Švarcsystém láká i přes rizika. Peníze sice přidá všem, ale firmy vyhrávají

Na papíře podnikatel, ve skutečnosti ale pracuje stejně, jako zaměstnanci na hlavní pracovní poměr. Do firmy chodí na devátou, celý den plní úkoly od šéfa, bere si půlhodinku na oběd a domů odchází okolo páté. Rozdíl je v tom, že firma za něj neplatí odvody a část z těchto ušetřených peněz může pracovníkovi přisypat. „Podnikatel“ si pak ale musí sám podat daňové přiznání a tyto položky sám zaplatit. na druhou stranu nemá zákonný nárok třeba na dovolenou a firma ho může vyhodit - tedy ukončit spolupráci - ze dne na den.

Tak zhruba vypadá švarcsystém, který je navzdory vysokým pokutám v Česku stále hojně rozšířený. Podle studie PAQ Research formou švarcsystému pracuje 100 tisíc až 175 tisíc lidí, kteří mají takový způsob práce jako svou hlavní činnost.

Podle expertů PAQ Research a Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí jsou skutečné náklady živnostníků často výrazně nižší než paušální výdaje, které si při zdanění uplatňují, což jim přináší znatelnou výhodu oproti zaměstnancům. Ta je nejvýraznější u profesí s vysokými příjmy a nízkými náklady, například v IT nebo marketing.

Například u kancelářských profesí s 60% paušálem jsou reálné náklady podle výzkumu v průměru jen kolem 16 %. Právě tento rozdíl v odvodech zároveň motivuje firmy a pracovníky fungovat na IČO i tam, kde má práce znaky normálního zaměstnání.

Podle šéfa společnosti NeoTax Iva Brabce je využívání OSVČ místo uzavírání běžných zaměstnaneckých smluv velice rozšířený systém a mnohdy šedá zóna, která v sobě skrývá řadu nuancí.

„Na jedné straně jsou příklady lidí, kteří pracují v administrativě a šlo by je zařadit do švarcsystému, ale mají pracovní dobu jako zaměstnanec, mají své místo v kanceláři, mají firemní email a podobně. Na druhé straně máte profese jako kameraman, který ale výlučně poskytuje své služby jedné televizi, nemusí mít sice svou židli a firemní email, ale moc se od prvního případu vlastně neliší,“ vysvětluje.

Oproti tomu plnokrevný a opravdový OSVČ jak si ho tvůrci zákona představovali si musí udělat webové stránky, inzeráty, hledat si různé klienty a především neposkytuje své služby jen jednomu klientovi a může si tak klást podmínky.

„Vemte si ještě jeden příklad za všechny: finanční instituce běžně používají OSVČ jako „poradce“ kteří nabízející jejich produkty. Vystupují jménem firmy, jsou v organizační struktuře firmy, jen se tváří jako „externími poradci“. Podobnou logiku najdeme i na místech, která by měla jít případem. Kolik myslíte, že poslaneckých asistentů pracuje jako OSVČ?“ dodává. Zde je ale třeba dodat, že už v roce 2012 úřad práce konstatoval, že s asistenty zákonodárců není nutné uzavírat klasické zaměstnanecké smlouvy.

Hned na první pohled je jasné, proč je pro zaměstnavatele švarcsystém tak lákavý. Podle Brabce tvoří finanční úspory okolo 40 % oproti situaci, kdy zaměstnavatel využije zaměstnanecký poměr. Výhodný je pro zaměstnavatele na mnoha úrovních a jednoduše snímá odpovědnost z jeho ramen a přenášejí ji na zaměstnance, respektive živnostníka.

„Realita je u většiny firem taková, že o nemalou část těchto úspor se firma podělí s daným zaměstnancem-živnostníkem. Největší část úspory spadá samozřejmě na samotné odvody za sociální a zdravotní pojištění,“ vysvětluje. Ty vychází u zaměstnance na 33,8 %, OSVČ si je platí sám.

Zanedbatelné nicméně nejsou ani ostatní aspekty. Už jen standardní 4 týdny dovolené podle něj v praxi znamenají zhruba 10 procent nákladů na mzdu. Nemusí poskytovat ani pracovní benefity, příplatky za přesčasy, nahrazovat mzdu za nemocenskou a odpadává také řada administrativních nákladů.

„Ekonomická motivace firem k využívání švarcsystému je čistě pragmatická, byť krátkozraká. Spočívá v přenesení veškeré odvodové zátěže a rizik na pracovníka. Pro firmu se člověk nestává nákladovou položkou v personálním systému, ale dodavatelem služeb na fakturu,“ vysvětluje Martin Jánský, generální ředitel společnosti Randstad Česká republika.

