Řidičák za 30 tisíc. Zájem o autoškoly roste, vyšším cenám navzdory

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Poptávka po autoškolách v Česku roste, zejména v Praze, kde se přetlak zájemců stává pro školy stále větší výzvou. Některé autoškoly dokonce vyhlašují stopstav.

Vysoký zájem o výuku potvrzuje v pořadu Agenda instruktor pražské autoškoly Autostart a motoristický novinář Radek Vrtal. „V naší autoškole jsme tři instruktoři a všichni jedeme naplno. I když se tomu věnujeme jen tři až čtyři dny v týdnu, nestačíme to odjezdit – jezdíme klidně i dvanáct hodin denně,“ popisuje Radek Vrtal, motoristický novinář a instruktor pražské autoškoly Autostart v pořadu Agenda.

Největší poptávka je tradičně v Praze a Středočeském kraji, kde se koncentruje velký počet mladých lidí z celé republiky. Jen v hlavním městě funguje kolem 280 autoškol – a přesto to nestačí. „Teď jsme dokonce museli vyhlásit stopstav a další žáky bereme až od září. Během prázdnin máme dovolené a není možné výuku zintenzivnit,“ říká Vrtal.

Pomyslné fronty na kurz v autoškole nerozptyluje ani jejich cena, která v posledních letech významně rostla. Řidičské kurzy v Praze podle lektora autoškoly Autostart dnes začínají kolem 21 tisíc korun, ale i cena okolo 30 tisíc není výjimkou. „A i za tu cenu mají školy plno,“ upozorňuje Vrtal.

Ceny v posledních pěti až šesti letech vzrostly přibližně o 10 tisíc korun, a to především kvůli obecnému růstu nákladů včetně mezd.

Přestože se může zdát, že se cena blíží stropu, podle Vrtala může růst pokračovat. „Kdo ten řidičák bude chtít, ten si na něj ušetří. A kdo nechce, ten si ho neudělá ani za 25 tisíc,“ shrnuje. V budoucnu očekává další zdražování – minimálně o inflaci, ale také v závislosti na rostoucích nájmech a cenách energií.

Z pohledu cen by ale podle jeho slov mohlo být i hůř. „V České republice je pořízení řidičského oprávnění pro skupinu B pořád jedno z nejlevnějších. Jen pro zajímavost – jsme levnější než třeba v Albánii.“

Růst cen kurzů podle odborníka bude pokračovat. Tempo bude ale výrazně pomalejší než v předchozích letech. „Nebudou to žádné desítky procent ročně, budeme se bavit řádově o dvou až třech procentech, nebo o skokovém zvýšení jednou za dva až tři roky. V tom případě by se mohly ceny zvýšit zhruba o sedm procent,“ predikuje.

Přestože by se mohlo zdát, že vyšší ceny přimějí mladé lidi odkládat autoškolu na později, praxe to nepotvrzuje. Spíše naopak. Režim L17, který vešel v platnost loni v lednu a umožňuje řídit pod dohledem už od 17 let, průměr ještě mírně snižuje. „Zhruba osmdesát procent tvoří osmnáctiletí, dalších 10 až 15 procent jsou ti, co mají zájem řídit s dohledem, a zbytek jsou starší – třeba třicátníci,“ odhaduje Radek Vrtal.

Samotná délka kurzu je podle něj pro zvládnutí teorie dostačující. Ale co se týče jízd, záleží výrazně na individuálních schopnostech. „Někdo je připraven po 28 hodinách, jiný by potřeboval více. Realita v Praze je, že žák najede kolem 300 kilometrů. Ideál by byl několik tisíc,“ říká v rozhovoru. Právě 28 hodin je minimální časová dotace studentů za volantem.

Zásadní překážkou rozvoje autoškol, který posiluje na trhu převahu poptávky, je dnes podle jeho slov zejména nedostatek kvalitních instruktorů. „Nestačí mít učitelský průkaz, trvá roky, než se člověk naučí učit. Navíc je to nákladné – jak pro školu, tak pro samotného učitele,“ vysvětluje Vrtal. Mzdy rostou, ale náročnost profese i potřeba zkušeností často odrazují nové zájemce. Stát sice podporuje tzv. učitelské kurzy, ale není jasné, kolik absolventů v oboru skutečně zůstává.

Zásadní změny čekají české autoškoly v horizontu několika let. „S rostoucím podílem automatických převodovek bude výuka snazší, zmizí stres kolem spojky a řazení,“ říká Vrtal. Zatím ale podle jeho slov přetrvává silný „český reflex“, že řidičák má být „na manuál“. To se ale podle něj změní – do pěti až deseti let totiž výrazně naroste počet lidí, kteří si řidičské oprávnění udělají právě na automat.

Naopak nástup elektromobilů je zatím pozvolný. Využívají je nadšenci a technologičtí optimisté, kteří elektromobily do výuky zařazují spíš z vlastní iniciativy. Změna flotil v širším měřítku je zatím hudbou budoucnosti – především kvůli tomu, že instruktoři často výukový vůz využívají i jako soukromé auto.

„Volíme kompromis, aby auto dobře sloužilo i v soukromí,“ uzavírá.