Článek
Donald Trump toho už v druhém období stihl opravdu hodně. Hospodářská politika jeho administrativy není výjimkou.
Snad největší pozornost vyvolalo loňské uvalení plošných cel na všechny americké obchodní partnery, avizované už v předvolební kampani. Kontroverzních kroků ale bylo mnohem víc, a zejména v posledních měsících nabývají na intenzitě.
Kromě cel začíná administrativa výrazně víc zasahovat i do soukromé sféry. V srpnu 2025 získala americká vláda desetinový podíl v Intelu, soukromé společnosti. Od ledna také vybírá 25% daň na vývoz pokročilých mikročipů do Číny od Nvidie. V letošním roce Trump přitvrdil a oznámil plány zastropovat úroky na kreditních kartách na 10 procent.
K tomu se přidává zákaz nákupu rodinných domů pro velké institucionální investory, velký nákup hypotečních zástavních listů federálními agenturami, plán na plošnou výplatu peněz vybraných na clech prostřednictvím šeků všem americkým domácnostem a sílící útoky na nezávislost americké centrální banky.
Jak naznačuje hrozba uvalení silnějších cel na evropské členy NATO, kteří vyslali své vojáky do Grónska, ekonomika se pro Trumpovu administrativu stala rovněž nástrojem dosahování zahraničněpolitických cílů.
I přes všechny kontroverzní kroky, nejistotu i geopolitické napětí se ale americké ekonomice na první pohled i nadále daří. Růst HDP za loňský rok byl přes dvě procenta, o dobrý procentní bod víc než v eurozóně. Nezaměstnanost zůstává i přes mírný nárůst velmi nízká, příjmy domácností v reálném vyjádření rostou. Produktivita – hlavní motor amerického náskoku před zbytkem vyspělých ekonomik – roste velmi slušným tempem.
Výkon ekonomiky spolu s optimismem investorů žene nahoru i ceny akcií a dalších aktiv. Trhy jsou nervózní a velké výkyvy mohou přijít znenadání. Ale loni americký index S&P 500 vyrostl o slušných 16 procent, technologicky zaměřený Nasdaq dokonce o víc než 20 procent.
Dědictví a AI
Což nás přivádí k paradoxní situaci – jak je možné, že si finanční trhy stále uchovávají optimismus, který přijaly za svůj po Trumpově druhém vítězství, i přes sílící a mnohdy kontroverzní zásahy do ekonomiky? Ani cla, ani rostoucí zadlužení, ani útoky na Fed (včetně vyšetřování guvernéra Jeroma Powella) s pozitivní náladou na burzách nedokázaly dlouhodobě otřást.
Častým vysvětlením je právě solidní výkon ekonomiky. Trump ji zdědil v poměrně dobré kondici, se slušným tempem růstu a relativně silným trhem práce. Fedu se navíc podařilo takzvané měkké přistání, tedy zkrocení vysoké inflace bez vyvolání recese, a pomáhají i relativně nízké ceny ropy a dalších komodit.
Fiskální politika zůstává v USA i nadále dost uvolněná – loňský deficit rozpočtu činil přes sedm procent HDP, což je hodně, ale Spojeným státům zadlužování prochází a ekonomice krátkodobě přináší dodatečný impuls.
Ekonomický růst i optimismus investorů navíc hodně přiživuje umělá inteligence. Překotný technologický rozvoj i nové aplikace AI ženou ceny akcií nahoru, investice firem do zavádění AI a do infrastruktury pro její využití představují další příspěvek k rozpohybování ekonomiky. Trumpova administrativa má velkou kliku, že se s touto významnou investiční vlnou časově potkala.
Blíží se krize?
Pod pokličkou růstu se ale skrývá rostoucí napětí. Spotřeba domácností je ve Spojených státech čím dál tím více tažená vysokopříjmovými domácnostmi, které sklízejí benefity rostoucích cen akcií. Trh práce je navíc podle posledních dat „zamrzlý“ – firmy sice nepropouštějí, ale ani nenabírají (zde roli dost možná už hraje právě nahrazování pomocí AI).
