Komentář: Jak se střelit do nohy brokovnicí a ošetřit to motorovou pilou

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Pokud máte své sociální sítě naplněné finančním obsahem, tak o víkendu jste jistě viděli spekulace, zda si v pondělí 7. 4. nezopakujeme další Black Monday. Kvůli rostoucí inflaci, úrokovým sazbám, vysokým valuacím a rozšířeným zapákovaným produktům se 19. 10. 1987 propadl index S&P 500 během jediného dne o 20 %!

Kreativní internet proto rychle pojmenoval toto pondělí Orange Monday, jelikož to byl nepřirozeně oranžový Donald Trump, který celou situaci vyvolal svou celní politikou. Ve čtvrtek oznámená absurdně velká (a absurdním způsobem dopočtená) cla mají dle administrativy za cíl zvrátit trend globalizace a volného obchodu, který údajně připravil USA o celou její průmyslovou bázi.

Místo velkých propadů měl Orange Monday naštěstí charakteristiku veletočů. Ve změti protichůdných zpráv vylétl S&P 500 nahoru o téměř devět procent, načež velkou část z tohoto pohybu ztratil. Jen cestou nahoru a dolů se tak na S&P protočilo 6,5 bilionu USD v průběhu jediné hodiny! Podobně závratný byl pohyb na amerických 10letých dluhopisech, které se za jeden den pohnuly nahoru o 30 bazických bodů!

V době psaní komentáře je sice většina akciových indexů v zeleném, nicméně upřímně si myslím, že události posledních dnů vejdou do historie jako ukázkový způsob toho, jak sám sebe střelit do nohy brokovnicí a následně se pokusit si ránu ošetřit motorovou pilou. Bohužel si to ale neodnesly jen americké akciové trhy, ale vlastně celý svět.

Když se totiž investoři dozvěděli, že Trumpova a Lutnickova (americký ministr obchodu) reciproční cla znamenají snahu vynulovat obchodní deficit USA se zbytkem světa (a tedy ne jenom prosté srovnání výše cel), začali mohutně odprodávat všechna riziková aktiva a navyšovat hotovost. Na frak proto dostala Čína, Japonsko, Evropa, komodity, a dokonce i Praha.

Bylo by ale mylné problém bagatelizovat jako „investoři a tradeři jen panikaří, nás se to netýká“. Finanční trhy mohou přestřelit, ale zároveň nám poskytují na svých živých datech okamžitou reakci. A co říkají? Že americká administrativa se snaží nárazově a násilně přepsat systém, který se organicky budoval od konce druhé světové války a jehož jádrem je americký spotřebitel.

Ten se ve své nenasytnosti stará o velkou část globální poptávky, a tedy i o nabídku z Číny, Japonska, Evropy a Prahy. V případě, že v takovémto modelu uděláte z USA samostatnou ekonomiku (tzv. autarkii), což je cíl pseudo-merkantilně orientovaného amerického prezidenta, tak má zbytek exportně orientovaného světa skutečný problém. Nebude komu prodávat.

Víceméně všichni ekonomové se shodnou, že cla jsou pro růst špatná. Nicméně uznávám, že ekonomické modely chválící benefity volného obchodu nezahrnují kvalitu práce jako důležitý faktor při rozhodování voličů o jejich vlastní budoucnosti. Americký spotřebitel (a často i ten evropský) sice kupuje levné tenisky, nicméně přišel o stabilní a dobře placenou práci montéra ve fabrice a místo toho se posadil za volant Uberu. A to není směna jedna ku jedné.

Jenže současná americká administrativa se rozhodla „jít rybařit s dynamitem“ a výsledek bude dost možná přesně opačný, než jaký chtějí docílit – pokles investic v USA, omezení výroby, propouštění a uměle vytvořená ekonomická bída. A to se nebavíme o tom, že kdybychom v Evropě přestali utrácet za Netflix, Google a Apple, a místo toho kupovali Fordy F-150, tak USA paradoxně přijdou o svou výstavní skříň exportu technologických služeb.

Upřímně bych k tomuto tématu dokázal napsat krátkou knížku, jelikož jsem se nedotkl spousty dalších aspektů – rostoucí výrobní náklady, odvetná opatření Číny, postup Fedu, refinancování amerického dluhu, role dolaru, nebo vůbec co mají nyní investoři dělat. Alespoň na to poslední rychlá rada – když je na trzích totální chaos, je lepší nedělat nic a čekat, až se rozptýlí dým.