Vzniká tak situace, kdy zaměstnavatel ušetří a část úspory může promítnout do vyšší odměny. Pracovník pak odvádí paušální daň nebo zálohy a jeho čistý příjem je často vyšší než u srovnatelného zaměstnance.

Nelze ovšem říct, že by byla práce na švarcsystém pro „zaměstnance“ výrazně výhodná. Benefity totiž jasně převládají na straně zaměstnavatele. Pracovník si sice může přijít k větším penězům, přichází ale o celou řadu benefitů a hlavně jistot.

Na rozdíl od zaměstnance totiž nepodléhá ochraně zákoníku práce. Nemá nárok na placenou dovolenou, náhradu mzdy při překážkách v práci ani ochranu před výpovědí, a firma s ním může spolupráci ukončit prakticky ze dne na den bez odstupného. Zároveň chybí garance pracovní pozice po návratu do práce.

„Pro zaměstnance může vyšší čistý příjem vypadat dobře, jelikož mu v peněžence zůstane více peněz díky nižším odvodům, ale nemá nárok na placenou dovolenou ani nemocenskou. Má velmi nízkou ochranu při pracovním úrazu, budoucí důchod bude při minimální mzdě také velmi nízký,“ doplňuje Jánský.

Výhody systému ale poměrně rychle blednou ve stínu hrozících sankcí, které jsou pro obě strany velmi přísné. Pokuta pro zaměstnavatele se může vyšplhat až do výše 10 milionů korun a zaměstnancům může být udělena pokuta až stotisícová.

„Nad rámec pokuty pak dojde k doměření odvodů zpětně až za 3 roky a Státní úřad inspekce práce může vydat rozhodnutí o omezení podnikatelské činnosti až na 2 roky. Firma může mít také do budoucna ztížený přístup například k zaměstnávání cizinců,“ říká Brabec.

Nedávno se s penalizací za využívání švarcsystému setkala například společnost Velká Pecka, která provozuje e-shop Rohlík.cz. Inspektorát práce firmě uložil pokutu 2,5 milionu korun právě za nelegální zaměstnávání kurýrů na IČO.

Kontroly švarcsystému má na starosti Státní úřad inspekce práce a jednotlivé oblastní inspektoráty. Kontroly probíhají nejen namátkově, ale také na základě podnětů či podezření, například z pracovních inzerátů.

Švarcsystém podle expertů nezmizí, dokud zůstane ekonomicky výhodný. Klíčem je především snížit rozdíl mezi náklady na zaměstnance a živnostníky. Podle průzkumníků z PAQ Research by mohla švarcsystém omezit také daňová reforma. Další cestou je přísnější dohled a častější kontroly, které má na starosti Státní úřad inspekce práce.

„Nejlepší řešení je přibližovat náklady pro zaměstnance k nákladům pro živnostníky. Nyní jsou nůžky až příliš rozevřené. Pokud by se rozdíl v nákladech snížil blíže k 20 % namísto současných 40 %, myslím, že by švarcsystém v podstatě vymizel ze slovníku. Druhou možností je samozřejmě přísná represe ze strany dozorujících orgánů,“ myslí si Brabec.

Filip Běhal z tiskového oddělení Ministerstva financí upozorňuje, že švarcsystém je samozřejmě nežádoucí jev, který má negativní dopad na příjmovou stranu veřejných rozpočtů a zároveň vede k nerovným podmínkám pro pracovníky.

„I z toho důvodu je předmětem interních a mezirezortních analýz na úrovni Ministerstva financí, Ministerstva průmyslu a obchodu a Ministerstva práce a sociálních věcí zavedení takzvaného modelu flexiworker, tedy hybridního režimu mezi OSVČ a zaměstnaneckým poměrem,“ uvedl.

Z iniciativy vlády zatím vznikla společná pracovní skupina Kobra 26, kde spolupracuje několik resortů, ta se ovšem podle ministyrně financí Aleny Schillerové přímo na švarcsystém nezaměří. Jejím cílem je potírání nelegálního zaměstnávání, zastřené zprostředkování práce nebo vykořisťování cizinců.

„Vláda pravděpodobně vyhodnotila, že švarcsystém je v mnoha případech spíše šedou zónou, v níž existuje oboustranný konsenzus mezi firmou a pracovníkem. Kobra 26 je naproti tomu nástroj určený k boji s organizovaným zločinem na trhu práce,“ myslí si Jánský.

Od příštího roku zavede České také evropská pravidla o odměňování a platformové práci. Směrnice má mimo jiné za cíl zlepšit podmínky pro pracovníky digitálních platforem. Hlavní změna spočívá v tom, že pokud takový pracovník nazná, že vykonává takzvanou závislou práci, ale platforma jej nebude chtít zaměstnat, bude se moci obrátit na Státní úřad inspektorátu práce nebo na soud. Dokázat, že nejde o závislou práci, poté bude muset samotná platforma