Potenciálních spouštěčů krize je celá řada. Mohla by jím být korekce cen akcií technologických společností – bublina na trhu se identifikuje jen obtížně, nicméně u nových a rychle se vyvíjejících technologií typu AI je vždy velké riziko, že ceny akcií předběhnou fundamentální realitu firemních výkazů.
Propad finančních trhů by paralyzoval spotřebu i investice a rychle by se rozšířil do celého světa. Navyšování cel, omezení nezávislosti Fedu a snížení počtu pracovních sil skrze pokračující deportace i omezení imigrace navíc mohou vytvořit poměrně nepříjemný proinflační koktejl.
V předvolební kampani i na začátku Trumpova druhého období se hojně spekulovalo o tom, že nová administrativa má velký, ucelený plán na přerýsování globální ekonomiky a na vybalancování vychýlených makroekonomických parametrů. Dnes už to vypadá spíš tak, že prezident Trump následuje standardní populistickou příručku, jak si udržet popularitu a moc. Metody, které nasazuje proti růstu vysokých životních nákladů (jako již zmíněné stropy na kreditky nebo zásahy do realitního trhu) lze jen těžko chápat jinak.
V rozsahu i škále těchto opatření mu dosud pomáhal žolík jménem „exorbitant privilege“ – tedy skutečnost, že americký dolar je světová rezervní měna a poptávka po amerických dluhopisech je silná. Od zavedení cel se spekuluje, zda Trump dokáže svým hazardováním o tuto výhodu přijít. V datech to ale – s výjimkou oslabení dolaru – vidět spíše není.
Což je pro Spojené státy dobrá zpráva, protože státní dluh je vysoký (135 procent HDP odpovídá dluhu Itálie a skoro se blíží k dluhu Řecka) a neklesá. Zájemců o dluhopisy je stále dost, ale začínají požadovat vyšší kompenzaci.
Dřív se mluvilo o takzvaném výnosu z pohodlí (convenience yield), díky vysoké likviditě a bezpečnosti se věřitelé spokojili u amerických papírů s nižšími výnosy. Tato výhoda oproti německým nebo japonským dluhopisům už vymizela. A to i přes vysoké geopolitické napětí, které v minulosti americkým dluhopisům vždy svědčilo.
Až cla udeří naplno
Pokud se vrátíme k clům, jejich plný negativní dopad teprve přijde. V prvé řadě jde o setrvačnost. Zavedení cel totiž spouští celou řadu sekundárních efektů, jako je přesměrování dodavatelských řetězců a obchodních vazeb. Zejména v momentě, kdy se mění relativní výše cel.
V období, kdy byla loni cla oznámena, ale ještě se nevybírala, docházelo rovněž k silnému předzásobení amerických firem. To už v letošním roce platit nebude.
Druhým negativním dopadem cel je zvýšená nejistota ohledně jejich výše a rozsahu. Ve vztahu k EU měla zafungovat obchodní dohoda, uzavřená loni v červenci. Kvůli krizi kolem Grónska je ale teď vše znovu na vodě. Nejistota je obecně zabijákem investic – pokud firmy nevědí, za jakých podmínek budou schopny na velký americký trh vyvážet, v lepší případě plány na rozšiřování výrobních kapacit odloží, v horším je zcela odepíšou. I tento negativní efekt se projevuje jen postupně.
Platí ale předpověď, že dopady vyšších cel platí převážně americké firmy a spotřebitelé. Obchodní restrikce navíc příliš neplní kýžený cíl – obchodní deficit se sice Spojeným států podařilo o něco málo snížit, průmysl se ale do Ameriky zatím ve velkém nevrací. Naopak, zaměstnání ve zpracovatelském sektoru dál setrvale klesá. Spojené státy jsou relativně uzavřenou ekonomikou a cla samotná je do recese neuvrhnou. Ekonomický růst a produktivitu ale dlouhodobě zpomalí.
První rok s Trumpem v jeho druhém období byl hodně divoký, hospodářskou politiku nevyjímaje. Možná ale šlo jen o zahřívací kolo, jak ukazují události nového roku. Bude-li současný překotný vývoj pokračovat, bude to pro dosavadní paradoxy znamenat další zatěžkávací zkoušku.
