Článek
Energetický regulační úřad loni udělil rekordní pokuty za praktiky proti spotřebitelům – nejčastěji za problémy s vyúčtováním a vracením přeplatků. Je dobře, že se práva zákazníků rok od roku posilují a že se z nepoctivého chování stává reálné reputační i finanční riziko. Jenže pokuta je vždycky až poslední instance. Přichází ve chvíli, kdy už je člověk poškozený a často unavený bojem o vlastní peníze.
A právě tady se odehrává podstatná část příběhu: nejde jen o jednotlivé prohřešky. Jde o nabourání důvěry v celý segment, kdy každý jednotlivý případ nečestného dodavatele nebo zprostředkovatele způsobuje nejistotu a posiluje pocit, že je zkrátka nejlepší nic nedělat. Strach z jakékoliv změny, z toho, že se právě já stanu obětí „energošmejdů“ a že mi s tím vlastně nikdo nepomůže, přirozeně vede lidi k tomu neorientovat se racionálně podle kvality tržní nabídky, ale podle strachu.
Ale v energetice „nic neměnit“ obvykle znamená dlouhodobě přeplácet, což jde jasně vidět nejen na surových datech z Eurostatu, ale také při rozhovorech s lidmi. Celá řada domácností se chlácholí různými typy závěrů, aby si obhájily svůj strach ze změny. Třeba že přece neplatí zase tolik – ne, opravdu není v pořádku platit 4 tisíce měsíčně zálohy za chatu, že jim dodavatel nedávno cenu snížil - ano, ale o mizerných pár procent. A že je to přece všude stejné – ne, není.
Pokud tedy chceme, abychom platili za energie méně a aby pokut ubývalo, musíme se posunout od represe k prevenci. A prevence v energetice dnes stojí na třech konkrétních věcech.
Za prvé: profesionalizace lidí v první linii. V pojišťovnictví nebo bankovnictví už dlouho platí, že kdo radí a uzavírá smlouvy, musí prokázat odbornost a průběžně se vzdělávat. Energetika přitom pracuje se smlouvami, které jsou pro domácnosti finančně zásadní – a přesto se stále setkáváme s tím, že osoby, které jednají se zákazníkem, nedokážou správně vysvětlit ani základní pojmy. Někdy je to neznalost, jindy záměr, v každém případě klientovi neradí, ale bohužel škodí.
Proto dává smysl zpřísnit podmínky pro výkon činnosti – jak pro registrované zprostředkovatele, tak i pro pracovníky energetických dodavatelů. Ideálně cestou odborné zkoušky nebo školení v rámci certifikovaného programu. Ne jako formalita, ale jako „profesní řidičák“. A stejně tak potřebujeme, aby se problémové osoby nemohly donekonečna přesouvat mezi subjekty a pokračovat v praxi, která poškozuje spotřebitele. Tvrdší odpovědnost za neodbornost a jasná pravidla fungovala ve finančním zprostředkování – není důvod, aby nemohla fungovat i v energetice.
Za druhé: možnost jednoduché kontroly, u koho domácnost skutečně odebírá. V roce 2026 pořád není samozřejmostí, aby si člověk jedním spolehlivým způsobem a na jednom místě ověřil, kdo je jeho aktuální dodavatel – a zda už náhodou neběží proces změny, který si nevyžádal. Přitom právě taková „notifikace“ by byla extrémně účinná prevence. Kdyby domácnost dostala informaci, že se rozbíhá změna dodavatele, má šanci včas zakročit, pokud je změna nevyžádaná. A současně by to snížilo prostor pro praktiky, kdy někdo získá klienta pochybným způsobem a následně mu aktivně brání odejít jinam.
Za třetí: zjednodušení odchodu od dodavatele. Česká legislativa v některých ohledech chrání spotřebitele poměrně velkoryse, problém je ale v procesu. Pokud nefunguje jednoduchý, ověřitelný a standardizovaný výpovědní mechanismus, jsou „velkorysé“ výpovědní lhůty domácnostem prakticky k ničemu. V praxi narážíme na obstrukce dodavatelů kvůli neposkytnuté akceptaci výpovědi, kterou sice legislativa nenařizuje, ale většina dodavatelů vás bez ní nepřipojí, ale také na zamítnutí výpovědi kvůli chybějící nebo přebývající mezeře v PSČ.
Obstrukce u přepisů energií na jinou osobu, ještě třeba se změnou dodavatele, by vydaly na samostatnou knihu. Tohle nejsou detaily pro právníky. Tohle jsou chvíle, kdy se láme důvěra veřejnosti. Čím víc je změna dodavatele komplikovaná a neprůhledná, tím víc bude český trh přitahovat „rychlé obchodníky“ a tím víc budou slušní hráči doplácet na reputaci celého odvětví.
A nakonec je tu ještě jedna důležitá vrstva: ochrana seniorů a dalších zranitelných skupin. Nejčastějším terčem energošmejdů jsou stále senioři. A zároveň jsou to často lidé, kteří z obavy z podvodu nejčastěji zůstávají na nevýhodných smlouvách a dlouhodobě a výrazně přeplácí. Bezpečné energetické poradenství pro ně není „nice to have“. Je to sociální opatření, které může reálně snížit finanční tlak domácností.
Co může udělat spotřebitel hned teď, než se systém posune? Držet se několika zásad:
- Nepodepisovat nic, čemu nerozumím – a už vůbec ne pod tlakem. Energošmejdi se často vydávají za úplně jinou službu a „papír“ maskují jako účast v soutěži, záznam z jednání nebo souhlas s něčím zdánlivě nevinným.
- Trvat na kompletní sadě dokumentů: smlouva, ceník, obchodní podmínky. Pokud chybí cena nebo přílohy, je to varování.
- Nenechat se tlačit časem. Seriózní dodavatel i zprostředkovatel pošle návrh smlouvy včetně ceny i všech příloh předem.
- Pokud jednáte se zprostředkovatelem, ověřit si, že je registrovaný, a dohledat zkušenosti klientů.
- Neorientovat se podle výše záloh. Nízké zálohy mohou být trik – rozhoduje celková roční cena za odpovídající spotřebu a nastavení produktu, ne „hezká“ měsíční částka.
Rekordní pokuty jsou dobrá zpráva – dokazují, že se ochrana spotřebitele posouvá. Pokud ale chceme, aby se zlepšila i důvěra veřejnosti, nesmíme zůstat jen u trestání následků. Potřebujeme prevenci: vyšší standard profese, rychlou kontrolu nad tím, co se s odběrným místem děje, a jednoduchý proces změny dodavatele bez obstrukcí.
Energetičtí dodavatelé i zprostředkovatelé, kteří pracují poctivě, zpřísnění pravidel vítají, protože je v našem vlastním zájmu. Energetika nepotřebuje další „šikovné prodejce“. Potřebuje vyšší standard oboru – aby se bezpečí dalo poznat podle pravidel, ne podle toho, kdo má hlasitější reklamní slogan nebo kdo se za každou cenu vnutí do klientovy domácnosti.
