Okurky a rajčata místo psů a koček: Kupujícím v tržnici vyšší ceny nevadí

V holešovické Hale 22 byl kdysi ustájen dobytek čekající na porážku. Dnes se mezi stánky s ovocem, zeleninou, sazenicemi, masem, mlékem a mnoha dalšími produkty proplétají zákazníci z blízkého i dalekého okolí.

„Chodím sem pravidelně, tak dvakrát týdně,“ říká paní Agnes, která si odnáší tašku s rajčaty, okurkami a další zeleninou. Bydlí nedaleko, ale do tržnice jezdí autem. „Nakupujeme tady hodně věcí, i maso, mléko a sýry, a musela bych to tahat v rukou. A tady je parkování na hodinu zdarma,“ popisuje.

Míst k parkování je v areálu bývalých jatek na vltavském nábřeží v Holešovicích hodně. Z uliček mezi halami už zmizelo vietnamské tržiště a vedle zeleninového trhu zde funguje několik restaurací a prodejen včetně showroomu prodejce elektroniky Alza. Už na první pohled je ale zřejmé, že by si komplex zasloužil důkladnou rekonstrukci, kterou vlastník - město Praha - už několik let plánuje.

Památkově chráněný komplex z konce 19. století sloužil jako jatka do roku 1983, poté se přeměnil na tržnici. „Začínal jsem tady ještě za komunistů,“ říká Martin Mikula z Dolánek nad Ohří na Litoměřicku. „Tehdy sem jezdily zájezdy v autobusech, nedalo se tady hnout. Prodávali se tady i psi a kočky, samozřejmě ne k jídlu,“ vzpomíná.

Lidé se u Mikulova stánku v prostřední řadě zastavují hlavně kvůli různým druhům sazenic rajčat, které prodává po 25 korunách. Hodně kupují také brambory, kilo za 20 korun. „Specializuji se ale hlavně na květáky a zelí, děláme i krouhané zelí, na podzim kvašené zelí,“ vypočítává.

Naproti přes uličku se u stánku Fantovy rybárny otáčí Michael Kubiš. Lidé si k němu chodí pro živé kapry a další ryby, pro chlazené filety a přes oběd i na polévku v ceně 75 korun za menší porci a 100 korun za větší.

„Každý den vaříme čerstvou, je to na francouzský způsob, s mušlemi a mořskými plody,“ říká Kubiš. Zákazníci podle něj nejčastěji kupují kapry, pstruhy, štiky, tolstolobiky i sumce, a občas dokonce i jesetery. Jsme rádi, že lidé chodí víc na české ryby než na ty mořské,“ popisuje.

„Jsme tady už třináct let a řekl bych, že lidí přibývá. Dřív chodili spíše starší lidi, teď jsou to hodně třeba maminky s dětmi, kterým záleží na kvalitních potravinách,“ doplňuje.

Ceny u většiny stánků jsou mírně vyšší než v supermarketech, přesto je ale možné nakoupit výhodně, říká zákaznice Saša z Bílé Hory na západním okraji Prahy. „Kupuju hlavně takovéto ošklivější ovoce a zeleninu, to je určitě levnější než v supermarketech,“ říká mladá žena s dítětem v nosítku. „Jezdím sem tak jednou za čtrnáct dní, baví mě, že se dá vybírat očima. A dá se tady dobře parkovat,“ dodává.

Dalším zákazníkům ale vyšší ceny nevadí. „Chodíme sem kvůli kvalitě, rád si za to připlatím,“ říká Jakub, který v tržnici nakupuje zhruba jednou týdně. „Obvykle to spojím s cestou do Alzy, kam si jedu pro zboží.“

Dražší zboží nakupuje i paní Agnes. „Nakupujeme tady skoro všechno, co jíme. Chceme vědět, odkud to pochází, je to taková naše rodinná filosofie. Nakupuje tady i dcera, která přitom bydlí až na Smíchově,“ vysvětluje.

Areál holešovické tržnice patří Praze, jejíž akciová společnost Výstaviště Praha převzala před necelými třemi lety do správy i tržnici. Počet prodejců se pohybuje kolem 60, z čehož zhruba třetinu představují pěstitelé, zbytek jsou prodejci.

„Máme téměř plno, zbývá jedno nebo dvě volná místa,“ říká obchodní ředitelka Výstaviště Praha Marie Šteglová. Zájemce o prodej v hale podle jejích slov kontrolují, u prodejců si například nechávají předložit dodací listy. „Chceme mít jistotu, že zboží bude skutečně kvalitní,“ doplňuje.

Nejvíc pěstitelů je z úrodného polabského kraje mezi Mělníkem a Roudnicí nad Labem, jeden z prodejců ale vozí své výpěstky až z moravského Slovácka. „Když jsme sem loni v létě přišli, tak jsme si říkali, jestli tady vůbec jako obstojíme, protože ta konkurence je tady obrovská. Ale jak vidíte, všechno se prodalo,“ říká Emma Balunová u stánku Zemědělského podniku Mikulčice, u kterého kromě kečupů, omáček a džemů už zbylo brzy odpoledne jen pár okurek a kedluben.

V loňském roce navštívilo zeleninový trh v Hale 22 podle statistik provozovatele téměř 800 tisíc lidí. „Nejslabší je leden a únor, nejvíc lidí chodí asi na podzim, když se prodává nová úroda ovoce,“ dodává Šteglová. Zeleninová hala má otevřeno každý den kromě neděle, soboty bývají nejrušnější. Nájem a další příjmy z haly podle Šteglové generují roční obrat ve výši zhruba pěti milionů korun.

V příštích letech by měl celý areál projít zásadní rekonstrukcí a obměnou. Město chce do tržnice v 15 letech investovat až pět miliard korun. V bývalých jatečních provozech by podle plánů měly vzniknout další obchody, trhy, restaurace a bistra včetně prostor pro kulturu a renovovaných venkovních prostor.

Rekonstrukce čeká i samotnou Halu 22. „Měla by odpovídat nejnovějším trendům, vzniknou nové kóje pro prodejce a rekonstruovat chceme i rozvody vody a elektřiny,“ říká Šteglová s tím, že po dobu rekonstrukce by se zeleninový trh přesunul do jedné z okolních hal.

Další impulz by měla přinést výstavba nové rezidenční čtvrti Bubny-Zátory, která se má letos začít stavět na místě bývalého železničního depa v bezprostřední blízkosti tržnice. Postupně by tam mělo vzniknout až 11 tisíc nových bytů.

„Nové byty se teď budují všude kolem a stěhují se do nich hlavně mladší lidi, kteří pak hodně chodí sem, protože kromě kvalitního jídla tady seženou třeba i kávu a venku si mohou něco dát u food trucků,“ říká Michael Kubiš z rybárny.