Článek
Pozornost veřejnosti na sebe nyní váže útok na Írán, válka na Ukrajině ovšem neustala jen proto, že už se na titulní stránky nevleze nebo nás „přestala bavit“. Vždyť se nám co chvíli přelévá dovnitř EU, jako v případě konfliktu ohledně tranzitu ropy ropovodem Družba. Hlavním důvodem eskalace jsou samozřejmě nadcházející parlamentní volby v Maďarsku – ekonomický význam ropovodu mezitím upadl natolik, že Rusku dávalo smysl jej poškodit, aby Ukrajině ublížilo.
Za tranzit ruské suroviny totiž ukrajinské firmy v posledních letech inkasovaly 1 až 1,3 miliardy eur ročně, zatímco pomalu zvyšovaly dodávky ukrajinské ropy, do lednového útoku prý šlo měsíčně o 40 tisíc tun ropy převážně z Dnipro-doněcké pánve. Celkově však Družba spíš vysychá, protože pokud jí v roce 2022 proteklo více než 14 milionů tun ropy, loni to bylo přibližně 9,7 milionu tun. Unie sice nyní připravuje inspekční cestu k ropovodu, zároveň ale Evropská komise slíbila představit legislativu, která „co nejdříve a nejpozději do konce roku 2027“ import ruské ropy Družbou zcela zastaví.
Hlavně po moři
Za poslední čtyři roky Rusko prodejem ropy přes Družbu sice vydělalo na 20 miliard eur, to je ale pouhá kapka v nákladovém prostoru tankerů. Příjmy Putinovy říše z vývozu fosilních paliv od začátku invaze na Ukrajinu totiž činí zhruba 850 miliard eur s tím, že aktuálně probíhá 75 až 80 procent exportu ropy, a v menší míře také LNG, po moři. A zhruba 70 procent k tomu využívaných plavidel spadá do takzvané stínové flotily.
Podle společnosti Trafigura okamžitě po uvalení sankcí na Rusko „zmizelo“ přibližně 400 plavidel, přičemž do roka a do dne od zahájení útoku na Kyjev tato stínová flotila narostla na zhruba 600 lodí. Hlavní ředitelství rozvědky ministerstva obrany Ukrajiny k 2. březnu napočítalo 1337 plavidel ruské stínové flotily, z nichž ovšem ne všechna jsou tankery. Přičemž podle různých odhadů spadá 17-20 procent všech ropných tankerů brázdících světové oceány pod něčí stínovou flotilu.
Není se tedy čemu divit, že loni podle analytiků z agentury Kpler přepravila zejména ruská a íránská, ale také například venezuelská stínová flotila celkem 3,7 miliardy barelů ropy, tedy asi 7 procent celkového globálního toku této suroviny za rok 2025. Zatímco přibližně polovina „stínových tankerů“ převáží ropu ruskou, každý pátý prý slouží k přepravě íránské ropy. Ostatně Islámská republika loni po moři vyvážela mezi 1,5 a 1,7 miliony barelů ropy denně, koncem roku ale již více než 2 miliony barelů za den.
Tato plavidla nejsou standardně pojištěna ani nemají jasné majitele a tomu odpovídá i jejich technický stav a úroveň údržby. Pokud byla před únorem 2022 jen 3 procenta světové flotily tankerů starší 25 let, dnes je tento podíl až čtyřnásobný. Plovoucí kovošroty využívané pro obcházení sankcí nepodléhají zákonné údržbě ani dalším předpisům, zatímco se účastní riskantních překládání ropy z lodi na loď uprostřed oceánu. Rozrůstající se stínové flotily tedy nejenže udržují ruský i další režimy u moci, ale také představují bezprecedentní ekologickou hrozbu.
Co s tím
Jak ale tyto rejdy omezit? Měli bychom začít u sebe. V zemích EU sídlí celá řada komoditních traderů, kteří se na obcházení sankcí podílí přes nepřehledné struktury vzájemně provázaných skořápkových firem či také s pomocí zfalšovaných dokumentů. Dle informací od seriózních globálních komoditních hráčů a rovněž z mezinárodní bezpečnostní komunity mohou některé tyto společnosti být významně aktivní i v České republice. Na seznam již bezmála tří tisíc subjektů, se kterými nesmí unijní firmy a soukromé osoby obchodovat, se vzhledem k sofistikovaným metodám obcházení embarga ovšem dostanou jen společnosti, jako Mercantile & Maritime, Litasco nebo 2Rivers Group - tedy větší hráči, u kterých je vazba na Rosněfť nebo Lukoil prokazatelná.
To ale není vše. Více než třetinu (podle jiných zdrojů dokonce dvě třetiny) ruské stínové flotily tvoří tankery původně vlastněné západními firmami, vždyť jen během prvních 12 měsíců od ruského vpádu na Ukrajinu prodali pouze řečtí rejdaři 127 plavidel v hodnotě 4 miliard dolarů firmám spojovaným s ruskou stínovou flotilou. Všemožné pofidérní společnosti se sídlem v EU se podílejí i na podvodném sjednávání pojištění těmto tankerům nebo zajišťují pro tyto lodě posádky.
Prodej tankerů z EU do Ruska je pochopitelně již zakázán, vesele však probíhá dál pomocí prostředníků v zemích, jako jsou Marshallovy ostrovy, Panama, Cookovy ostrovy, Kamerun, Palau, Svatý Kryštof a Nevis, Vietnam či Gabon, pod jejichž vlajkou tyto lodě následně plují. Přísnější pravidla a postihy tyto obchody tak sice neznemožní, ale mohou je omezit. Významná část těchto lodí přitom pluje pod fantazijní či vůbec žádnou vlajkou, a ty my můžeme zachycovat. Což se od začátku děje čím dál častěji, ať už v kontextu války na Ukrajině, útoků na Venezuelu a Írán, nebo také ve vodách kolem Kuby.
To je rozhodně efektivnější postup než bezzubě přidávat další a další tankery na sankční seznam. Úmluva OSN o mořském právu navíc umožňuje zakázat plavbu lodím v rámci výlučných ekonomických zón, tedy 200 námořních mil za teritoriálními vodami, pokud hrozí újma životnímu prostředí. Anebo poškození infrastruktury, do čehož několik těchto tankerů skutečně zapleteno bylo. Jako loď Fitburg, která na Silvestra po cestě z Petrohradu do Haify „náhodou“ přetáhla kotvu přes podmořský telekomunikační kabel spojující Finsko a Estonsko.
Bezpečnost je ostatně dalším důvodem, proč proti těmto praktikám musíme zakročit. Kromě záškodnictví mohou být tyto lodě využity i ke špionáži, jako ostrovní Boracay podezřelá z vypuštění dronů, které loni v září zastavily provoz na letištích v Kodani a Aalborgu. Navíc tyto lodě kromě ropy či LNG mohou převážet také technologie dvojího užití či vyloženě zbraně. Například Rusko tímto způsobem zásobuje libyjského Chalífu Haftara stejně, jako Írán své spojence po celém Středním východě. Je čas, aby evropské země a USA stínové flotily zkrotily. Protože jejich význam s eskalací íránského konfliktu, „zašpuntováním“ Hormuzského průlivu a stoupajícími cenami komodit jen poroste.
