Článek
Thomas Riha, pražský rodák, americký akademik a specialista na Rusko, přišel 14. března 1969 na večírek, který pořádali jeho kolegové z Colorado University v Denveru. Vypadal vyděšeně a stěžoval si, že ho prý někdo sleduje. Před odchodem mu starostliví hostitelé nabídli přespání na gauči, ale on třicet minut po půlnoci vsedl do auta a odjel do tmy. Po panu profesorovi se vzápětí slehla zem.
O Rihově případu se v českém prostředí moc nemluví, ale ve Spojených státech o něm vyšly knihy, stovky novinových článků, byl natočen film The Unsolved Mystery of a Spy a v Coloradu je výstava všech relevantních dokumentů a dobových artefaktů. V 70. letech se ve věci angažoval šéf FBI J. Edgar Hoover a před americkým kongresem o případu vypovídali ředitel William Colby a legendární James Jesus Angleton ze CIA.
Na pokusech záhadu vyřešit si vylámali zuby nejlepší vyšetřovatelé a státní žalobci. Ještě v roce 1973 dostala FBI nepotvrzenou zprávu, že prý někdo Rihu viděl v Praze. Snad i proto trvalo dalších pět let, než ho v roce 1978 americký soud prohlásil za mrtvého. Jen o šest měsíců později ale oznámil Gary Hart, vlivný senátor a dvojnásobný prezidentský kandidát, že Riha byl viděn živ a zdráv ve východní Evropě. Případ se znovu otevřel – a nevyřešený zůstává dodnes.
Riha se narodil 17. dubna 1929 v Praze. Po válce odešel za matkou, která se svými židovskými rodiči uprchla po okupaci Československa do Spojených států. Zapsal se ke studiu na Kalifornské univerzitě v Berkeley, stal se americkým občanem, v roce 1953 promoval a zahájil magisterské studium na Kolumbijské univerzitě v New Yorku.
O zmizení profesora Thomase Rihy vyšly ve Spojených státech stovky novinových článků.
Do jeho akademických plánů vstoupila korejská válka a U.S. Army. Měl ale štěstí, oba roky si odkroutil v Americe. Vojáci ocenili, že Riha mluvil pěti jazyky. A je možné, že prošel alespoň základním zpravodajským výcvikem.
Magisterský titul nakonec získal v srpnu 1957 v Berkeley a v září začal doktorská studia v Bostonu na Harvardu. O rok později se Riha jako jeden z prvních Američanů přihlásil u Fordovy nadace o grant na studium v Moskvě. V soutěži uspěl a díky tomu mohl i cestovat v Evropě. V červnu 1958 přijel do Paříže, kde se setkal – prý poprvé a naposledy – s důstojníkem CIA. O čem mluvili, není známo. Víme jen, že Riha vzápětí požádal o vízum na cestu do Prahy. Porušil tím ale grantové podmínky, protože podpora Fordovy nadace byla podmíněna závazkem, že do Československa z bezpečnostních důvodů nepojede.
Československé velvyslanectví v Paříži jeho vízum vyřídilo rychle, a tak se v červenci 1958 mohl po 11 letech setkat s otcem, sestrou a dalšími příbuznými. Jak se ale dalo čekat, jeho návštěva neušla pozornosti StB. Riha později řekl FBI v Bostonu, že dostal předvolání do Bartolomějské ulice, kde na něj čekal jakýsi Karel Chrpa, údajně z vízového oddělení. Ten se Rihy vyptával na jeho dojmy z Prahy a nabízel se jako průvodce. Mladý Američan prý nabídky odmítl, i když se později FBI od jeho synovce dozvěděla, že strýce viděl v Chrpově společnosti několikrát. Mimochodem, v odtajněných dokumentech je zmínka, že v roce 1960 agenti FBI v Bostonu původně plánovali Rihu pozvat ke spolupráci, ale od plánu upustili, protože pro ně nebyl dost zajímavý.
Konečně v září 1958 přijel Riha do Moskvy. Nestalo se tam nic nečekaného: jeho profesoři se i během nevinných konzultací s ním třásli strachy. Mladá knihovnice, s níž se několikrát sešel, se omluvila, že jsou pro ni jejich setkání příliš nebezpečná. A pak ho místní „student“ představil svému známému. Tvrdil, že se jmenuje Jurij Michalkov a trval na tom, že Rihu vezme na večeři. Projeli se po Moskvě autem a jedli v nejdražším hotelu v privátním salonku. Všechna další setkání prý Riha odmítl. Podobně přerušil styky s jinou přítelkyní, která ho přemlouvala, aby se vrátil do Československa.
