Sukýnka, čelisti, hrdlovačka. Pokud někdy uslyšíte tato slova, můžete se směle přidat k rozhovoru, protože tak se mezi sebou baví kominíci vlastně o tom, co znáte – o komínu. Sukýnka je kovová manžeta, která zakrývá vstup roury do zdi a hrdlovačka je zase přístroj, který pomocí čelistí roztahuje trubku na potřebnou velikost tak, aby zapadla do druhé.
Kdo by se chtěl stát kominíkem, musí toho však znát mnohem víc než jen pár slangových výrazů. Předně se nesmí být výšek, protože běhání po střechách se štětkou v ruce je stále nejčastější kominickou činností. Měl by být silný, aby dokázal tahat těžká kamna a mohl se tak řemeslem uživit i mimo hlavní kominickou sezonu, a měl by mít rád lidi, protože s nimi bude v neustálém kontaktu.
Dobrou zprávou pro každého budoucího kominíka je, že na rozjezd samostatného podnikání nepotřebuje takřka žádné peníze. Základní vybavení lze pořídit do pár tisíc korun a na přejíždění k zákazníkům stačí staré auto. V galerii se dozvíte například to, co obnáší běžná kominická šichta, jaká překvapení lze nalézt v komíně a jaké nečekané, až hororové situace, mohou nastat a k čemu všemu se pak hodí kominické zrcátko. (Pro snadnější procházení galerií klikněte na poslední fotku v náhledu ukazujícím počet dalších snímků, pozn. red.)
Foto: Michal Turek, Seznam Zprávy Kominictví je krásné řemeslo pro ty, kteří se nebojí výšek a mají rádi pohled ze střech.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Kominíci i kominice (z 2500 koncesovaných živností je asi procento kominic) lezou po střechách hlavně od srpna do ledna, kdy je hlavní sezona a všichni chtějí vyčistit komíny, aby mohli v chladném počasí bez obav topit.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Čistí komíny…
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy A mohou se kochat pohledem z výšky.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy „Na začátku je to okouzlující, ale pak už to tak intenzivně nevnímáte,“ říká mi Pavel Vodrážka, majitel kominické firmy Vokom v Lipencích, u kterého jsem na doporučení Střední odborné školy Jarov nastoupila na den „do učení“.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Každodenní rutina začíná brzy ráno, kdy se všichni sejdou v kanceláři a rozdělí se do pracovních skupin – jedni budou instalovat kamna, druzí čistit komíny a další domlouvat nové zakázky. Běhat po střechách se vyplatí v brzkých ranních nebo naopak pozdějších odpoledních hodinách, kdy už není takové vedro na rozpálených střechách.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Faktická práce začíná ve skladu, kde se nabere potřebný materiál, například flexibilní komínová vložka, která se instaluje do komínů kvůli bezpečnosti. (na obrázku)
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy K základní kominické výbavě však patří štětka, žebřík, vysavač, kbelík, smeták a lopatka. „Když jsem začínal jezdit po zákaznících, stálo mě to vše jen 10 tisíc korun,“ říká majitel firmy. V rozjezdu podnikání mu však pomohlo to, že nejprve pracoval několik let jako učedník v kominické firmě a získával tak dobré reference. Nabalovat klientskou základnu mu pomáhala také jeho maminka, která ho jako kadeřnice doporučovala svým zákaznicím.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Při pohybu ve skladu je fajn si všímat také různých rad a doporučení.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Jako například tohoto.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Nebo tohoto. Drsnější výrazivo lze přičíst tomu, že se pohybuji převážně v „mužském prostředí“ a také tomu, že se jedná o nebezpečnou profesi.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy „Na střeše musíte dávat neustále pozor. Zrádné bývají namrzlé či mokré střechy, uvolněné, ztrouchnivělé či nedodělané lávky, ale i třeba jemný prach, který se uvolňuje při frézování komína (rozšiřování vnitřního průměru komína),“ varuje Vodrážka. Podle něj se skoro každému kominíkovi stane, že uklouzne. On sám málem spadl ze 17 metrů a jeho kolega si zase zlomil obratle.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Pokud střecha nemá dobře zbudovaný přístup ke komínu, může to kominík zapsat jako závadu, kterou musí majitel před další prací opravit, a do té doby nesmí topit.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Toto je sukýnka, která zakrývá vstup roury do zdi.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Toto jsou stříšky, které brání kapkám deště padat do komína. Na pevná paliva se používají konické, na plyn ploché.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy A toto je „téčko“ - připojovací sopouch ve tvaru T, který se používá při vložkování.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Když se naloží vše včetně kamen, které váží 150 až 450 kilogramů, může se vyrazit na cestu. „Obyčejní kominíci čistí jen komíny, ale ti, co se chtějí řemeslem živit i mimo hlavní sezonu, si musí přibrat další činnosti jako třeba právě připevňování kamen, čištění kotlů, frézování komínů, instalaci spotřebičů i třeba opravu roštů kotlů na tuhá paliva.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Při cestě za prvním zákazníkem se ptám. „Sahají si lidé na knoflík, když vás vidí?“ „Furt. Stále někdo sahá i na nás. Nepříjemné je, když to vůbec nečekáte. Nedávno jsem byl v rozpacích, když v koloně vystoupil chlap z auta přede mnou a zaklepal mi na okénko, abych ho stáhl. Říkal jsem si, budeme se rvát, nebo co, ale on jen řekl: mohu si na vás sáhnout? A tak je to pořád,“ směje se majitel firmy. Sám je ale rád, že lidé kominíky vnímají tak, že přinášejí štěstí a bere to jako jeden z benefitů své práce.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Při samotné instalaci se musí roury ořezávat na potřebnou délku.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Při osazování kamen se musí zajistit přívod vzduchu, odvod spalin a to, aby alespoň 45 centimetrů od kamen či rour nic nebylo.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Kamna se také musí posadit na nehořlavou podložku. Kominíci si po instalaci vše nafotí, aby měli zdokumentované, že kamna z hlediska předpisů instalovali správně.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Kominický materiál je certifikovaný a drahý (např. metr certifikované roury stojí 1 500 Kč). Aby šly zužitkovat i odřezky, je dobré mít hrdlovačku (roztahovačku).
