Článek
Evropa vede v posledních týdnech stále otevřenější debatu o tom, zda její klimatická a průmyslová politika nezačala ohrožovat samotné základy evropské ekonomiky. Ze stále většího počtu členských států zaznívá varování před deindustrializací a ztrátou konkurenceschopnosti vůči zbytku světa.
Není náhodou, že i předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová minulý týden ve Štrasburku před europoslanci zdůraznila potřebu modernizovat systém emisních povolenek ETS a zároveň snížit ceny energií pro evropský průmysl. Podobně nedávno připustila, že odklon Evropy od jaderné energetiky byl strategickou chybou.
Je jen dobře, že v Evropě začíná probíhat tato sebereflexe. Slova sama o sobě ale nestačí - pokud se rychle nepřetaví v konkrétní kroky, může být pro část evropského průmyslu pozdě. Jak?
Představme si situaci, ve které by moderní společnost přišla o jeden ze svých základních konstrukčních materiálů. Bez oceli by nebylo možné provozovat železniční dopravu v její současné podobě – kolejnice patří mezi její základní konstrukční prvky. Nebyla by možná výstavba mostů, zdravotnictví by postrádalo řadu chirurgických nástrojů.
Nejde o futuristickou představu. Jde o ilustraci významu průmyslové soběstačnosti v oblasti základních materiálů. Ocel nachází uplatnění prakticky ve všech strategických odvětvích – od dopravní a energetické infrastruktury přes strojírenství a zdravotnictví až po obranný průmysl. Její dostupnost a cenová stabilita přitom nejsou určovány pouze klasickými tržními mechanismy nabídky a poptávky. Významnou roli hrají také geopolitické vztahy, struktura globálního průmyslu, energetické náklady a regulační prostředí jednotlivých států či regionů.
Evropské ocelářství na rozcestí
Spotřeba oceli v posledních letech klesá a očekávané oživení průmyslu, zejména v Německu, zatím nepřichází. Poptávka zůstává slabá, zatímco náklady výrobců rostou, především kvůli drahým energiím a emisním povolenkám. Současně evropský trh zaplavuje levnější ocel ze zemí, kde výrobci nenesou srovnatelné náklady na energii, dekarbonizaci ani sociální standardy.
Výsledkem je tlak na marže, odkládání investic a chronická nejistota. Evropští výrobci přitom nesoutěží jen cenou. Soutěží i o samotné přežití v prostředí, kde se od nich očekává, že budou zároveň investovat miliardy do modernizace, snižovat emise, udržovat zaměstnanost a vyrábět strategické produkty pro průmysl i stát.
Kdo chce moc, nemá nic
Automobilky, stavební firmy i další průmyslové sektory často volají po levné oceli — a nelze se divit: každý ušetřený eurocent ve vstupních nákladech může znamenat rozdíl mezi ziskem a ztrátou. Ale otázka zní: Je to skutečný pragmatismus, nebo si tím podřezáváme vlastní větev?
Výsledkem může být krátkodobé ulehčení, ale dlouhodobá závislost na importu s vysokým podílem emisí a nízkou cenou ohrožuje průmyslovou soběstačnost Evropy. Co až ztratí konkurenceschopnost a stane se závislou na dovozu ze třetích zemí? Opravdu věříme, že i pak zůstanou ceny proklatě nízko a nebudeme vydíratelní ve prospěch cizích zájmů?
Dalším paradoxem evropského ocelářství je fakt, že kvalitní kovový šrot - klíčovou surovinu pro výrobu oceli, zvlášť v případě obloukových pecí klíčových v cestě za dekarbonizací - je často ve velkém exportován ze zemí EU. Tím Evropa o další kus otevírá dveře dovozu hotových výrobků či polotovarů.
Ztráta prvovýroby oceli by nebyla jen „další kapitolou v úpadku průmyslu“ - byla by to ztráta soběstačnosti, suverenity a schopnosti zajišťovat klíčovou infrastrukturu. Ocel totiž není pouze obchodovatelnou komoditou - je to základní průmyslové a bezpečnostní zázemí státu.
Snahy o revizi systému obchodování s emisními povolenkami a rostoucí debata o ochraně evropského trhu proto nepředstavují pouze snahu o zlepšení ekonomických výsledků podniků. Jsou především signálem narůstajícího tlaku na evropský průmysl. Zároveň představují důrazný apel na návrat k pragmatičtějšímu přístupu k hospodářské politice a na podporu průmyslu v celém dodavatelském řetězci, který je nezbytnou podmínkou pro zachování konkurenceschopnosti, prosperity a dalšího rozvoje evropské ekonomiky.
