Hlavní obsah

Očima byznysu: Konec doby, kdy nemoc úředníka zastavila stavební řízení

Foto: bogdanhoda, Shutterstock.com

Ilustrační snímek.

Poslanci schválili novelu, která zavádí jednotnou stavební správu místo stovek úřadů, jež si vykládaly zákon trochu jinak, píše v komentáři vedoucí Odboru právního a legislativního Krajského úřadu Plzeňského kraje Roman Kočí.

Článek

Přes dvacet let se věnuji správnímu právu a povolování staveb patří k agendám, kde je dnes nejvíc vidět, jak roztříštěná soustava stovek úřadů dopadá na běžné lidi i na samotné úředníky. V Česku dnes stavební řízení vyřizuje 626 stavebních úřadů, k tomu desítky dotčených orgánů, které si k jednomu záměru posílají samostatná stanoviska, vyjádření nebo souhlasy. Stavebník obíhá úřad od úřadu, sbírá razítka a nikdo za výsledek jako celek neodpovídá. Když onemocní jediný úředník na malém obecním úřadě, řízení se prostě zastaví, protože ho nemá kdo zastoupit. Výsledek dnes často záleží víc na tom, na jaký konkrétní úřad a úředníka stavebník narazí, než na tom, co skutečně říká zákon. Před třemi lety jsem veřejně kritizoval takzvanou věcnou novelu stavebního zákona z roku 2023. Navenek slibovala „jeden úřad, jedno řízení, jedno razítko“, ve skutečnosti ale integraci dotčených orgánů z velké části zrušila a soustavu stovek místních úřadů zachovala beze změny. Byla to hezká fasáda s prázdnem uvnitř. Více než dvě dekády trvající fungování stavebních úřadů jako orgánů územní samosprávy muselo každého rozumně uvažujícího člověka přesvědčit, že tento systém je neudržitelný (byť třeba dobře myšlený jako navenek žádoucí decentralizace státní správy).

Nyní schválena novela stavebního zákona dělá přesně to, co jsem tehdy postrádal: nahrazuje 626 stavebních úřadů Úřadem rozvoje území ČR se 14 krajskými pracovišti a zhruba 205 územními pracovišti v obcích. Nový úřad přitom nevzniká narychlo a nenabíhá do něj tisíc nových lidí, jde o reorganizaci existující agendy pod jednotné vedení a jednotnou metodiku. Nejde o revoluci. Zavádí se model, který dnes úspěšně funguje třeba v prostředí katastrálních úřadů nebo správy sociálního zabezpečení. Stejně důležitá je změna v odvolacím řízení. Dnes odvolací orgán typicky vrátí věc zpátky prvoinstančnímu úřadu k novému projednání, a tohle kolečko se u komplikovanějších staveb opakuje dvakrát, třikrát i čtyřikrát. Podle nové úpravy má odvolací úřad rozhodnout sám. Přesně tenhle princip plné apelace jsem dlouhodobě prosazoval jako jediný způsob, jak ukončit administrativní ping-pong mezi úřady. Toto opatření již sice stávající stavební zákon do praxe přinesl, ale pořád to nefunguje žádoucím způsobem.

Chápu, proč se část starostů a úředníků na obecních úřadech nové soustavy obává. Mohli jsme to slyšet už v roce 2003, když rušily okresní úřady a vznikaly obce s rozšířenou působností. Báli jsme se tehdy podobně a veřejná správa to vesměs ustála. Stejně tak dnes funguje již zmiňovaný katastrální úřad, finanční úřad nebo Česká správa sociálního zabezpečení jako čistě státní soustavy s celostátní metodikou, a nikdo netvrdí, že by se tím veřejná správa vzdálila od lidí.

S digitalizací, kterou novela počítá, navíc bude jedno, jestli má stavebník úřad ve své obci, nebo dvacet kilometrů daleko. A pro samotné úředníky to znamená jasnější kompetence, jednotný výklad pravidel napříč republikou a konečně i zastupitelnost, když je někdo z kolegů nemocný nebo na dovolené. A také se zajistí jednotnost rozhodování. Setkávám se prakticky dnes a denně s námitkami lidí, že stavební úřady rozhodují v obdobných věcech úplně jinak. Takto by to v prostředí jednotné státní stavební správy určitě nefungovalo. Ochrana veřejných zájmů tím neslábne, spíš se zpřehledňuje. Životní prostředí, památky i veřejné zdraví posuzuje stavební úřad v rámci jednoho řízení, a u nejcitlivějších případů, jako jsou kulturní památky, zvláště chráněná území nebo národní parky, zůstává samostatné odborné stanovisko i nadále. Kdo dnes tvrdí, že současný systém veřejné zájmy řádně hájí, měl by se podívat na to, kolik pochybných staveb prošlo přesně tím rozdrobeným systémem, který teď chceme nahradit.

Bude to náročný přechod. Nenastane ráj na zemi. Povolování staveb bude i nadále náročnou správní činností. Nová soustava úřadů nenaběhne přes noc, podle návrhu postupně v letech 2027 a 2028, se školeními a metodickou podporou pro úředníky, kteří pod ni přejdou. To je správně, protože chaos, který provázel minulé reformy, si absolutně nemůžeme dovolit zopakovat.

Samotný směr je ale konečně ten, který jsem jako právník roky obhajoval: jednotná, profesionální a digitalizovaná stavební správa místo stovek autonomních úřadů, které si každý vykládá zákon trochu jinak. Podruhé už tuhle šanci promarnit nesmíme. Pokud tedy chceme povolování staveb v České republice dostat na úroveň 21. století. A to doufám chceme všichni.

V rubrice Komentáře z byznysu přinášíme názorové texty zástupců firem i veřejných institucí k ekonomickým tématům.

Doporučované