Článek
Česká republika se dlouhodobě potýká s nedostatkem řemeslníků. Podle dat Českého statistického úřadu jejich počet za posledních třicet let výrazně klesl – z přibližně 1,1 milionu na zhruba 800 tisíc.
Nedostatek pracovníků přitom není problémem pouze řemesel. Podle dat Hospodářské komory ČR považuje nedostatek kvalifikované pracovní síly za zásadní překážku mírná většina firem. Problém je plošný napříč obory i regiony a týká se jak manuálních profesí, tak vysoce kvalifikovaných pozic.
Na trhu práce aktuálně chybí asi sto tisíc lidí napříč řemeslnými obory. Česku schází například zedníci, klempíři, pokrývači, instalatéři, topenáři, elektrikáři, zámečníci nebo kominíci.
„Nedostatek může být často způsoben tím, že méně mladých lidí nastupovalo do učňovských oborů a zároveň část zkušených řemeslníků odchází do důchodu. Velká část absolventů učňovských oborů také volí po vyučení jinou profesi, kde není potřeba manuální práce a další specializace,“ vysvětluje Radek Coufal, garant pro oblast řemesel Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR (AMSP). Na vině je ale také nízká nezaměstnanost, kdy volných pracovních sil na trhu zkrátka moc není.
Firmy podle Coufala kvůli nedostatku pracovníků často odmítají zakázky, prodlužují termíny nebo zvyšují mzdy. Najít kvalifikovaného řemeslníka je navíc stále obtížnější a trvá déle než dříve.
Například rekonstrukce bytu od zadání až po dokončení podle portálu NejŘemeslníci.cz dnes trvá v průměru 112 dní, na kominíka se čeká asi měsíc a půl a na drobné zámečnické práce téměř měsíc.
Generační problém se prohlubuje
Situaci bude navíc dále zhoršovat nepříznivý demografický vývoj. Podle Jiřího Halbrštáta z ManpowerGroup odchází každoročně do důchodu přibližně 120 tisíc lidí, zatímco absolventů vstupuje na trh práce jen kolem 90 tisíc.
„V řemeslech je tento nepoměr ještě výraznější, protože mladí lidé o tyto obory ztrácejí zájem. Výsledkem je, že nabídka práce systematicky nestačí pokrývat poptávku, a to ani při zapojení zahraničních pracovníků,“ vysvětluje.
Za nezájmem o tyto obory podle něj stojí například transformace ekonomiky po devadesátých letech, tlak na vysokoškolské vzdělání a klesající prestiž učňovského školství. Do řemesel tak celé generace vůbec nevstoupily - je totiž prestižnější být „bílým límečkem“.
„Firmy se potýkají s tím, že více než 60 procent z nich nedokáže obsadit volné pozice a právě technické a řemeslné profese patří mezi ty nejvíce nedostatkové,“ dodává.
Data ministerstva školství zároveň ukazují, že do učňovských oborů míří výrazně méně studentů než na gymnázia nebo střední školy s maturitou. Zatímco do učňovských oborů bylo ve školním roce 2024/2025 přijato necelých 39 tisíc žáků, do maturitních oborů nastoupilo přes 93 tisíc studentů.
Nedostatek pracovní síly by se navíc ještě prohloubil, pokud by z českého pracovního trhu ve větším počtu začali odcházet Ukrajinci. Právě ukrajinští pracovníci totiž dnes podle prezidenta Hospodářské komory Zdeňka Zajíčka významně doplňují kapacity zejména ve stavebnictví, ve výrobě a v některých službách.
„Řešení vyžaduje kombinaci kroků – od posílení odborného a učňovského vzdělávání a kvalitní praxe přes lepší spolupráci škol a zaměstnavatelů až po flexibilnější a předvídatelnější nastavení pracovního trhu a řízené ekonomické migrace,“ říká Zajíček.