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Ta pomocí čelistí roztáhne průměr roury na potřebnou šířku tak, aby do sebe trubky zapadly, ale zároveň dobře těsnily.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Takto vypadají spojené trubky o různých průměrech, které šlo spojit pomocí hrdlovačky (na obrázku vpravo vzadu).
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Kominická práce je také hodně o komunikaci. Kominík musí zjistit, co si zákazník přeje, a následně se mu snaží vyhovět. Někdy to ale s ohledem na bezpečnostní pravidla nelze a pak musí zase důkladně vysvětlovat, proč to nejde a navrhnout jiná řešení, která zákazníka uspokojí.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Lezení na střechu patří takřka ke každé první kominické obhlídce.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Součástí práce je také příprava kalkulace, tedy odhad, co bude celá zakázka stát. K tomu je třeba zjistit délku průduchu, aby šlo spočítat množství materiálu na další práce.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Každý kominík si sám na sobě naměří, kam mu sahá jeden metr, a pak už jen spouští lano dolů a až narazí na dno, kde čeká další kominík, může spočítat celkovou délku průduchu.
Foto: Michal Turek, Seznam Zprávy Kominice začátečnice samozřejmě tak elegantní při spouštění a vytahování lana jako zkušený kominík není.
Foto: Michal Turek, Seznam Zprávy Kupodivu ani zastrčení štětky do komína při čištění není tak jednoduché, jak se při pozorování „parťáků“ zdálo.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Kominíci také často využívají na dorozumění mobil. Jeden je na střeše a popisuje druhému, co vidí a který průduch patří ke konkrétnímu bytu.
Foto: Michal Turek, Seznam Zprávy Součástí kominické práce je také vymetání sazí z komína, které do něj při čištění napadaly.
Foto: Michal Turek, Seznam Zprávy A tahání rour.
Foto: Michal Turek, Seznam Zprávy Na zjištění základního stavu komína a jeho průchodnosti je dobré použít kominické zrcátko.
Foto: Michal Turek, Seznam Zprávy Pokud je vidět skrz zrcátko na oblohu, je to dobré znamení. Zrcátko lze však využít i v obtížných situacích, které mohou nastat. „Zákazník mě poslal do bytu, že tam budou otevřené dveře a jeho otec mi řekne vše potřebné. Zákazníkův otec ale nejevil známky života. Volal jsem záchranku, co mám dělat. Mimo jiné jsem použil zrcátko na zjištění dechu. Bohužel to mělo smutný konec,“ svěřuje se Vodrážka.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Další pracovní příhody ale mají mnohem veselejší průběh. „Dostal jsem úkol vlézt do komína a pořádně ho prohlédnout, protože v něm má být schovaný poklad. A skutečně, místo jedné cihly byla v komíně plechová krabička a uvnitř investiční zlato za několik stovek tisíc, které tam ukryl před smrtí otec rodiny, který si rád dělal legraci,“ popisuje jeden z mých „parťáků“ Petr Hájek. Jeho známý zase našel v komíně starou meziválečnou pistoli.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Cestou za zákazníky je také možné zhlédnout třeba „uměleckou galerii“.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy Během mé šichty jsme navštívili celkem pět zákazníků. S každým z nich majitel firmy podrobně rozebíral, co a jak je možné udělat. Na konci dne jsme pochopila větu, kterou mi Pavel Vodrážka říkal hned na začátku…
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy „Aby měl člověk kominickou firmu, nestačí jen umět řemeslo. To nejdůležitější je umět komunikovat s různými typy lidí a organizovat práci. Mně k tomu pomáhá to, že už před vyučením jsem vystudoval stavební management,“ prozradil mi.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy K organizaci podle něj pomáhá dodržovat základní pravidla, která mají kominíci vyvěšená v kanceláři. Kdo je nesplní, má zaplatit pokutu. „O její výši si rozhodne každý sám, ale já sám považuji desetikorunu za nedostatečnou. Na zdvižený prst to musí být aspoň dvacet korun,“ napovídá Vodrážka, co je podle něj rozumná výše.
Foto: Michal Turek, Seznam Zprávy Já sama jsem byla z kominické práce nadšená, avšak může se v ní žena uživit? „Pokud byste jen čistila komíny, tak není nejmenší problém, ale mimo hlavní sezonu byste asi musela dělat jinou práci, protože na tahání kamen je potřeba hodně síly,“ říká Vodrážka.
Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy A platí o kominících, že jejich profese má „zlaté dno"? „Já jsem se původně vyučil jako elektrotechnik, ale protože se tím nešlo uživit, stal jsem se kominíkem, kterého dělám už sedm let. Z hlediska peněz je to dobré, dost dobré,“ pochvaluje si Martin Emler.
Den v kominické profesi patří do seriálu o tradičních řemeslech. Příští týden na Seznam Zprávách Byznys představíme další (na obrázku je soška sv. Floriána, patrona všech kominíků, hasičů a dalších řemeslníků pracujících s ohněm).