Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Sdílená mobilita se stává součástí každodenního života v metropolích po celém světě. Místo hledání způsobů, jak ji lépe začlenit do městské dopravy, ale někteří představitelé Prahy volí cestu populistických plošných zákazů. A to je chyba, která bude bolet místní podnikatele, obyvatele i městský rozpočet.
Když už pražský politik neví, čím odvrátit pozornost od toho, že moc nedělá, vytáhne jako poslední záchranu sdílené elektrokoloběžky. Ty přitom nejsou hračkou pro turisty, jak by pohled do centra města mohl naznačovat, ale reálnou součástí městského života. Už dávno se staly běžným dopravním prostředkem pro tisíce Pražanů, ať už jde o ranní cestu do práce, přesun na rychlý oběd nebo pracovní schůzku. Právě tato krátká spojení podporují každodenní život města, přinášejí tržby malým podnikům a pomáhají ekonomice.
Plošný zákaz, který nyní prosazuje náměstek primátora Zdeněk Hřib, však tento pozitivní přínos úplně zbytečně ohrožuje. Místo jednání se všemi stranami a hledání smysluplného řešení volí pohodlnou zkratku plošného zákazu. Ten sice nic nevyřeší, ale na sociálních sítích to bude vypadat akčně.
Zdeněk Hřib má přitom ve své gesci pražskou dopravu už přes dva roky. Měl dostatek času i prostoru zavést funkční pravidla, která by mikromobilitu zkultivovala po vzoru mnoha dalších zemí. Místo toho chvíli před sněmovními volbami přichází s pirátsky radikálním krokem, který de facto znamená přiznání jeho dvouleté nečinnosti. Místo nastavení smysluplných pravidel, která by prodiskutoval se všemi, kterých se dotýkají, přichází s plošným zákazem navzdory tomu, že technologie dnes umožňují řešit většinu neduhů spojených s koloběžkami: nevhodné parkování, jízdu po chodnících i bezpečnostní rizika.
Provozovatelé sdílených koloběžek už dnes využívají GPS systémy pro omezení rychlosti i vyznačení zakázaných zón, automaticky pokutují špatné parkování a dokáží zamezit tandemovým jízdám. Pokud to zvládají soukromé firmy, město by na to mělo umět navázat chytrou a datově podloženou regulací.
Zejména od Pirátů by člověk očekával, že budou umět chytré technologie využívat a nebudou sázet na černobílá řešení minulého století. Nemluvě o tom, že Hřibovým zákazem si Praha odstřihne velmi zajímavé příjmy ve výši desítek milionů korun ročně skrz zpoplatnění parkovacích míst pro sdílenou mobilitu. A navíc ještě bezdůvodně podrazí nohy malým podnikům, které právě z rychlé a pohodlné mobility profitují. V časech, kdy oživení centra i okrajových částí města potřebuje každý impuls, se tato Hřibova strategie jeví jako zcela kontraproduktivní.
Ano, v historickém centru je potřeba přísnější regulace jízdy na koloběžkách, sdílených i soukromých. Ale ve zbytku města sdílená mobilita funguje. A co víc – pomáhá zjednodušovat život. Město, které chce být chytré, musí hledat chytrá řešení, ne sázet na silácká gesta.
