Hlavní obsah

Komentář: Umělý sníh není zlo. Prapor ochrany klimatu nad koncem lyžování

Libor Knot
Ředitel Asociace horských středisek
Foto: Michal Šula, Seznam Zprávy

Ilustrační snímek.

Reklama

Názory, že umělý sníh je „fuj“ a ničí životní prostředí, nejsou pravdivé a potvrdily to i odborné studie. Bez něj by navíc skončila střediska, která živí tisíce lidí, píše v komentáři šéf Asociace horských středisek Libor Knot.

Článek

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Začátek letošního roku vyprovokoval část českých médií a veřejnosti ke zkratkovitým závěrům v duchu „technický sníh je fuj, lyžovat se má jen na přírodním sněhu, a když ten nebude, ať se sjezdovky klidně zavřou, stejně je to zábava pro úzkou elitu“. Dané téma má ale mnohem více vrstev, nejde o environmentální, ale závažné sociálně-ekonomické téma. V alpských zemích, kde každý chápe, jak je cestovní ruch pro horské oblasti životně důležitý, se takové útoky neobjevují.

Dvě odborné studie pro Ministerstvo životního prostředí ČR potvrdily, že technické zasněžování nepředstavuje pro přírodní prostředí nadměrnou zátěž a jeho vliv je nadsazován. Ke stejným závěrům došla i zahraniční horská střediska, kde je technický sníh naprostým standardem. Technický sníh je skutečně jen voda a vzduch, žádná chemie. Voda není spotřebována, jen změněna na jiné skupenství a ze 100 % se vrací do přírody. Využívá se podle platných povolení v době jejího dostatku nebo přebytku, jinak by jen bez užitku odtekla.

Říkat, že technické zasněžování spotřebuje neúměrně moc vody a elektrické energie, znamená ignorovat fakta. V ČR se zasněžuje necelých 1500 hektarů sjezdovek (= jedno větší zemědělské družstvo), objem zadržené (nikoliv spotřebované) vody tvoří jen 0,2 % celkového množství odebraných povrchových vod. Odebírá se v zimě, kdy je vody významně více než v létě. Oblíbené české zahradní bazény přitom spotřebovávají až 7× víc vody a právě v letním období. K zasněžování je třeba jen cca 1 kWh elektrické energie na m2 sjezdovky. Veřejné plavecké bazény, postavené a často i dotované z veřejných zdrojů, spotřebují nejméně 4× více elektřiny, podobně je to i u zimních stadionů, kde je celková spotřeba 8× větší než u zasněžování. Ale nikdo jim nediktuje, ať se zavřou.

Lyžování se v Česku věnuje téměř 2,2 milionu lidí, což je vzhledem k počtu obyvatel 6. místo na světě. Má obrovskou tradici, je jedním z pěti nejoblíbenějších sportů, a zároveň významně přispívá k ekonomické a sociální stabilitě celých horských regionů. Podle studie KPMG každá koruna utracená ve skiareálu znamená dalších sedm korun utracených v dalších službách, skiareály jsou motorem horských středisek. V horských střediscích, což jsou nejčastěji malé obce v příhraničních oblastech, je v cestovním ruchu zaměstnáno až 25 % místních obyvatel. Horský turismus v ČR zaměstnává okolo 45 tisíc lidí a do veřejných rozpočtů ročně přispívá 13 miliardami korun.

Každý starosta horské obce potvrdí, že lyžování není kratochvíle pro horních 10 tisíc, ale regulérní průmysl se spoustou zaměstnaneckých míst v lokalitách, kde nikdo jiný doposud nepřišel s žádnou alternativou, když ne přímo rozvoje, tak alespoň dlouhodobé udržitelnosti. Provoz všech aktivit v horských střediscích (nejen lyžování, ale i ubytování, stravování a dalších navazujících služeb) ale nemůže fungovat při nejistotě pramenící z čekání na přírodní sníh jako „jediný povolený“. Postrádalo by to ekonomický smysl a drtivá většina z areálů by přestala fungovat (to platí nejen u v ČR, ale i v Alpách), což by výrazně dopadlo na ekonomiku horských regionů. Téměř 70 % Čechů souhlasí, že technické zasněžování je v dnešní době nezbytné pro zajištění kvalitního lyžování během celé zimní sezony.

Horská střediska v Česku berou vlivy klimatických změn na srážky i teploty už řadu let velmi vážně. Do udržitelnějších a úspornějších technologií každoročně investují řádově stovky milionů korun. Jednou z cest je i budování akumulačních nádrží, které řeší případné problémy s limity odběrů vody a umožňují vyrábět technický sníh za ideálních mrazivých podmínek, kdy efektivita zasněžování je až několikanásobně vyšší a energeticky úspornější.

Téměř každá lidská aktivita má svůj podíl na klimatické změně. Cestou nejsou diktáty a zákazy, ale inteligentní rozvoj efektivity, úspor a nacházení nových řešení. Dnes je terčem lyžování, ale třeba se zítra začne volat po zákazu veřejných bazénů nebo zimních stadionů; hokej se přece má hrát, jen když zamrzne rybník, plavat se má jen v létě, když bude u jezera dost teplo.

Reklama

Doporučované