Článek
/Od naší zpravodajky v Jižní Koreji/
Jihovýchodní pobřeží Korejské republiky poblíž města Ulsan lemuje zeleň a v dáli se zvedají kopce. Před nimi vyčnívá monumentální betonová stavba jaderné elektrárny Saeul. Tato elektrárna má společného s Českem víc, než se zvenčí zdá: Stavěla ji jihokorejská firma KHNP. Společnost ČEZ a vláda loni vybraly právě KHNP, aby se postarala o výstavbu dvou nových bloků, které by do roku 2036 měly vyrůst v Dukovanech.
V areálu elektrárny je poměrně větrno a je zde cítit mořský vzduch. Silný vítr pohání i větrné elektrárny, které se tyčí v okolní krajině. Jaderka se nachází přímo na pobřeží, což má svůj důvod. Je totiž chlazena mořskou vodou, což je jeden z nejzásadnějších rozdílů oproti české elektrárně.
Celý areál je tak rozlehlý, že cesta mikrobusem od administrativní budovy k elektrárně, kde probíhá samotná výroba elektřiny, zabere více než čtvrt hodiny. Už na první pohled český návštěvník pozná, že Saeulu oproti Temelínu či Dukovanům něco chybí, a to chladicí věže.
Z budov, kde se nacházejí dva starší a dva novější reaktory, ční obří kupole. Připomínají částečně střechu chrámu. Dvě starší a světlejší polokoule totiž zdobí modré malby racků, ty novější, hnědé na sobě žádné dekorace nemají. Reaktorové budovy jsou vysoké přes 71 metrů a jejich základy sahají téměř sedm metrů pod zem.
Výroba turbíny zůstane v Česku
Přestože je naše návštěva naplánována dopředu, z bezpečnostních důvodů musí zůstat veškerá elektronika za dveřmi elektrárny. Každý návštěvník musí projít kontrolou –podobnou jako na letišti. Následně mu personál vydá vstupní kartu.
Do samotného nitra elektrárny se však nedostane nikdo kromě lidí, kteří zde pracují. Návštěvníci smí jen na vyhlídkové terasy, které se nacházejí uvnitř i zvenčí elektrárny.
První zastávkou je místnost, z níž lze přes tlusté sklo pozorovat 12 metrů hluboký bazén s jasně modrou vodou, která by lákala ke koupání. Až na to, že koupat se v něm nedá, jelikož čistá voda je zředěná kyselinou boritou, která má zabraňovat jadernému štěpení.
V bazénu se totiž skladuje vyhořelé jaderné palivo. Manipulaci s palivem obstarává jeřáb, který je zavěšený nad bazénem. V pohybu ale zrovna není.
Na dně bazénu se nacházejí regály ve tvaru včelí plástve z nerezové oceli, v nichž se jaderné palivo skladuje. Každý rok a půl se ve druhém bloku vymění přibližně 100 palivových souborů, přičemž v jednom reaktoru APR-1400 jich je 241.
Když se použité jaderné palivo vyndá ze zásobníků, uloží se do mříže na dně bazénu. Musí být neustále v chladicí vodě, neboť se z něj uvolňuje teplo. Po určité době se palivo speciálním přístrojem vyndá, uloží se do sudů a putuje do meziskladu. „Bazén je projektován tak, aby se v něm mohlo palivo skladovat během 20 let provozu elektrárny,“ vysvětluje průvodce.
Prohlídka pokračuje k sekundárnímu okruhu elektrárny. Za sklem se naskytne výhled na turbínový ostrov, který zahrnuje vysokotlaké i nízkotlaké turbíny, kondenzátor a generátor. Nejprve pára prochází přes větší vysokotlakou turbínu, následně přes tři o něco menší nízkotlaké turbíny a generátor, které jsou spojeny za sebou v řadě o délce 70 metrů.
Turbíny, které vyrobila korejská společnost Doosan, se otáčejí rychlostí 18 000 otáček za minutu. Za rok jeden blok vyrobí 9400 GWh elektrické energie.