Zaměstnanci si polepší méně
Přestože mzdy v řemeslných profesích rostou, na situaci na trhu práce podle Halbrštáta nereagují plošně. Velké rozdíly navíc panují mezi zaměstnanci a těmi, kteří pracují takzvaně na sebe.
„Letos očekáváme průměrné navýšení kolem pěti až šesti procent, přičemž růst bude cílený především na klíčové a nedostatkové profily. Řemeslníci mezi ně jednoznačně patří, nárůsty odměn se mohou blížit deseti procentům, ale samotné zvýšení mzdy problém nevyřeší. Pokud chybí kvalita a spolehlivost, peníze samy o sobě nové lidi nevytvoří,“ říká Halbrštát.
Podle Coufala se výdělky řemeslníků výrazně liší podle profese, praxe, regionu a formy práce. I podle něj silně záleží na tom, zda je řemeslník zaměstnanec, nebo OSVČ. „Obecně lze říci, že v zaměstnání se mzdy řemeslníků můžou pohybovat přibližně od 30 do 45 tisíc korun hrubého měsíčně podle regionu a profese,“ vysvětluje.
„Například v posledních letech rostly mzdy u některých řemesel poměrně rychle – například u lakýrníků, instalatérů, zámečníků nebo truhlářů vzrostly meziročně o několik procent,“ dodává.
Konkrétnější obrázek o výdělcích nabízejí data pracovního portálu JenPráce.cz. Průměrná nástupní mzda v řemeslných a výrobních profesích se podle nich v prvním čtvrtletí roku 2026 pohybovala kolem 39 tisíc korun. Například elektrikáři si průměrně při nástupu do práce vydělají zhruba 41 tisíc korun, svářeči nebo instalatéři kolem 40 tisíc korun, zatímco zedníci přibližně 36 tisíc korun.
Mzdy mohou být vyšší především u zkušených specialistů nebo u nedostatkových profesí, stejně tak mohou růst příjmy u řemeslníků na volné noze. Tam však kolísají podle množství zakázek a nákladů či sezóny. V zimních měsících zájem o zakázky klesá, mimo jiné kvůli počasí, které některé práce neumožňuje.
„Řemeslo se stává lukrativním – šikovný živnostník si dnes vydělá i víc než někteří vysokoškoláci,“ upozorňuje Michal Španěl, datový analytik portálu JenPráce.cz.
Podle Ondřeje Strady z portálu NejŘemeslníci.cz je právě přechod řemeslníků na volnou nohu aktuálním trendem. „Tato forma spolupráce s výhodným zdaněním práce jim přináší vyšší výdělky a časovou flexibilitu,“ vysvětluje.
Trh brzdí i nízká kvalita
Na straně jednotlivce situace podle Halbrštáta vytváří mimořádnou příležitost, kdy si řemeslník může vydělat velmi dobré peníze - pokud ovšem splňuje několik zásadních podmínek.
Musí být spolehlivý, musí umět řídit svůj čas a priority a musí odvádět kvalitní práci. „Zní to banálně, ale právě tato kombinace je dnes vzácnější, než bychom čekali. Pokud k tomu přidá podnikatelský přístup, tedy schopnost organizovat zakázky, komunikovat se zákazníky a řídit vlastní kapacitu, dostává se na úroveň příjmů, která často výrazně překonává běžné zaměstnanecké mzdy,“ rozebírá.
Na firmy tak podle něj často zbývají pracovníci, kteří jako živnostníci neobstojí. „Firmy v praxi narážejí na nízkou pracovní morálku, nespolehlivost a často i nedostatečnou odbornou úroveň uchazečů. Počet lidí, kteří se na pozice hlásí, není nulový, ale podíl těch, kteří skutečně ovládají řemeslo na profesionální úrovni, je překvapivě malý. To zásadně prodlužuje nábor, zvyšuje náklady a snižuje produktivitu,“ dodává.
To potvrzuje také Strada, podle kterého se firmy často potýkají s nízkou kvalitou odvedené práce či s absencemi v zaměstnání.