V srpnu 1959 už byl Riha zpátky v USA. Harvard mu evidentně uznal magisterské kurzy z Columbie a Berkeley a on svou dizertaci u profesora Richarda Pipese dokázal napsat rychle, protože už v létě 1962 získal doktorský titul. S diplomem v kapse dostal nabídku vyučovat ruské dějiny na University of Chicago. Riha byl populárním přednášejícím, učil zajímavé kurzy a dokonce vzal studenty na – jeho už druhou – návštěvu Sovětského svazu.
V roce 1967 ale přišla studená sprcha, když mu univerzita odmítla přiznat definitivu. Rihu to muselo bolet. Bylo mu skoro čtyřicet, byl bez práce a navíc sám. Brzy se ale vše začalo obracet k lepšímu, protože mu nabídla místo katedra historie na univerzitě v Denveru. Přestěhoval se, koupil si dům, začal znovu učit a v létě 1968 se už potřetí vydal do Sovětského svazu. Plánoval, že se cestou zpět zastaví v Praze a najde si tam na inzerát nevěstu. Do cesty se mu ale postavily Brežněvovy tanky.
Koncem léta byl proto Riha zpět v New Yorku, kde se seznámil s českou studentkou Hanou Hruška. Bylo ji dvacet čtyři, on byl o patnáct let starší a znali se jen pár týdnů, přesto se 13. října 1968 v Denveru vzali. Už samotná svatba byla zvláštní. Do oslav vstoupila nikým nezvaná záhadná žena s mnoha jmény. Představila se jako Galya Zakharovna, Riha ji uctivě oslovoval „plukovníku“ a dlouze s ní během recepce v soukromí jednal.
Návštěvnice se podle všeho narodila 30. března 1931 v Chicagu jako Gloria Forest, v šestnácti z ní byla Gloria McPherson, potom Galya Tannenbaum. Všem na potkání naznačovala, že má vysoké postavení ve vojenské zpravodajské službě Spojených států a nosívala u sebe zbraň. V Denveru vlastnila dům a dominantním způsobem začala zasahovat do života Rihovy rodiny.
Manželství, pokud vůbec začalo, skončilo po pěti měsících – 9. března 1969 – dramatickou scénou, při které manželům asistovala policie, Galya s pistolí v ruce a v domě byl cítit chloroform. Chvilku se mohlo zdát, že případ jednoduše vyřeší rozvodoví právníci a všichni na nepříjemnou zkušenost co nejdřív zapomenou.
Skutečné drama ale začalo 15. března 1969 po půlnoci Rihovým odchodem z fakultního večírku zmíněného v úvodu. Hned ráno měl vést seminář, na který nepřišel. Po několika dnech se do věci zapojil rektor univerzity Joseph Smiley. Ve Washingtonu měl kontakty ve zpravodajské komunitě, a tak se na ně obrátil. Po vzájemných konzultacích mezi FBI a CIA se Smiley dozvěděl, že Riha je prý v New Yorku, kde čeká na povolení vrátit se natrvalo do Prahy.
Když se však jindy přepečlivý Riha neozval ani po třech týdnech, na scénu vstoupil jeho kolega Stephen Fischer-Galati, odborník na východní Evropu. Nevěřil, že by se Riha chtěl vrátit do čerstvě znormalizované Prahy, a žádal Washington, aby bylo ověřeno, zda se vrací dobrovolně. V dubnu 1969 nařídil J. Edgar Hoover FBI v Denveru případ vyšetřit a zmínil, že podle CIA prý Riha utekl před manželkou. Zároveň ale varoval, že brzo vyjdou články, které budou tvrdit, že historik byl agentem CIA. Mezitím FBI z Chicaga hlásila spekulaci, že pan profesor mohl pracovat pro nějakou z komunistických služeb. Nakonec se FBI a CIA kvůli případu Riha vzájemné obvinily z nečestného jednání a veškerou komunikaci přerušily. O případu se dál spekuluje, ale nevíme nic víc, než co bylo známo v dubnu 1969.
Riha možná utekl od rodinné krize. Zůstal by ale nezvěstný přes půl století? Pár let po jeho zmizení se začaly běžné používat počítače a každodenní úkony ztratily dosavadní anonymitu. Žít dlouhodobě tajně, „v podzemí“, se kvůli propojenosti úřadů všeho typu stalo téměř nemožným.
Nedá se ale vyloučit, že Riha pracoval pro americké služby, které ho před prozrazením ukryly pod novou identitou. Zároveň je možné i to, že to byl komunistický špion, kterého Moskva z opatrnosti stáhla z dosahu FBI. Mohl se též stát obětí vraždy a jeho ostatky dosud nikdo nenašel.
Záhadná Galya zemřela vlastní rukou v psychiatrickém ústavu. Její poslední slova ale k řešení záhady nepomohla: „Rihu jsem nezavraždila. Je v Rusku.“
