesčasech a dovolených, o jeho zdravotních potížích nebo jestli byl po ukončení pracovního poměru nahlášen na úřad práce. Z toho také logicky vyplývá, že všichni zaměstnanci budou muset vyplnit příslušné dotazníky. Politická aktivita se na rozdíl od časů socialismu evidovat nebude.
V nové verzi pracovního dohledu se najdou také pozoruhodné inovace. Například každý zaměstnanec vyfasuje OIČ (osobní identifikační číslo), které ho bude provázet celým profesním životem – nikdo ho nebude smět zaměstnat, dokud nepožádá sociální správu o jeho zaslání. Ke všemu od úřadu dostane také ID PPV (identifikátor pracovněprávního vztahu), který bude označovat konkrétní pracovní poměr, do něhož právě nastupuje. Novinkou je i to, že firma musí nástup nového zaměstnance nahlásit nejpozději dva dny předtím, než skutečně nastoupí. Co na tom, jestli do práce nakonec vůbec nepřijde, i to bude možné na portálu sociální správy oznámit.
Zaměstnance může zneklidňovat, že účetní oddělení jeho podniku o něm bude z pověření státu shromažďovat obdobný objem informací jako v časech před listopadem 1989. Tento paternalistický dohled se však vyplatí, když třeba bude žádat o hypotéku. Nejen různá ministerstva, ale také banky budou mít přístup do systému. Žadatel tedy nebude muset prokazovat objem příjmů, ale finanční ústavy si samy zjistí všechno potřebné.
Zavádění nového modelu evidence zaměstnanců se prezentuje jako omezení byrokracie, existuje však ještě jeden motiv. Bylo nutné nařídit, aby podnikatelé hlásili všechny, kdo pro ně pracují, třeba jen na dohodu o pracovní činnosti (DPČ) nebo dohodu o provedení práce (DPP). Je pravda, že takové dohody mohou být i na pár stovek, avšak považuje se za prokázané, že v některých podnicích se u jednoho pracovníka dohody účelově řetězí jen z toho důvodu, aby žádná z dohod nepřekročila hranici pro platbu pojistného. Nové pravidlo ovšem mohou firmy obejít, když dohodáře vyzvou, ať své služby raději vyfakturují.
Zákon o JMHZ platí od dubna, první jednotné hlášení bude od každého ze 400 tisíc podnikatelů (i když třeba zaměstnává jen manželku), stejně tak od družstev a spolků, vyžadováno do 20. května. Úplně naostro, tedy s povinností nahlásit zaměstnance ještě před nástupem, se JMHZ rozjede v červenci. Nové povinnosti je třeba vzít vážně, pozdní registrace zaměstnance bude trestána pokutou až 100 tisíc korun. Ale zákon platí pro všechny.
Proti praxi, která tak dobře fungovala v časech reálného socialismu, lze namítnout jedinou věc. Socialismus zkrachoval, protože regulacemi a dohledem zadusil v českých zemích i poslední pozůstatky podnikatelského ducha. Pokud tedy JMHZ podnikatelskou iniciativu úplně nezlikviduje, ale jen přidusí, pak se nějaké pozitivní dopady určitě projeví.