Komponenty do sekundárního okruhu v Dukovanech by měly dodávat české firmy. Už je jisté, že velkou turbínu vyrobí plzeňská Doosan Škoda Power, a také ostatní zařízení umí dodat domácí společnosti.
Pokud bude turbínový ostrov plně v rukou tuzemských subdodavatelů, měl by zajistit 20procentní účast českého průmyslu na projektu.
„Spolupráce českých a korejských firem na projektu povede k win-win partnerství pro další jaderné projekty v zahraničí,“ říká předseda senátního Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu Miroslav Plevný.
Celkem by se české firmy měly na stavbě podílet alespoň 60 procenty. „Můj názor je, že to procento bude ještě vyšší, pokud do toho zároveň započítáme i nemalé investice do dopravní infrastruktury, které dosáhnou zhruba 15 miliard korun, nebo to, že české firmy budou i u projektování,“ říká ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček (STAN), který elektrárnu v Ulsanu také navštívil.
Tady chladí moře
Prohlídku chladicího systému česká delegace vynechala. V tuzemské elektrárně bude tento okruh zcela odlišný od toho korejského. Elektrárna Saeul je totiž chlazena mořskou vodou.
Korejský systém chlazení je sice levný, jednoduchý a účinný, ale vyžaduje velké množství vody, která má schopnost pohltit teplo bez většího ohřátí venkovní vody a ohrožení životního prostředí. Každý tamní blok vyžaduje použití 50 tun mořské vody za sekundu.
Česká republika nemá ani řeku s dostatečným průtokem, který by dokázal nový i stávající dvojblok zchladit.
Dukovany proto mají chladicí věže. Chladicí voda terciárního okruhu projde kondenzátorem, který ochladí emisní páru z turbíny. Chladicí voda je následně vedena do chladicích věží, jimiž se teplo z chladicí vody uvolňuje do atmosféry.
V nových Dukovanech se bude systém chlazení mírně lišit, neboť čtyři stávající dukovanské bloky budou běžet společně se dvěma novými. Tzv. mokré chlazení se tak promění na polosuché. Nové Dukovany budou mít tzv. hybridní chladicí věže, které nejsou tak náročné na spotřebu chladicí vody.
Výkonnější než v Česku
Poslední zastávka je u velínu, na který se shlíží opět přes sklo. U tří stolů ve dvou řadách s monitory šest pracovníků kontroluje provoz reaktorů. V hlavní řídicí místnosti musí být někdo přítomen 24 hodin sedm dní v týdnu, proto se zde pracuje na tři směny po osmi hodinách.
Na obloukové tabuli v čele místnosti problikává řada čísel a údajů. Svítí zde zeleně také nápis „Power Operation“ a měnící se číslo ukazující množství vyrobené energie.
Přímo do blízkosti reaktoru však návštěvy nepustí. Jednotky použité v elektrárně Saeul se od budoucích českých liší co do velikosti a výkonu. Korejské reaktory pro Dukovany APR-1000 mají výkon přes 1000 MW, zatímco v Koreji se používají reaktory APR-1400 s výkonem 1400 MW. Nižší elektrický výkon umožní provozovateli přenosové soustavy ČEPS v případě výpadku bloku jednodušeji zajistit výkonovou rovnováhu elektrizační soustavy.
V těsné blízkosti jaderné elektrárny Saeul ční množství stožárů a elektrické vedení. Rozvodná síť je napojena na elektrárnu a díky ní se dostává elektřina do zbytku země. Jádro v Koreji pokrývá 32 procent výroby elektřiny. V Česku je to více než 40 procent.
Elektrárna Saeul původně nesla název Kori, ale v roce 2022 byla přejmenována. Celý komplex do té doby čítal deset jaderných bloků. Dnes čtyři spadají pod elektrárnu Saeul, zbytek patří k sousední elektrárně Kori.
