Článek
Během let 2021 až 2023 se v Německu otevřelo 20 300 nových pozic, zatímco 71 100 naopak zaniklo. Pracovní trh se tím pádem smrskl o padesát tisíc míst.
Za odlivem stojí hlavně výrobci, kteří se rozhodli pro přesun do nějakého jiného evropského státu. Manažery firem k tomu většinou vede snaha o snížení nákladů – které jsou v Německu vysoké, ať už jde o ceny energií, tak o úroveň mezd.
Tři čtvrtiny podniků, které se z Německa alespoň částečně stáhly, k tomu vedlo právě šetření. I to vyplývá ze zprávy statistického úřadu, podle kterého byla druhým nejčastějším argumentem „změna strategie“.
Tu zatím nejnovější oznámil výrobce nákladních automobilů MAN, spadající pod skupinu Volkswagen. Firma chce velkou část své produkce přemístit z Německa do polského Krakova. Postupně tak zruší přes dva tisíce pracovních míst v závodech v Mnichově, Norimberku a v Salzgitteru.
V Německu mají velkou sílu odbory, které se snaží úbytku pracovních míst zamezit. Společnosti proto často volí kompromisní řešení, jako je nabídka předčasného odchodu do důchodu, anebo možnost rekvalifikace.
Odborová centrála IG Metall už plány MAN odsoudila a má obavy, že by se produkce kamionů mohla do budoucna kompletně přesunout do Polska.
Drahé energie i zaměstnanci
Vysoké náklady v německých továrnách snižují firmám marže, které jsou pro výrobce aut zásadní. Stejnému problému čelí i divize osobních automobilů Volkswagenu. Podle informací deníku Handelsblatt jsou čtyři její klíčové továrny nedostatečně vytížené a nedokážou plnit své interní cíle.
Týká se to nejen linek na elektromobily ve Cvikově a Emdenu, ale taky Hannoveru a mateřského závodu ve Wolfsburgu. Handelsblatt s odvoláním na zainteresované osoby tvrdí, že tenhle vývoj nezvrátil ani rostoucí zájem o nové volkswageny. Koncern přitom už zahájil velký úsporný program a ve Wolfsburgu, Cvikově a Emdenu snížil náklady skoro o třicet procent.
Koncern má v dohledné době rozhodnout o tom, za které nové modely budou jednotlivé továrny zodpovídat. Při výběru se rozhoduje právě i na základě toho, jak efektivně teď daný závod vyrábí.
Na nákladech se ale odráží i personální politika koncernu, ve kterém mají velký vliv němečtí odboráři a taky vláda Dolního Saska, která je i akcionářem podniku. Jejím hlavním zájmem je zachování pracovních míst v domovském regionu, do kterého (s výjimkou Cvikova) spadají i tři nedostatečně vytížené továrny.
Výdaje na mzdy jsou nicméně u VW výrazně vyšší než u jiných automobilek. Zatímco Stellantis nebo BMW dávají na platy necelých jedenáct procent svého obratu, u Volkswagenu to bylo za loňský rok více než patnáct procent.
Německé firmy dál čekají na kroky vlády
Vláda spolkového kancléře Friedricha Merze (CDU) dlouhodobě vzkazuje, že chce německou ekonomiku restartovat. Řešení vidí ať už v daňových pobídkách, subvencích, anebo velkých investičních programech.
Německé hospodářství by mělo v příštích dvou letech mírně růst, a do velké míry to ovlivní právě peníze z rozpočtu: hlavně zakázky na zbrojení armády a obnovu infrastruktury. Problémem ale zůstává soukromý sektor. Spolkový kabinet chce i proto částečně zastropovat cenu elektřiny pro energeticky nejnáročnější odvětví.
Cílem je snížit cenu na pět eurocentů za kilowatthodinu. I s ohledem na Evropskou unii, kvůli které musí brát ohled na férovost trhu, je ale v návrhu řada kompromisů. Ocelárnám či sklárnám by se zastropovala jen polovina spotřebovaného proudu, a ušetřené peníze by musely investovat do zelené transformace.
Opatření by mělo začít platit už od 1. ledna 2026, ale vláda na jeho finálním návrhu ještě pracuje. Stále se čeká i na verdikt Evropské komise, zda novinku schválí.
Německý parlament už minulý týden schválil první sadu opatření, kterými chce ceny energií omezit. Firmy budou i nadále odvádět jen minimální daň za elektřinu, a stát zadotuje energetické společnosti, aby mohly koncovým zákazníkům snížit tzv. síťové poplatky na údržbu infrastruktury.
Na výsledném účtu se to však nemusí nutně odrazit. Firmy totiž k omezení poplatků nejsou vázané a jejich pokles může být jen mírný.
Spolková ministryně hospodářství Katharina Reichová volá i po strukturálních změnách, které by se odrazily v celé ekonomice. Vedle omezení byrokratické zátěže chce dosáhnout reforem v pracovním i sociálním systému.
Konzervativci ale na tohle potřebují souhlas koaličních partnerů – a sociální demokraté jsou u podobných věcí zdrženlivější.
