Článek
Od příštího roku budou nadnárodní skupiny v Česku platit minimální efektivní daňovou sazbu ve výši 15 procent. Jak je to možné?
Jednak Sněmovna právě schválila konsolidační balíček včetně zvýšení zdanění zisku firem všech velikostí z 19 na 21 procent. Pro všechny velké firmy pak vláda ve Sněmovně prosazuje nový zákon „o dorovnávacích daních pro účely zajištění minimální úrovně zdanění velkých nadnárodních a velkých vnitrostátních skupin“.
A k tomuto zákonu se Česko zavázalo loni v prosinci, kdy jako předsednická země pomohla prosadit novou evropskou směrnici, kterou do konce letošního roku musí implementovat všechny členské státy. A tato směrnice navazuje na mezinárodní dohodu o globální minimální dani více než 100 zemí světa z roku 2021.
Odpověď na daňové úniky
Mezinárodní dohoda na této globální minimální dani vznikla v návaznosti na daňové úniky firem a drobnější dílčí snahy vlád s nimi něco dělat, koordinované OECD v rámci již dekádu trvajícího projektu o erozi daňových základů a přesouvání zisků.
Současný daňový systém nabízí více příležitostí vyhýbat se daním velkým nadnárodním firmám s pobočkami v daňových rájích a některé z nich toho využívají – třetina zisků těchto firem je v daňových rájích. Výsledné daňové ztráty vlád po celém světě včetně Česka odhaduji ve svém nedávném výzkumu na zhruba 200 miliard dolarů ročně, za což mohou i daňové ráje, jako jsou Kajmanské ostrovy nebo Švýcarsko.
Daňové ráje jako Irsko a Lucembursko jsou členy Evropské unie, v rámci které reforma mezinárodního zdanění zatím vždy ztroskotala na potřebě souhlasu všech zemí. Tyto země opakovaně využívaly právo veta na evropské reformní snahy zacelit díry v globálním daňovém systému. K úspěchu koordinovanému předsednickým Českem nyní nejspíše pomohla kombinace neutuchajících daňových úniků a existence mezinárodní dohody, ke které se připojily všechny členské státy i všechny významné daňové ráje.
Co to bude znamenat? Každá velká firma, která má obrat vyšší než 750 milionů eur a má aktivity v Česku, bude muset v Česku zaplatit minimální efektivní daňovou sazbu, vypočítanou jako podíl zaplacených daní a zisků, ve výši 15 procent.
Firmy, které by tuto efektivní daňovou sazbu měly platit nižší než 15 procent, například kvůli velkému množství daňově odpočitatelných položek, může Česko dodanit do těch 15 procent právě novým zákonem zaváděnou tzv. kvalifikovanou vnitrostátní dorovnávací daní.
Více miliard od firem do státního rozpočtu
Kolik to přinese státu na daních? Podle odhadů Ministerstva financí by toto nové pravidlo mělo státu přinést každoročně čtyři až šest miliard korun na dodatečných daňových příjmech. Pokud však vejde v platnost konsolidační balíček, čemuž vše nasvědčuje, ministerstvo očekává, že tyto příjmy budou blíže dvěma miliardám korun.
Pro srovnání, loni se na dani z příjmů právnických osob vybralo 229 miliard korun.
Konsolidační balíček od příštího roku zvyšuje statutární daň z příjmů právnických osob ze současných 19 na 21 procent a Ministerstvo financí od toho očekává v roce 2025 o 22 miliard korun vyšší daňové příjmy. Tento krok zvýší i efektivní daňové sazby velkých firem, a méně jich tak spadne pod hranici 15 procent.
Odpůrci daňových úniků a přívrženci většího zdanění firem tyto změny přirozeně přivítají, ti podporující snížení nebo nezvyšování zdanění firem za jakýchkoliv okolností se nejspíše budou mračit.
Jaké to bude mít reálné dopady, ať už na daňové úniky, vládní daňové příjmy, aktivity firem včetně investic, nebo daňovou politiku jednotlivých zemí, ukáže až čas. Různé scénáře budoucího vývoje jsou možné – ať už kvůli komplexnosti reforem, tak nepředvídatelnosti, jak firmy a vlády na tuto globální minimální daň zareagují.
Rád bych byl optimista, že si globální minimální daň budeme pohledem ve zpětném zrcátku pochvalovat. Je to na první pohled pořádná záplata na poměrně komplikovaný a zároveň pro úniky děravý systém zdanění nadnárodních skupin. Je to také výrazný krok ke spravedlivějšímu zdanění – aby velké firmy platily daně tam, kde mají, a také aby nemohly získávat daňovou výhodu oproti některým středním nebo malým firmám, které nemají možnosti vyhýbání se placení daní velkých firem.
Pozitivní také je, že na rozdíl od některých jiných řešení jako digitální daně má globální daňová daň zamezit daňovým únikům mezinárodně domluveným a koordinovaným způsobem.
Úspěch 15 procent ukáže až čas
Na druhou stranu jsou i důležité důvody k pesimismu. Historický a komplexní systém transferových cen, kterým se vypočítává výše zisku v jednotlivých pobočkách nadnárodních skupin, přetrvává a globální minimální daň pak jen aplikuje 15% pravidlo, takže již tak složitý systém bude zase ještě o něco složitější.
To může způsobovat problémy firmám, ale i daňovým správám především v menších nebo chudších zemích. Ve výsledném kompromisním textu dohody je také nakonec výjimka, že část zisků doprovázená ekonomickou aktivitou nebude spadat pod výpočet minimální daně, která tak často bude ve výsledku níže, než je proklamované minimum 15 procent.
Velkou otázkou také zůstává, jak moc budou z vyššího zdanění nadnárodních skupin těžit země jako Česko a naopak jak moc tato reforma poškodí, anebo paradoxně pomůže daňovým rájům.
Ty může reforma motivovat k dodanění zisků firem, jinak je za ně dodaní ostatní státy, ale možná jim nezabraňuje případně od firem vybrané daně zase vrátit těmto firmám například formou dotací. Podobné případy by stavěly celou reformu na hlavu.
Další otázkou je, jestli země nezačnou upravovat svoje sazby tak, aby se přiblížily k 15% minimální sazbě, což by pro většinu zemí znamenalo snižování sazeb. Česko jde se svým konsolidačně motivovaným zvýšením daně z 19 na 21 procent každopádně proti tomuto možnému budoucímu trendu.
